Celé znění judikátu:
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se podanou kasační stížností domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2018, č. j. 1 Ad 1/2018 – 51.
[2] Nejvyšší správní soud nejprve posuzoval její formální náležitosti. Podle § 106 odst. 2, věty první soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, proti němuž směřuje. Podle § 40 odst. 2 věty první s. ř. s. končí lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo roků uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty.
[3] Ze soudního spisu vyplývá, že napadený rozsudek byl zástupkyni stěžovatele doručen v pátek 16. 11. 2018, lhůta k podání kasační stížnosti proto skončila v pátek 30. 11. 2018. Kasační stížnost stěžovatele byla do datové schránky Nejvyššího správního soudu doručena v úterý 4. 12. 2018 (byť je v záhlaví datována ke dni 26. 11. 2018). Byla tedy podána až po uplynutí zákonné lhůty a soud ji proto odmítl jako opožděnou [§ 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s.].
[4] O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla‑li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2018
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu