Celé znění judikátu:
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný (stěžovatel) brojí kasační stížnosti proti v záhlaví popsanému rozsudku, kterým mu Městský soud v Praze uložil povinnost vydat rozhodnutí o žádosti žalobce o poskytnutí příspěvku na zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Napadený rozsudek byl stěžovateli doručen do datové schránky v úterý dne 28. 1. 2020. Podle § 106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (s. ř. s.) musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí. O této skutečnosti byl stěžovatel v napadeném rozsudku poučen. V souladu s § 40 odst. 2 s. ř. s. lhůta pro podání kasační stížnosti skončila v úterý dne 11. 2. 2020.
[2] Stěžovatel podal kasační stížnost datovanou dnem 12. 2. 2020 na podatelně Městského soudu téhož dne, tedy opožděně. Soud proto podle § 46 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 120 s. ř. s. rozhodl o jejím odmítnutí.
[3] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. března 2020
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu