10 Afs 15/2026 - 13 - Kasační stížnost jen proti nákladům řízení

Číslo jednací: 10 Afs 15/2026 - 13
Soud: Nejvyšší správní soud
Datum rozhodnutí: 5. 3. 2026
Kategorie: Daně - ostatní
Stáhnout PDF
Účastníci řízení: Finanční úřad pro Kraj Vysočina, Yellow Dragon Enterprise LLC

Stručné shrnutí

Vlastnice nemovitostí vzala žalobu zpět poté, co finanční úřad vydal potvrzení o zániku zástavního práva; požadovala však náklady řízení s tvrzením, že ji správce daně uspokojil. Krajský soud uzavřel, že zástavní právo nezaniklo změnou původního postoje finančního úřadu, ale až pozdějším uplynutím lhůty pro placení daně. NSS kasační stížnost odmítl, protože výslovně směřovala jen proti nákladovému výroku.

O co šlo

Finanční úřad zřídil k nemovitostem daňové zástavní právo ještě předtím, než je nabyla žalobkyně. Ta usilovala o jeho výmaz a v žalobě namítala prekluzi práva vybrat a vymáhat zajištěné nedoplatky. Správce daně nejprve tvrdil, že prekluze nastane až v prosinci 2025; v lednu 2026 již její nastání potvrdil a vydal potvrzení o zániku zástavního práva.

Žalobkyně poté oznámila, že v žalobě nechce pokračovat, a žádala náhradu nákladů jako při uspokojení navrhovatele podle § 62 s. ř. s. Krajský soud ale věc neposoudil jako uspokojení: potvrzení nebylo reakcí na přehodnocení napadeného postupu, nýbrž důsledkem následného uplynutí lhůty. Řízení proto zastavil pro zpětvzetí žaloby a náklady nepřiznal [část rozhodnutí o postupu krajského soudu].

NSS meritum tohoto závěru nepřezkoumával. Stěžovatelka v kasační stížnosti dvakrát výslovně napadla pouze výrok o nákladech a tomu odpovídal i petit. Taková kasační stížnost je podle § 104 odst. 2 s. ř. s. nepřípustná; vedle nákladového výroku musí být napaden i jiný výrok rozhodnutí [část „Kasační stížnost je nepřípustná“]. NSS dodal, že stížnost ani věcně neobsahovala argumentaci proti zastavení řízení pro zpětvzetí [tamtéž].

Proč je rozhodnutí důležité a praktický dopad

Jde především o procesní rozhodnutí, nikoli o judikát k prekluzi ani k zániku daňového zástavního práva. Účastník, který chce získat náklady s argumentem uspokojení po podání žaloby, musí při kasační stížnosti napadnout také výrok, jímž bylo řízení zastaveno, a konkrétně rozporovat důvod, proč soud uspokojení neuznal. Samotný požadavek na změnu nákladového výroku NSS projednat nemůže.

Zajímavost / podnětná myšlenka

Pozdější faktické dosažení výsledku sledovaného žalobou samo o sobě neznamená „uspokojení navrhovatele“. Rozhodující je důvod, pro který správní orgán následně jednal; zde soud rozlišil zánik zástavního práva v důsledku běhu času od nápravy napadeného postupu.

Tvrzení soudu

• Kasační stížnost směřující výlučně proti výroku o nákladech řízení je nepřípustná podle § 104 odst. 2 s. ř. s. [část „Kasační stížnost je nepřípustná“].
• Rozsah kasačního přezkumu určuje stěžovatel vymezením napadených výroků a petit nemůže být nahrazen volným hledáním jiných námitek v textu stížnosti [tamtéž].
• Uspokojení podle § 62 s. ř. s. nebylo dáno, pokud zástavní právo zaniklo následným uplynutím lhůty pro placení daně, nikoli přehodnocením původního právního názoru správce daně [část rozhodnutí o postupu krajského soudu].

Při tvorbě rešerše a komentáře byla částečně využita umělá inteligence. Smyslem rešerše je vystihnout podstatu problému a  zjednodušit tak práci s judikáty. Uvedené závěry a tvrzení vyjadřují jen názor provozovatele stránek a nejsou radou ani doporučením jak v obdobných případech postupovat. Před využitím v konkrétních situacích si důkladně zanalyzujte originální text rozhodnutí či si vyžádejte radu profesionála

Celé znění judikátu:

  1. Kasační stížnost se odmítá.
  1. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Finanční úřad pro Kraj Vysočina (územní pracoviště ve Žďáru nad Sázavou) zřídil zástavní právo k nemovitostem, které později – v listopadu 2024 – nabyla do svého vlastnictví žalobkyně. Ta se následně domáhala výmazu tohoto zástavního práva. V únoru 2025 podala podnět na ochranu před nečinností, který finanční úřad posoudil jako námitku proti úkonu správce daně při placení daní; tu pak rozhodnutím z března 2025 zamítl.

Proti tomuto rozhodnutí se žalobkyně bránila žalobou u Krajského soudu v Brně, ve které mj. namítala uplynutí prekluzivní lhůty pro placení daně u zajištěných nedoplatků. Finanční úřad ve vyjádření k žalobě (tj. v září 2025) trval na tom, že nedoplatky ještě nebyly prekludovány; prekluze měla nastat až v prosinci 2025. Následně – v lednu 2026 – soudu sdělil, že prekluze nastala. Proto vydal Potvrzení o zániku zástavního práva, které zaslal jak zástupkyni žalobkyně, tak soudu. Nato žalobkyně soudu sdělila, že „nehodlá pokračovat v podané žalobě“, neboť byla žalovaným finančním úřadem uspokojena. Žádala současně o náhradu nákladů řízení.

Krajský soud ovšem dospěl k závěru, že v tomto případě nejde o uspokojení ve smyslu § 62 s. ř. s. Potvrzení o zániku zástavního práva nevydal finanční úřad proto, že by přehodnotil své původní právní závěry, ale proto, že následně uplynula prekluzivní lhůta pro placení daně. S odůvodněním běhu lhůty podle vyjádření k žalobě se krajský soud plně ztotožnil. Podmínky pro zastavení řízení pro uspokojení [§ 47 písm. b), resp. § 62 odst. 4 s. ř. s.] tedy nebyly splněny, a nebyly tak splněny ani podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 60 odst. 3 věty druhé s. ř. s. Z podání žalobkyně ovšem bylo zřejmé, že žalobu bere zpět, a proto krajský soud zastavil řízení pro zpětvzetí [§ 47 písm. a) s. ř. s.] a rozhodl podle § 60 odst. 3 věty první s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti usnesení krajského soudu se žalobkyně (stěžovatelka) brání kasační stížností. Trvá na tom, že byla uspokojena ve smyslu § 62 s. ř. s., a měla jí tak být přiznána náhrada nákladů řízení.

Kasační stížnost je nepřípustná.

Podle § 104 odst. 2 s. ř. s. platí, že nepřípustná je kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení. Vždy je tak třeba napadnout i jiný výrok (usnesení rozšířeného senátu ze dne 1. 6. 2010, čj. 7 Afs 1/2007‑64, č. 2116/2010 Sb. NSS). Současně platí, že vymezení rozsahu, v jakém stěžovatel napadá rozhodnutí krajského soudu, je jednou ze zvláštních náležitostí kasační stížnosti (§ 106 odst. 1 s. ř. s.) a NSS je vymezeným rozsahem vázán (§ 109 odst. 3 s. ř. s.).

Stěžovatelka v kasační stížnosti výslovně – a to dvakrát – uvádí, že kasační stížnost podává proti výroku II, tj. nákladovému výroku. Také v petitu se domáhá jen zrušení výroku II (a toho, aby NSS sám rozhodl, že je finanční úřad povinen nahradit jí náklady řízení před krajským soudem včetně nevrácené části soudního poplatku). Napadá tak jen výrok o nákladech řízení, což činí její kasační stížnost nepřípustnou podle § 104 odst. 2 s. ř. s. 

K tomu lze dodat, že i kdyby soud nedbal takto zřetelně vyjádřené stěžovatelčiny vůle a hledal by v textu kasační stížnosti případně i nějaké námitky proti samotnému zastavení řízení pro zpětvzetí, nenašel by je. Stěžovatelka totiž jen cituje část komentáře k § 62 s. ř. s. a nepřináší žádné argumenty proti závěru krajského soudu (tedy proti tomu, že nejde o uspokojení, protože zástavní právo zaniklo po podání žaloby ze zákona). Kasační stížnost by tedy tak jako tak nemohla být projednána.

Protože byla kasační stížnost odmítnuta, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 5. března 2026

Michaela Bejčková

předsedkyně senátu

NEJNOVĚJŠÍ PŘÍSPĚVKY V DISKUZI

Přidat komentář

Pro tuto funkci je nutné být přihlášen/a.

Registrace