Celé znění judikátu:
JMÉNEM REPUBLIKY
žalobce: RECRA Moravia, s. r. o.
sídlem Novomlýnská 1373/5, 110 00 Praha 1
zastoupený advokátem Mgr. Martinem Pechem
sídlem Purkyňova 3032/15, 301 00 Plzeň
proti
žalovanému: Státní úřad inspekce práce
sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava
na přezkum rozhodnutí žalovaného č. j. 1181/1.30/20-4 ze dne 3. 7. 2020, ve věci správního deliktu,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
- Žalobce se žalobou ze dne 26. 8. 2020 domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného č. j. 1181/1.30/20-4 ze dne 3. 7. 2020, jímž bylo co do lhůty k plnění změněno a ve zbytku potvrzeno rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký
kraj se sídlem v Ostravě č. j. 26475/10.30/19-12 ze dne 22. 1. 2020. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání správního deliktu na úseku odměňování zaměstnanců podle § 26 odst. 1 písm. m) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, v tehdy účinném znění (dále jen „ZIP“), a byla mu uložena pokuta ve výši 10 000 Kč.
- Žalobce v žalobě uvedl, že v řízení nebylo nade vší rozumnou pochybnost prokázáno, že by výše uvedené ustanovení zákona porušil. Protože rozhodnutí obou stupňů tvoří jeden celek, vznesl žalobce opětovně námitky, které již vznesl ve správním řízení. Poukázal předně na to, že oba zaměstnanci, kterým nebyla vyplacena odměna, požádali o její výplatu v hotovosti. Žalobce následně namítl, že k nezaplacení předmětné částky nedošlo z viny žalobce, ale kvůli překážkám na straně dvou zaměstnanců. Uvedl dále, že předmětné peníze nepoukázal zaměstnancům prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, protože z adres, které měl k dispozici, se mu písemnosti opakovaně vracely jako nedoručené. Zasílání finančních prostředků na uvedené adresy by bylo čistě formální. Žalobce dále namítl, že pokud žalovaný považuje za nevěrohodné, že by si pracovník nepřevzal peníze, pak žalobce poukazuje na to, že nevyplacení peněz u něj není něčím obvyklým, navíc se jednalo o bagatelní částky.
- Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 15. 10. 2020 navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na obsah napadeného rozhodnutí.
- Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
- Ze správního spisu soud zjistil, že oblastní inspektorát práce zahájil dne 21. 8. 2018 u žalobce kontrolu, jejíž výsledky byly žalobci předány dne 2. 11. 2018. Žalobce proti výsledkům kontroly nevznesl námitky. Dne 14. 10. 2019 bylo zahájeno se žalobcem ze strany oblastního inspektorátu práce přestupkové řízení, a to doručením příkazu č. j. 26475/10.30/19-4 ze dne 9. 10. 2019, proti němuž podal žalobce dne 21. 10. 2019 odpor, v němž uvedl, že nezaplacení předmětné částky nezavinil, ale došlo k němu pro překážky na straně obou zaměstnanců. Oba trvali na tom, aby jim byla mzda vyplacena hotově, žalobce měl peníze připravené, avšak zaměstnanci si je nevyzvedli, a to ani na adresách, které uvedli ve smlouvách. V následném řízení proběhlo dokazování mimo ústní jednání s účastí zástupce žalobce a žalobce byl vyzván k doložení svých majetkových poměrů. Dne 22. 1. 2020 bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, jímž byl žalobce (jakožto obviněný z přestupku) uznán vinným, že spáchal správní delikt na úseku odměňování zaměstnanců podle ust. § 26 odst. 1 písm. m) zákona o inspekci práce, kterého se dopustil tím, že jako zaměstnavatel neposkytl, v rozporu s ust. § 144 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), svým níže uvedeným zaměstnancům ve stanoveném termínu odměnu za vykonanou práci podle dohody o práci konané mimo pracovní poměr, a to konkrétně zaměstnancům:
- J. B., nar. X, vykonávaný druh práce pomocný zámečník, dle dohody o pracovní činnosti uzavřené mezi obviněným a tímto zaměstnancem ze dne 19. 3. 2018, vykonával pro obviněného práci od 19. 3. 2018 nejméně do 23. 7. 2018 (dle předloženě listiny okamžité zrušení dohody o pracovní činnosti; dle předloženého potvrzení o zaměstnání tohoto zaměstnance byl pracovní poměr skončen ke dni 10. 7. 2018); kdy obviněný dle doloženého výplatního sáčku tohoto zaměstnance za rok 2018 nevyplatil, resp. neprokázal vyplacení odměny z dohody o provedení práce ve výši 6.314,- Kč za měsíc červen 2018;
- T. P. (K.), nar. X, vykonávaný druh práce operátor výroby, dle dohody o pracovní činnosti uzavřené mezi obviněným a tímto zaměstnancem ze dne 14. 2. 2018, vykonávala pro obviněného práci od 14. 2. 2018 do 25. 4. 2018 (dle předložené dohody o zrušení dohody o pracovní činnosti a dle předloženého potvrzení o zaměstnání tohoto zaměstnance); kdy obviněný dle doloženého výplatního sáčku tohoto zaměstnance za rok 2018 nevyplatil, resp. neprokázal vyplacení odměny z dohody o provedení práce ve výši 3.896,- Kč za měsíc duben 2018.
U těchto dvou zaměstnanců byla dohodou sjednána splatnost odměny za vykonanou práci měsíc po měsíci, ve které byla práce vykonána; den výplaty je stanoven na předposlední pracovní den příslušného měsíce. Za spáchání uvedeného správního deliktu byla obviněnému uložena pokuta ve výši 10 000 Kč.
- Podle § 26 odst. 1 písm. m) ZIP se právnická osoba dopustí správního deliktu na úseku odměňování zaměstnanců tím, že neposkytne zaměstnanci odměnu za vykonanou práci podle dohody o práci konané mimo pracovní poměr. Podle § 26 odst. 2 písm. c) ZIP lze za uvedený správní delikt uložit pokutu až do výše 2 000 000 Kč.
- Podle § 112 odst. 1 věty prvé zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „PřestZ“), se na přestupky a dosavadní jiné správní delikty, s výjimkou disciplinárních deliktů, ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona hledí jako na přestupky podle tohoto zákona. Podle § 21 odst. 1 PřestZ, právnická osoba za přestupek neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby přestupku zabránila.
- Podle § 144 zákoníku práce jestliže se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodnou o splatnosti a výplatě jinak, platí pro splatnost a výplatu odměny z dohody, odměny za pracovní pohotovost a náhrady mzdy nebo platu obdobně § 141, 142 a 143. Je-li sjednána jednorázová splatnost odměny z dohody až po provedení celého pracovního úkolu, vyplatí zaměstnavatel odměnu z dohody v nejbližším výplatním termínu po dokončení a odevzdání práce.
- Při posuzování žaloby soud předně konstatuje, že spor mezi stranami se týká primárně skutkové stránky věci. Mezi stranami panuje jednota, pokud se týče skutkového zjištěné, že oběma shora uvedeným zaměstnancům odměna za práci konanou dle příslušných dohod o pracovní činnosti vyplacena nebyla. Žalobce a žalovaný se však různí v posouzení skutečnosti, zda se žalobce z uvedeného opomenutí vyvinil nebo nevyvinil.
- Soud ve shodě s napadeným rozhodnutím (na něž v podrobnostech odkazuje) zdůrazňuje, že odpovědnost žalobce je v případě nyní projednávaného přestupku objektivní, při níž se nezkoumá zavinění (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ads 171/2009-60 ze dne 2. 6. 2010). Žalobce jakožto právnická osoba mohl prokázat liberační důvod dle § 21 odst. 1 PřestZ. Pokud se týče tohoto liberačního důvodu, je třeba předně akcentovat, že tento důvod (vynaložení veškerého úsilí) představuje výjimku ze zásady objektivní odpovědnosti, a proto se uplatní pouze ve výjimečných a opodstatněných případech (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 A 17/2012‑101 ze dne 12. 3. 2013, publ. pod č. 2880/2013 Sb. r. NSS). Dále je třeba v nyní projednávané věci zdůraznit, že judikatura konstantně v návaznosti na text zákona opakuje, že liberační důvody musí tvrdit a zejména prokázat obviněný z přestupku (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 123/2014-33 ze dne 19. 9. 2014, č. j. 1 As 159/2015-27 ze dne 31. 7. 2015, č. j. 9 As 195/2018-27 ze dne 21. 8. 2018).
- Soud ve shodě se žalovaným konstatuje, že žalobce v nyní projednávané věci své břemeno tvrzení a břemeno důkazní stran liberačního důvodu dle § 21 odst. 1 PřestZ neunesl.
- Pokud se týče zaměstnance J. B., žalobce ohledně svého tvrzení o tom, že tento zaměstnanec odmítl převzít peníze v hotovosti, předložil toliko záznam ze dne 24. 9. 2018. Ohledně T. P. nebylo předloženo nic, co by mělo prokazovat její nesoučinnost při převzetí odměny. Bez ohledu na případnou (ne)součinnost soud ve shodě se žalovaným nepovažuje za nadbytečný neuskutečněný pokus o zaslání finančních částek poštou, neboť nebyla prokázána taková nekontaktnost, která by podobný krok činila a priori nadbytečným: J. B. si kupříkladu přebral poštu ještě dne 23. 7. 2018 a T. P. komunikovala v srpnu 2018 s prokuristou žalobce e-mailem, v němž se domáhala úhrady dlužné odměny, uvedla kontaktní adresu a číslo bankovního účtu. Za dané skutkové situace je případný pokus o zaslání uvedených finančních částek poštou jednáním, které lze podřadit pod úsilí, které je možno po právnické osobě požadovat. A toto úsilí žalobce nevynaložil. V podrobnostech soud odkazuje na napadené rozhodnutí (zejm. str. 7-9). Vzhledem k tomu, že žalobní námitky a odvolací námitky se prakticky kryjí a žalobní námitky nereflektují vypořádání námitek odvolacích, je za takové situace nadbytečné znovu dopodrobna opakovat jejich vypořádání (srov. rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 11 A 17/2013-43 ze dne 30. 1. 2014).
- Soud proto žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítnul.
- Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s., kdy procesně úspěšnému žalovanému v tomto řízení nevznikly žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.
Ostrava 7. dubna 2022
Mgr. Jiří Gottwald
předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje