1 Afs 74/2026 - Nebezpečí z prodlení nenahrazuje osvobození od soudního poplatku

Číslo jednací: 1 Afs 74/2026 - 17
Soud: Nejvyšší správní soud
Datum rozhodnutí: 21. 7. 2026
Kategorie: Daně - ostatní
Stáhnout PDF
Účastníci řízení: Celní úřad pro Středočeský kraj, xxx

Stručné shrnutí

Nejvyšší správní soud zastavil řízení o kasační stížnosti proti zastavení žaloby pro nezaplacení soudního poplatku. Stěžovatel ani po zamítnutí své žádosti o osvobození poplatek ve stanovené lhůtě neuhradil. Soud zdůraznil, že § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích neslouží k opětovnému zpochybňování nepřiznaného osvobození z důvodu nemajetnosti.

O co šlo

Stěžovatel napadl zamítnutí námitek proti exekučním příkazům. Krajský soud však jeho žalobu zastavil, protože po nevyhovění žádosti o osvobození od soudních poplatků nezaplatil ani dodatečně uložený poplatek. Proti tomuto zastavení podal kasační stížnost, znovu žádal o osvobození a ustanovení zástupce.

NSS již v předchozím usnesení žádost o osvobození i ustanovení zástupce zamítl pro zjevnou neúspěšnost kasační stížnosti a vyzval stěžovatele k úhradě poplatku. V tomto řízení se totiž již neposuzuje správnost dřívějšího nevyhovění osvobození za žalobu, ale jen zákonnost zastavení řízení pro nezaplacení poplatku [2], [6].

Poplatková povinnost vznikla podáním kasační stížnosti. Protože stěžovatel poplatek do 17. 7. 2026 nezaplatil, NSS řízení zastavil podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s § 47 písm. c) a § 120 s. ř. s. [4], [5].

Soud neuznal ani odkaz na § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích. Výjimka ze zastavení vyžaduje současně nebezpečí z prodlení, jeho konkrétní osvědčení a doložení, že poplatník nemohl bez své viny poplatek dosud zaplatit. Nedopadá na případ, kdy účastník pouze tvrdí nepříznivé majetkové poměry poté, co již bylo pravomocně rozhodnuto o nepřiznání osvobození; není ani prostředkem polemiky s tímto rozhodnutím [7]. Obecně formulovanou námitku podjatosti všech soudců NSS soud opět nepovažoval za řádně uplatněnou [8].

Proč je rozhodnutí důležité a jeho praktické dopady

Jde spíše o procesní potvrzení ustáleného přístupu než o průlomové rozhodnutí. Prakticky však jasně vymezuje, že neúspěšný žadatel o osvobození nemůže povinnost zaplatit poplatek odvrátit pouhým opakováním argumentu o nedostatku prostředků nebo obecným tvrzením o porušení práva na soudní ochranu.

Účastník, který chce využít § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích, musí ve lhůtě konkrétně popsat hrozící újmu z prodlení a prokázat dočasnou, nezaviněnou překážku úhrady, přestože je připraven poplatek zaplatit. Má-li být napadeno rozhodnutí o neosvobození, musí tak učinit v odpovídajícím procesním stadiu; v kasační stížnosti proti následnému zastavení řízení již pro takovou polemiku není prostor [6], [7].

Zajímavost / podnětná myšlenka

Rozhodnutí rozlišuje mezi trvalou platební neschopností, která je otázkou osvobození od soudních poplatků, a dočasnou nezaviněnou překážkou zaplacení při hrozícím nebezpečí z prodlení. Druhá situace může aktivovat § 9 odst. 4 písm. c), ale nemůže sloužit jako náhradní opravný prostředek proti zamítnuté žádosti o osvobození.

při tvorbě rešerše byla využita umělá inteligence. uvedené závěry vyjadřují názor provozovatele stránek a nejsou radou ani doporučením. Před využitím v konkrétních situacích si zanalyzujte originální text rozhodnutí či si vyžádejte radu profesionála.

Celé znění judikátu:

  1. Řízení se zastavuje.
  1. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

[1]               Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojil žalobou u Krajského soudu v Praze proti rozhodnutí žalovaného o zamítnutí námitek směřujících vůči exekučním příkazům. Společně s žalobou podal stěžovatel žádost o osvobození od soudních poplatků. Krajský soud žádosti nevyhověl. Kasační stížnost proti jeho rozhodnutí odmítl Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 26. 3. 2026, č. j. 2 As 27/2026 ‑ 23, a to pro neodstranění vad.  Krajský soud následně řízení o žalobě zastavil podle    § 47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), ve spojení s § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť stěžovatel soudní poplatek ani v dodatečné lhůtě nezaplatil.

[2]               Stěžovatel napadl usnesení krajského soudu kasační stížností, s níž opět spojil žádost o osvobození od soudních poplatků a návrh na ustanovení zástupce. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 29. 6. 2026, č. j. 1 Afs 74/2026 ‑ 10, rozhodl o zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků a návrhu na ustanovení zástupce z důvodu zjevné neúspěšnosti kasační stížnosti a současně stěžovatele mimo jiné vyzval, aby ve lhůtě patnácti dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek. Soud uvedl, že v této fázi již není procesní prostor pro posouzení důvodů, které krajský soud vedly k nevyhovění žádosti o osvobození od soudních poplatků. Nyní lze hodnotit pouze to, zda krajský soud postupoval v souladu se zákonem, pokud řízení o žalobě zastavil pro nezaplacení soudního poplatku. Soud pak nepřihlédl k obecně formulované námitce podjatosti, která směřovala vůči všem soudcům Nejvyššího správního soudu, neboť ji nepovažoval za řádně uplatněnou. 

[3]               Usnesení Nejvyššího správního soudu bylo stěžovateli doručeno dne 2. 7. 2026. Dne 10. 7. 2026 obdržel soud stěžovatelovu reakci, v níž zopakoval, že krajskému soudu dokládal měsíční příjmy ze starobního důchodu i výdaje a že vznesl námitku dle § 12 a 14 zákona o soudních poplatcích. Stěžovatel má za to, že soudy hledají záminky, aby mu upřely právo na soudní ochranu v rozporu s čl. 36 a 38 Listiny základních práv a svobod. Konečně uvedl, že vznáší požadavek dle § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích, a také opětovně namítl podjatost celého soudu.

[4]               Podle § 47 písm. c) s. ř. s. soud usnesením řízení zastaví, stanoví‑li tak tento nebo zvláštní zákon. Z § 4 odst. 1 písm. d) zákona o soudních poplatcích vyplývá, že poplatková povinnost vzniká podáním kasační stížnosti. Podle § 9 odst. 1 tohoto zákona platí, že nebyl‑li poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.

[5]               Lhůta pro zaplacení soudního poplatku uplynula dne 17. 7. 2026; stěžovatel však poplatek v této lhůtě nezaplatil. Soud proto řízení podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s § 47 písm. c) a § 120 s. ř. s. zastavil.

[6]               Pokud jde o obsah stěžovatelova podání ze dne 10. 7. 2026, Nejvyšší správní soud již stěžovateli v předchozím usnesení vysvětlil, že v řízení o kasační stížnosti proti usnesení o zastavení řízení o žalobě již není procesní prostor pro posuzování toho, zda existovaly důvody pro osvobození od soudního poplatku za žalobu.

[7]               Nerelevantní je pak rovněž odkaz na § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích, podle něhož soud pro nezaplacení soudního poplatku řízení nezastaví, „je‑li nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, a poplatník ve lhůtě určené soudem ve výzvě podle odstavců 1 a 2 sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit“. Také v tomto případě již kasační soud stěžovatele poučil, že toto ustanovení nemíří na situace, ve kterých poplatník tvrdí, že není schopen soudní poplatek uhradit z důvodu svých nepříznivých majetkových poměrů, a o jeho žádosti o osvobození od soudního poplatku již bylo pravomocně rozhodnuto tak, že se mu osvobození nepřiznává (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2015, sp. zn. 32 Cdo 76/2015; či ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2185/2017). Smyslem podání dle § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích není ani polemika s důvody, pro něž soud nepřiznal osvobození od soudních poplatků (obdobně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2185/2017). Toto ustanovení dopadá pouze na situace, kdy je navrhovatel (žalobce/stěžovatel) ochoten poplatek zaplatit, tvrdí okolnosti, které by osvědčovaly nebezpečí z prodlení, a doloží, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit (usnesení NSS ze dne 22. 3. 2024, č. j. 8 As 32/2024 ‑ 18; ze dne 21. 3. 2024, č. j. 10 As 33/2024 ‑ 20; nebo ze dne 20. 3. 2024, č. j. 2 As 42/2024 ‑ 14).

[8]               Konečně soud opět nepřihlížel ani k opakované námitce podjatosti, neboť byla formulována zcela obecně a mířila vůči všem soudcům Nejvyššího správního soudu.     

[9]               O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo‑li řízení zastaveno.

Poučení:Proti tomuto usnesení   n e j s o u   opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 21. července 2026

Ivo Pospíšil  

    předseda senátu

Zpět na judikáty vstoupit do diskuze 0

NEJNOVĚJŠÍ PŘÍSPĚVKY V DISKUZI

Přidat komentář

Pro tuto funkci je nutné být přihlášen/a.

Registrace