Celé znění judikátu:
- Řízení se zastavuje.
- Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[1] Žalobce (stěžovatel) podal dne 16. 5. 2018 kasační stížnost proti rozsudku krajského soudu označenému v záhlaví. Dne 27. 6. 2019 vydal rozšířený senát Nejvyššího správního soudu usnesení čj. 1 Afs 135/2018-71, kterým sjednotil judikaturu v otázce poplatkové povinnosti insolvenčního správce. Z usnesení vyplynulo, že na stěžovatele dopadá obecná povinnost zaplatit soudní poplatek. Stěžovatel však soudní poplatek za kasační stížnost, splatný jejím podáním, nezaplatil. Proto ho Nejvyšší správní soud vyzval k jeho zaplacení usnesením ze dne 13. 9. 2019, čj. 10 As 159/2018-53. K zaplacení mu soud stanovil lhůtu 15 dnů a poučil ho o následcích nevyhovění této výzvě.
[2] Podle § 47 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. Z § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, vyplývá, že poplatková povinnost vzniká podáním kasační stížnosti. Podle § 9 odst. 1 téhož zákona platí, že nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí lhůty soud řízení zastaví.
[3] Usnesení s výzvou bylo stěžovateli doručeno dne 13. 9. 2019. Lhůta k zaplacení soudního poplatku tedy marně uplynula dne 30. 9. 2019 (nejbližší následující pracovní den po sobotě 28. 9. 2019). Protože stěžovatel soudní poplatek ani přes výzvu soudu nezaplatil, soud řízení o kasační stížnosti zastavil podle § 47 písm. c) ve spojení s § 120 s. ř. s.
[4] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. října 2019
Ondřej Mrákota
předseda senátu