31 Af 5/2021 - 425

Číslo jednací: 31 Af 5/2021 - 425
Soud: Krajský / Městský soud
Datum rozhodnutí: 27. 1. 2022
Kategorie: Daně - ostatní
Stáhnout PDF

Kasační/ústavní stížnost:

5 Afs 44/2022

Celé znění judikátu:

 zastoupený:  Ing. Radkem Lančíkem, daňovým poradcem

 v Brně, Divadelní 4

proti

žalovanému:  Finanční úřad pro Královehradecký kraj

 se sídlem v Hradci Králové, Horova 17

v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem

takto:

  1. Žaloba se odmítá.
  2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
  3. Žalobci se vrací soudní poplatek ve výši 2 000 Kč.

Odůvodnění:

  1. Obsah žalobních bodů
  1. Úvodem žalobce uvedl, že zásahem je v daném případě probíhající daňová kontrola, nejde tedy o zásah jednorázový, nýbrž o zásah trvající. Upozornil přitom na závěry uvedené v nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 635/18 ze dne 15. 5. 2018, podle kterého dvouměsíční lhůta pro podání žaloby nemohla uplynout, dokud zásah trvá, to znamená, dokud trvá daňová kontrola. Žalobce dále uvedl, že před podáním této žaloby neuplatnil stížnost podle § 261 daňového řadu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), když dle jeho názoru postupoval v souladu se závěry Nejvyšší správní soud vyslovenými v rozsudku rozšířeného senátu č. j. 1 Afs 58/2017-42 ze dne 5. 12. 2017.
  2. Žalobce konstatoval, že k výsledku kontrolního zjištění č. j. 1737124/20/2712-60561-609666 týkajícího se daně z přidané hodnoty za zdaňovací období srpen až prosinec 2016 a leden 2017 obdržel písemnosti na DVD – sdělení č. j. 18382/21/2712-60561-609666 ze dne 13. 1. 2021 a č. j. 17736/21 /2712-60561-609666 ze dne 12. 1. 2021.  Z obdržených písemností zjistil, že převážnou část dokladů získal žalovaný ještě před zahájením daňové kontroly dne 8. 11. 2018 a v daňové kontrole se žalovaný omezil jen na provedení několika málo úkonů. Z písemností obdržených žalovaným před zahájením kontroly dne 8. 11. 2018 je vidět, že lze důvodně předpokládat, že daň bude doměřena, proto žalovaný neměl přikročit k zahájení daňové kontroly, nýbrž měl vydat výzvu podle § 145 odst. 2 daňového řádu. V případě úředního záznamu č. j. 1673486/20/2712-60561-609666 ze dne 15. 9. 2020 jde ve skutečnosti o úřední záznam č. j. 4677569/16/3004-60565-711992 ze dne 7. 12. 2016. Žalobce vytýká žalovanému nevydání výzvy podle § 145 odst. 2 daňového řádu namísto provedení daňové kontroly zahájené v protokolu o ústním jednání č. j. 1884013/18/2712-60561-609666 ze dne 8. 11. 2018. Žalovaný měl vyzvat žalobce k podání dodatečného přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období srpen až prosinec 2016 a leden 2017, a stanovit k tomu lhůtu, a neměl u žalobce zahájit daňovou kontrolu,  bylo-li lze důvodně předpokládat, že daň z přidané hodnoty za uvedená zdaňovací období bude doměřena. Úsudek o tom, že žalovaný měl důvodně předpokládat, že daň bude doměřena, opíral žalobce o písemnosti o reklamě od společnosti Zatox s.r.o. získané žalovaným před zahájením kontroly. Po prostudování těchto dokladů žalovaný zahájil dne 8. 11.2018 daňovou kontrolu pouze v rozsahu přijatých zdanitelných plnění se společností Zatox s.r.o. Ve skutečnosti ale žalovaný věděl, že přijatými zdanitelnými plněními se rozumí reklama, protože podstatná část ústního jednání dne 8. 11. 2018 se točila právě kolem reklamy. K vydaní výzvy podle § 145 odst. 2 daňového řádu nemusí dle žalobce žalovaný znát konkrétní výši daně z přidané hodnoty za zdaňovací období srpen až prosinec 2016 a leden 2017, pokud není sporné, že daň doměřena bude, a sporné bylo v jaké výši. Při aplikaci § 145 odst. 2 daňového řádu jsou toliko dostačující informace pro důvodný předpoklad doměření daně, a nikoliv důvodný předpoklad doměření daně v konkrétní výši, a tyto informace žalovaný před zahájením daňové kontroly měl právě z předaných dokladů. Žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 Afs 98/2013-31 ze dne 5. 12. 2013.
  3. Nešlo totiž o situaci, kdy by žalovaný při znalosti situace žalobce měl pochybnosti o tom, zda bude žalobci daň doměřena a tuto domněnku potřeboval daňovou kontrolou u žalobce proměnit v jistotu. Naopak žalovaný z množství dokladů získaných před zahájením daňové kontroly měl vědět, že daň z přidané hodnoty za zdaňovací období srpen až prosinec 2016 a leden 2017 má být doměřena, a to je onen důvodný předpoklad pro doměření daně – viz. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 31 Af 102/2012-40 ze dne 20. 9. 2013.
  4. Žalobce konstatoval, že následné vyčíslení výše daně pak nemá vliv na použití § 145 odst. 2 daňového řádu. Otázka, zda lze důvodně předpokládat, že bude doměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období srpen až prosinec 2016 a leden 2017 neznamená, že tato daň byla stanovena v nesprávné výši a má být doměřena, přesněji řečeno důvodnost předpokladu neznamená objektivní jistotou o exaktní výši doměření daně. V tomto žalobce odkázal na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 183/2014-55 ze dne 16. 11. 2016.
  5. Z citovaného usnesení rozšířeného senátu žalobce dovodil, že výzvu podle § 145 odst. 2 daňového řádu je nutné vystavit, nikoliv byla-li daň stanovena v nesprávné výši a bude doměřena, nýbrž pokud by daň měla být doměřena, přesněji řečeno o doměření daně nemusí panovat jistota, ale existují informace, že by tomu tak mělo být. V tomto případě žalovaný z písemností získaných před zahájením kontroly dne 8. 11. 2018 mohl důvodně předpokládat, že daň z přidané hodnoty za zdaňovací období srpen až prosinec 2016 a leden 2017 bude doměřena, a výzvu podle § 145 odst. 2 daňového řádu měl vydat a případně v následném postupu k odstranění pochybnosti nebo v daňové kontrole mělo být řešeno přesné vyčíslení této daně. Rozsah vědomostí, které žalovaný má mít, aby mohl přistoupit k výzvě, je dán právě tím, že ještě před zahájením daňové kontroly žalovaný takové informace měl k dispozici.
  6. Jak uvedl Nejvyšší správní soud ve shora citovaném usnesení rozšířeného senátu, jen výjimečně, pokud by samotné zpravení žalobce o tom, jaké informace má žalovaný k dispozici, mohlo vést ke zmaření cíle správy daní, tedy správného stanovení daně, lze od výzvy k podání dodatečného daňového tvrzení upustit a bez dalšího u žalobce zahájit daňovou kontrolu. Případný negativní postoj žalobce k výzvě k podání dodatečného přiznání nemůže znamenat rezignaci žalovaného, aby předmětnou výzvu vydal, jak je vidět z bodu 36 rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 8 Afs 22/2017-46 ze dne 10. 1. 2019.
  7. Žalobci je znám bod 3 metodiky Generálního finančního ředitelství č. j. 30450/17/7700-10124-506246, že nezákonnost daňové kontroly neznamená, že zahájení této kontroly není úkonem obnovujícím běh prekluzivní lhůty ve smyslu § 148 odst. 3 daňového řádu, a že by dodatečné platební výměry byly vydány po uplynutí prekluzivní lhůty, protože že mezi úkony majícími vliv na lhůtu pro stanovení daně jsou také rozhodnutí o stanovení daně a rozhodnutí o opravném a dozorčím prostředku a daňový řád nerozlišuje z hlediska vlivu úkonů na běh lhůty pro stanovení daně, zda byla následně deklarována jejich nezákonnost nebo nebyly napadeny opravnými prostředky, příp. správní žalobou. S tím ale žalobce nesouhlasil. Uvedl, že rozhodnutí o stanovení daně a rozhodnutí o opravném a dozorčím prostředku obnovuje prekluzivní lhůtu dnem oznámení bez ohledu na pozdější zrušení takového rozhodnutí. Proto dojde-li později ke zrušení takového rozhodnutí nemá to vliv na zrušení oznámení rozhodnutí, jelikož „oznámení“ nebylo zrušením rozhodnutí nijak dotčeno – viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 239/2017-29 ze dne 7. 2. 2018.
  8. Naproti tomu § 148 odst. 3 daňového řádu se týká úkonu, což znamená, že je-li úkon nezákonný, pak nemá účinky obnovujícím běh prekluzivní lhůty. Žalobce tak nevidí rovnítko mezi oznámením rozhodnutí a zahájením kontroly. Naopak podle žalobce oznámení a rozhodnutí jsou dvě věci, kdežto zahájení kontroly jakožto úkon je jedna věc. Tím pádem zrušením rozhodnutí opravdu není dotčeno oznámení, zatímco nezákonným zahájením kontroly je dotčen samotný úkon obnovující prekluzivní lhůtu; ledaže by i nezákonný úkon obnovoval běh prekluzivní lhůty. Prodloužení prekluzivní lhůty pro stanovení daně tak váže právě na existenci zahájení kontroly, a nikoliv např. na sepis protokolu o ústním jednání zahajujícím kontrolu. V případě, že by prodloužení prekluzivní lhůty bylo vázáno na den sepsání protokolu o ústním jednání zahajujícím kontrolu, pak účinek sepsání protokolu je vyčerpán okamžikem, kdy nastane. Následným vyslovením nezákonnosti zahájení daňové kontroly tudíž nedojde zpětně k negaci již jednou sepsaného protokolu. Nicméně navázal-li zákonodárce prodloužení prekluzivní lhůty na úkon zahájení kontroly, pak nezákonnost zahájené kontroly v důsledku absence výzvy k podání dodatečného přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období srpen až prosinec 2016 a leden 2017 znamená, že je tento úkon nezákonný a došlo zpětně k negaci jednou již nastalého prodloužení lhůty pro stanovení daně. Oporu tomu je následná judikatura Nejvyššího správního soudu, jež za úkon obnovující běh prekluzivní lhůty považuje jen zákonný úkon: č. j. 2 Afs 52/2005-94 ze dne 16. 5. 2006, č. j. 9 Afs 89/2012-40 ze dne 6. 6. 2013, č. j. 5 Afs 71/2013-37 ze dne 20. 2. 2015, č. j. 5 Afs 54/2014-38 ze dne 12. 9. 2014 a č. j. 2 Afs 55/2008-80 ze dne 21. 5. 2009.
  9. Žalobce proto míní, že z důvodu nezákonnosti úkonu neobnovilo zahájení daňové kontroly dne 8. 11. 2018 běh prekluzivní lhůty pro stanovení daně podle § 148 odst. 3 daňového řádu o 3 roky, nýbrž obnovilo běh prekluzivní lhůty pro stanovení daně podle § 148 odst. 2 písm. a) daňového řádu o 1 rok (to znamená, jako by výzva k podaní dodatečného přiznání byla vydána). Tím pádem daňová kontrola měla skončit 8. 11. 2019 a tudíž daňová kontrola nyní běží po uplynutí prekluzivní lhůty. Žalovaný by proto měl přistoupit k vydání rozhodnutí o zastavení řízení (o zastavení daňové kontroly) podle § 106 odst. 1 písm. f) daňového řádu z důvodu, že řízení se stalo bezpředmětným.
  10. Žalobce zdůraznil, že při akceptování libovolného zahájení kontroly v omezeném rozsahu by vždy docházelo k prolamování běhu lhůty pro stanovení daně o další 3 roky, a to po dobu celých 10 let. Uplynutí lhůty pro stanovení daně má svědčit žalobci, jak plyne z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 52/2005-94 ze dne 16. 5. 2006.
  11. Žalobce tak shrnul, že žalovaný dne 8. 11. 2018 zahájil daňovou kontrolu jen v rozsahu skutečností týkajících se reklamy od společnosti Zatox s.r.o. a tím v podstatě přiznal důvody pro vydání výzvy podle § 145 odst. 2 daňového řádu– viz. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 183/2014-55 ze dne 16. 11. 2016. Kdyby totiž žalovaný zahájil daňovou kontrolu bez konkrétních důvodů, tak výzva podle § 145 odst. 2 daňového řádu by se neuplatnila. Jenže žalovaný v průběhu daňové kontroly vycházel z dokladů získaných ještě před jejím zahájením, proto zahájil kontrolu jen v omezeném rozsahu týkající se společnosti Zatox s.r.o., v průběhu daňové kontroly fakticky ani nic nekontroloval a jen se omezil na vydání výzvy a na výslech svědka, takže výzvu k podání dodatečného přiznání vydat měl. Žalovaný z dokladů získaných před zahájením daňové kontroly mohl důvodně předpokládat, že daň z přidané hodnoty za zdaňovací období srpen až prosinec 2016 a leden 2017 bude doměřena, a měl vydat výzvu podle § 145 odst. 2 daňového řádu, a případně v následném postupu k odstranění pochybnosti mělo být řešeno vyčíslení daně. Rozsah vědomostí, které žalovaný má mít, aby mohl přistoupit k výzvě, je dán právě tím, že před zahájením kontroly k tomu měl k dispozici doklady. Z těchto dokladů plyne naplnění důvodů pro hypotézu, že daň má být správně stanovena ve vyšší částce, a předpoklad pro vydání výzvy k podání dodatečného přiznání byl naplněn.
  1. Vyjádření žalovaného
  1. Žalovaný uvedl, že způsob, jakým může dojít k doměření daně, je dán ust. § 143 odst. 3 daňového řádu. Dle tohoto ustanovení může k doměření daně z moci úřední dojít pouze na základě výsledku daňové kontroly. Zjistí-li správce daně nové skutečnosti nebo důkazy mimo daňovou kontrolu, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že daň bude doměřena, tak postupuje dle ust. § 145 odst. 2 daňového řádu, tj. vyzve daňový subjekt k podání dodatečného daňového přiznání. Z bohaté judikatury Nejvyššího správního soudu ve věci zahájení daňové kontroly v případě, kdy byla naplněna podmínka pro vydání výzvy k podání dodatečného daňového přiznání stanovená v § 145 daňového řádu (např. rozsudky č. j. 1 Afs 183/2014 – 55, 10 Afs 105/2015 – 44 nebo 6 Afs 61/2018 – 30), je zřejmé, že důsledkem takového pochybení správce daně nemůže být zpochybnění účinků zahájení daňové kontroly (včetně přerušení běhu lhůty pro stanovení daně), a tedy ani její nezákonnost. Jiný závěr je nutno učinit ve vztahu k povinnosti hradit penále, kde je podstatné, zda bylo postupováno v souladu s § 145 odst. 2 daňového řádu, a to vzhledem k tomu, že když je daň doměřována na základě dodatečného daňového přiznání, nevzniká povinnost uhradit penále z částky, která je v něm uvedena, viz ustanovení § 251 odst. 4 daňového řádu. Z této judikatury je dle žalovaného zřejmé, že i pokud by žalovaný nesprávně zahájil daňovou kontrolu bez předchozí výzvy k podání daňového tvrzení, ačkoliv by byl naplněn důvod pro její vydání, nemá tato skutečnost vliv na účinky tohoto zahájení. Daňový subjekt, tedy žalobce, by takovým postupem nebyl krácen na svých právech.
  2. Dále žalovaný uvedl, že z důvodu právní jistoty došlo explicitně k zmírnění důsledku situace, kdy daňová kontrola by byla zahájena, aniž by správce daně vydal výzvu k podání daňového tvrzení, ačkoliv došlo k naplnění podmínky pro její vydání stanovené v § 145 daňového řádu, přímo v zákoně, viz § 87 odst. 4 daňového řádu účinného od 1. 1. 2021. Skutečnost, že by daňový subjekt byl nesprávným postupem správce daně připraven o možnost napravit své pochybení dobrovolně formou podání dodatečného daňového přiznání, a předejít tak vzniku penále dle § 251 daňového řádu, je kompenzována vyloučením vzniku povinnosti platit penále (viz důvodová zpráva k § 87 odst. 4 daňového řádu účinnému od 1. 1. 2021).
  3. Jak již žalovaný uvedl, správce daně by v případě, kdy důvodně předpokládá, že bude daň doměřena, měl vydat výzvu k podání dodatečného daňového přiznání. Vydání výzvy však nepřipadá v úvahu za situace, kdy správce daně před zahájením daňové kontroly nedisponuje informacemi o tom, že na straně daňového subjektu nastalo pochybení, případně tyto informace nejsou dostatečně konkrétní a přesvědčivé, aby bylo možné výzvu vydat.
  4. K věci dále žalovaný uvedl, že žalobcem napadená daňová kontrola byla zahájena v rozsahu přijatých zdanitelných plnění od obchodní korporace Zatox s.r.o., DIČ: CZ28379136 (dále jen „Zatox“). Žalobce tvrdí, že převážnou část dokladů žalovaný získal před zahájením daňové kontroly, z písemností mělo být zřejmé, že lze důvodně předpokládat, že daň bude doměřena. Před zahájením daňové kontroly měl žalovaný, jak dále zdůraznil, na základě zjištěných informací a důkazních prostředků pouze nekonkrétní podezření, že daň tvrzená žalobcem není v souladu se zákonem. Plnění, která žalobce nakupoval od Zatox, se týkala reklamní kampaně na LED televizích, umístěných v několika městech, a žalovaný měl podezření, že cena za tato plnění mohla být neoprávněně navýšena, resp. že žalobce mohl čerpat nárok na odpočet daně v rozporu se zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“). Tuto skutečnost nemohl tvrdit bez dalšího dokazování, a proto se rozhodl prověřit své podezření, resp. tvrzení žalobce o jeho nároku na odpočet daně, daňovou kontrolou. Ze spisu je zcela zřejmé, že v daném případě by výzva dle ust. § 145 odst. 2 daňového řádu byla neúčelná a nehospodárná, jelikož důvody pro doměření daně před zahájením daňové kontroly nebyly zřejmé. Naopak daňová kontrola byla vhodným nástrojem pro správné zjištění a stanovení daně. Složitý proces dokazování je zřejmý z dokumentů evidovaných v daňovém spise, týkajících se napadené daňové kontroly. Průběh daňové kontroly, způsob získávání důkazních prostředků, hodnocení důkazních prostředků vč. správní úvahy žalovaného jsou shrnuty v písemnosti Výsledek kontrolního zjištění č. j. 1737124/20/2712-60561-609666 (příloha č. 58). V průběhu daňové kontroly probíhalo obsáhlé dokazování, výsledkem dokazování bylo, že žalobce neprokázal, že přijal plnění uvedená na předložených daňových dokladech v deklarovaném rozsahu, hodnotě a od deklarovaného dodavatele.
  5. Žalovaný zdůraznil, že o tom, že v dosavadním průběhu daňové kontroly probíhalo obsáhlé dokazování, svědčí i fakt, že v jejím průběhu byly vydány výzvy (k předložení důkazních prostředků, k prokázání skutečností a předložení důkazních prostředků, přílohy č. 9 a č. 22), na které žalobce reagoval několika podáními s určitým časovým odstupem, byly provedeny výslechy svědků (příloha č. 26 a č. 50), zaslány výzvy třetím osobám (např. příloha č. 33) atd. Žalovaný od žalobce získal na základě výzvy k předložení důkazních prostředků dne 30. 1. 2019 a dne 2. 2. 2019 důkazní prostředky, např. Protokol o průběhu odvysílání reklamní kampaně ze dne 30. 10. 2016 (dodavatel Zatox, odběratel žalobce), fotodokumentaci, dodatek k objednávce č. 2016100 ze dne 1. 9. 2015, videa (viz příloha č. 12, 13, 14, 15). Přílohou písemnosti č. j. 190128/19/2712-60563-605742 bylo mj. i sdělení, že žalobce poslal pouze část dokladů, že další doklady nelze zaslat kvůli jejich velikosti, že je předá osobně. Komunikace ohledně převzetí dokladů je zaznamenána v úředním záznamu (viz příloha č. 16). Dne 9. 4. 2019 bylo doručeno žalovanému CD s dalšími důkazními prostředky (příloha č. 19), z doručeného CD byla pořízena kopie (příloha č. 20).
  6. Dále žalovaný uvedl, že vzhledem k tomu, že žalobce neposkytl žádné důkazní prostředky, ze kterých by byly zřejmé skutečnosti týkající se faktické realizace deklarovaných reklamních služeb obchodní korporací Zatox, a zároveň měl žalovaný pochybnosti o tom, že žalobce plnění uvedená na předložených daňových dokladech přijal v deklarovaném rozsahu, hodnotě a od deklarovaného dodavatele, žalovaný vystavil výzvu k prokázání skutečností a předložení důkazních prostředků (příloha č. 22). Žalobce se k výzvě vyjádřil dne 25. 6. 2019, při jednání předložil další důkazní prostředky (příloha č. 25). Jelikož při osobním jednání nebyl žalobce schopen odpovědět na všechny otázky položené žalovaným, odpovědi doplnil následně dne 28. 7. 2019 (příloha č. 31). Dne 25. 6. 2019 rovněž proběhl výslech svědka G. D. (příloha č. 26). Výslech svědka pana Ladislava Slezáka proběhl dne 11. 3. 2020 (příloha č. 50). Bez součinnosti s žalobcem získal žalovaný i další důkazní prostředky.
  1. Doplnění žaloby a vyjádření žalovaného

Doplnění žaloby ze dne 17. 5. 2021

  1. Žalobce vyslovil přesvědčení, že žalobu podal včas, poněvadž daňová kontrola u daně z přidané hodnoty za zdaňovací období srpen až prosinec 2016 a leden 2017 představuje zásah trvající a neukončený.
  2. Žalobce vyslovil nesouhlas s názorem žalovaného. Za nesprávné považoval tvrzení žalovaného, že před zahájením daňové kontroly neměl k dispozici dostatek důkazů, na základě kterých by mohl určit, že by žalobci měla být doměřena daň, a nemohl tedy ani důvodně předpokládat, že doměřena bude. Jak Nejvyšší správní soud vyslovil v rozsudku č. j. 7 Afs 229/2018 - 29 ze dne 16. 8. 2018. Žalovaný mohl doměření předpokládat z úředních záznamů: • č. j. 1968088/16/2712-60561-607767 ze dne 15. 12. 2016 o místním šetření v Hradci Králové, • č. j. 1986511/16/2712-60561-608729 ze dne 22. 12. 2016 o místním šetření v Pardubicích a v Chrudimi, • č. j. 4677569/16/3004-60565-711992 ze dne 7. 12. 2016 o místním šetření v Brně.
  3. Po zahájení daňové kontroly dne 8. 11. 2018 žalovaný zopakoval kroky, které učinil před zahájením kontroly a opatřil si doklady od společnosti Revolta s.r.o. o výrobě reklamního spotu. Vůči žalobci vydal žalovaný výzvy č. j. 2001351/18/2712-60561-605742 ze dne 13. 12. 2018 a č. j. 1085069/19/2712-60561-609666 ze dne 10. 5. 2019, ale informace požadované těmito výzvami měl žalovaný k dispozici před zahájením daňové kontroly od M. V., od Sberbank CZ, a.s. a Československé obchodní banky, a.s., od společnosti Zatox s.r.o., a od G. D. Kromě vyslechnutí svědků G. D. dne 25. 6. 2019 a L. S. (Zatox s.r.o.) dne 11. 3. 2020 žalovaný jen napsal, že daňová kontrola pokračuje a nic víc žalovaný nekonal. Žalobce z úkonů učiněných žalovaným po zahájení daňové kontroly dne 8. 11. 2018 soudí, že jediným smysluplným úkonem bylo opatření dokladů od společnosti Revolta s.r.o. o výrobě reklamního spotu. Svědecké výslechy G. D. a L. S. (Zatox s.r.o.) potvrdily informace žalovaného získané od těchto osob před zahájením daňové kontroly. Obě výzvy žalovaného vedly k získání informací, jež žalovaný měl před zahájením daňové kontroly od Martina Veselého, od Sberbank CZ, a.s. a Československé obchodní banky, a.s., od G. D. a L. S. (Zatox s.r.o.). Žalobce z toho činil závěr, že žalovaný před zahájením daňové kontroly měl k dispozici dostatek důkazů, na základě kterých mohl určit, že by žalobci měla být doměřena daň, mohl tedy důvodně předpokládat, že daň doměřena bude.
  4. Žalobce uvedl, že žalovaný ve vyjádření tvrdil, že v průběhu daňové kontroly probíhalo obsáhlé dokazování, jehož výsledkem bylo, že žalobce neprokázal, že přijal plnění uvedená na předložených daňových dokladech v deklarovaném rozsahu, hodnotě a od deklarovaného dodavatele. S tím žalobce nesouhlasil. Všechny důkazy měl žalovaný ještě před zahájením daňové kontroly, po zahájení daňové kontroly získal žalovaný jedině doklady od společnosti Revolta s.r.o. o výrobě reklamního spotu. Otázka dodání reklamního spotu však nehraje roli, protože dodání reklamního spotu nebylo předmětem plnění mezi společností Zatox s.r.o. a žalobcem. Bylo-li po žalobci požadováno k prokázání, kdo dodal reklamní spot, jednalo se o požadavek nemající žádnou přímou souvislost, neboť plnění v podobě dodání reklamního spotu nebylo mezi žalobcem a dodavatelem Zatox s.r.o. součástí smluvního vztahu. Doklady o odvysílání žalobcovy reklamy měl žalovaný před zahájením daňové kontroly od G. D., stejně jako měl žalovaný před zahájením daňové kontroly doklady o neodvysílání žalobcovy reklamy z úředních záznamů č. j. 1968088/16/2712-60561-607767 ze dne 15. 12. 2016, č. j. 1986511/16/2712-60561-608729 ze dne 22. 12. 2016, a č. j. 4677569/16/3004-60565-711992 ze dne 7. 12. 2016. Na rozdíl od žalovaného je žalobce názoru, že v průběhu daňové kontroly žádné obsáhlé dokazování neprobíhalo.
  5. Žalovaný ve vyjádření uvádí, jak žalobce konstatoval, že i pokud by žalovaný nesprávně zahájil daňovou kontrolu bez předchozí výzvy podle § 145 odst. 2 daňového řádu, ačkoliv by byl naplněn důvod pro její vydání, nemá tato skutečnost vliv na účinky tohoto zahájení. S tím žalobce nesouhlasil. Žalovaný vůči žalobci učinil první úkon dne 26. 10. 2016 – úřední záznam č. j. 1837996/16/2712-60561-605742 ze dne 5. 12. 2016. Potom následoval značný počet úkonů a získání důkazů, a pak dne 8. 11. 2018 žalovaný zahájil daňovou kontrolu. Úkony po zahájení daňové kontroly vedly k zopakování důkazů získaných před zahájením daňové kontroly, a k získání jednoho nového důkazu - dokladů od společnosti Revolta s.r.o. o výrobě reklamního spotu. Žalobce proto míní, že k zahájení daňové kontroly nedošlo formálně dne 8. 11. 2018, ale již dne 26. 10. 2016 faktickým prováděním úkonů. Oporu pro svůj úsudek vidí žalobce v rozsudcích Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 57/2011 ze dne 15. 2. 2012 a č. j. 8 Afs 7/2005-96 ze dne 17. 2. 2006, jež za zahájení daňové kontroly nepovažují formální sepis protokolu, nýbrž faktické úkony. Trefně na tuto věc dopadá čerstvý rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Afs 301/2019-30 ze dne 10. 5. 2021.
  6. Jestliže žalovaný před zahájením kontroly měl od M. V. veškerou evidenci pro účely daně z přidané hodnoty ve smyslu § 100 zákona o dani přidané hodnoty, za zdaňovací období srpen až prosinec 2016 a leden 2017, měl bankovní výpisy získané od Sberbank CZ, a.s. a Československé obchodní banky, a prověřoval oprávněnost uplatněného odpočtu jednak úředními záznamy č. j. 1968088/16/2712-60561-607767 ze dne 15. 12. 2016, č. j. 1986511/16/2712-60561-608729 ze dne 22. 12. 2016, a č. j. 4677569/16/3004-60565-711992 ze dne 7. 12. 2016, a jednak doklady od společnosti Zatox s.r.o., a od G. D., tak nešlo jen o mapování terénu, nýbrž šlo o daňovou kontrolu.
  7. Faktický úkon učinil žalovaný, jak žalobce dále uvedl, dne 26. 10. 2016 a tímto dnem žalovaný fakticky zahájil daňovou kontrolu s účinky podle § 148 odst. 3 daňového řádu. Formální zahájení daňové kontroly dne 8. 11. 2018 nemá vliv na běh lhůty podle § 148 odst. 3 daňového řádu a jde o daňovou kontrolu opakovanou. Žalobci z toho plyne, že ode dne 26. 10. 2016 uplynuly 3 roky, ve kterých může žalovaný stanovit daň, a tím pádem opakovaná daňová kontrola u daně z přidané hodnoty za zdaňovací období srpen až prosinec 2016 a leden 2017 nyní běží po uplynutí prekluzivní lhůty. Taková daňová kontrola představuje nezákonnou kontrolu a tudíž i nezákonný zásah - usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 144/2004-110 ze dne 31. 8. 2005.

Doplnění žaloby ze dne 28. 5. 2021

  1. Žalobce uvedl, že žalovaný před zahájením kontroly měl od G. D. doklady. Podle žalovaného šlo o tyto doklady specifikované pod č. j. 1672629/20/2712-60561-609666 v příloze č. 54. Žalobce k tomu doplňuje, že ve vztahu k dokladům od G. D. žalovaný nemá pravdu. V protokolu o výslechu svědka č. j. 1421523/19/2712-60561-609666 ze dne 25. 6. 2016 G. D. uvedla, že se jednalo o objednávku jak s odběratelem, tak s dodavatelem, faktury, protokol o průběhu vysílání, monitoringy, bankovní výpisy, vše pro obě strany a dále zodpovězení otázek na základě výzvy správce daně, a že to bylo v roce 2017. Z nahlížení do spisu u Krajského soudu v Hradci Králové dne 29. 4. 2021 však žalobce zjistil, že z dokladů od G. D. pod č. j. 1672629/20/2712-60561-609666 v příloze č. 54 se nenachází: monitoringy, bankovní výpisy, odpovědi na otázky, a výzva správce daně. Žalobce považuje za důležité nejen chybějící doklady od G. D. a výzvu Finančního úřadu pro Královehradecký kraj, Územní pracoviště v Rychnově nad Kněžnou, ale i to, že žalovaný si tyto doklady opatřoval v roce 2017. Z toho, že žalovaný před zahájením kontroly měl od žalobce evidenci pro účely daně z přidané hodnoty za zdaňovací období srpen až prosinec 2016 a leden 2017 a od G. D. měl objednávku jak s odběratelem, tak s dodavatelem, faktury, protokol o průběhu vysílání, monitoringy, bankovní výpisy, vše pro obě strany, odpovědi na otázky, a že žalovaný vystavil výzvu G. D., žalobce usuzuje, že žalovaný: • měl důvodný předpoklad, že by žalobci měla být doměřena daň, • před 8. 11. 2018 konal tak, jakoby prováděl daňovou kontrolu. Žalovaný proto buď měl vydat výzvu podle § 145 odst. 2 daňového řádu anebo měl podle § 148 odst. 3 daňového řádu 3 roky potřebné k provedení daňové kontroly počítat od 26. 10. 2016. Formální zahájení daňové kontroly dne 8. 11. 2018 představuje opakovanou daňovou kontrolu a nemá vliv na běh lhůty podle § 148 odst. 3 daňového řádu.

Vyjádření žalovaného ze dne 2. 6. 2021

  1. Žalovaný uvedl, že žalobce v doplnění žaloby tvrdí, že žalovaný fakticky zahájil daňovou kontrolu již dne 26. 10. 2016, neboť tento den byl učiněn první úkon vůči žalobci. V tomto okamžiku se dle žalovaného rozhodně nemohlo jednat o zahájení daňové kontroly ve smyslu § 87 odst. 1 daňového řádu, neboť jak je zde vymezeno, daňová kontrola je zahájena prvním úkonem správce daně vůči daňovému subjektu, při kterém je vymezen předmět a rozsah daňové kontroly. Za zahájení daňové kontroly tak nelze považovat jakýkoliv úkon vůči daňovému subjektu. Z výše uvedeného je patrné, že předmět a rozsah daňové kontroly byl žalobci sdělen až dne 8. 11. 2018 v rámci protokolu o zahájení daňové kontroly č. j. 1884013/18/2712-60561- 609666. Žalobce uvádí, že žalovaný po zahájení daňové kontroly pouze zopakoval kroky, které učinil před zahájením daňové kontroly. Žalobce tvrdí, že informace, které požadoval žalovaný ve výzvách č. j. 2001351/18/2712-60561-605742 ze dne 13. 12. 2018 a č. j. 1085069/19/ 2712-60561-609666 ze dne 10. 5. 2019 měl k dispozici před zahájením daňové kontroly od pana M. V., konkrétně že byla předložena veškerá evidence pro účely daně z přidané hodnoty, za zdaňovací období srpen až prosinec 2016 a leden 2017. S tímto tvrzením žalovaný nesouhlasí, neboť z daňového spisu žalobce (viz úřední záznam č. j. 1837996/16/2712-60563-605742) je zcela zřejmé, že žalovaný v rámci komunikace s panem M. V. požadoval předložit doklady ve vztahu k Zatox z důvodu probíhajícího šetření u této obchodní společnosti, a to pouze za zdaňovací období srpen 2016, na základě čehož žalobce zaslal část sestavy „seznam dokladů pro přiznání k DPH“ za srpen 2016, část kontrolního hlášení za srpen 2016, daňový doklad 2016301032 dodavatel Zatox, objednávku č. 2016100 dodavatel Zatox a odběratel žalobce, doklad o platbě u Sberbank CZ a.s. z 15. 8. 2016. Z protokolu o zahájení daňové kontroly je zcela zřejmé, že žalobce při zahájení daňové kontroly předložil pouze sestavu přijatých daňových dokladů za kontrolovaná období ve vztahu k Zatox, jiné listiny například daňové doklady, na základě kterých uplatnil žalobce nárok na odpočet daně, předloženy nebyly. Žalovaný měl od žalobce k dispozici před zahájením daňové kontroly pouze jeden daňový doklad (č. 2016301032), nikoliv všechny daňové doklady, na základě nichž si žalobce uplatnil nárok na odpočet daně ve zdaňovacích obdobích šetřených daňovou kontrolou. Ostatní daňové doklady byly žalobcem předloženy až v průběhu daňové kontroly, dne 30. 1. 2019 (č. j. 171308/19/2712-60563-605742), a to právě na základě výzvy k předložení důkazních prostředků č. j. 2001351/18/2712-60561- 605742, ze dne 13. 12. 20218. Nárok na odpočet daně musí prokázat daňový subjekt, tedy žalobce. Pro uplatnění a uznání nároku na odpočet daně musí být splněny zákonné podmínky, tyto jsou dány ustanovením § 72 odst. 1 a § 73 zákona o DPH. Prvotním důkazním prostředkem prokazujícím nárok na odpočet daně je bezesporu daňový doklad. V souladu s § 26 odst. 1 zákona o DPH je daňovým dokladem písemnost, která splňuje podmínky stanovené tímto zákonem. Dle § 34 zákona o DPH musí být u daňového dokladu od okamžiku jeho vystavení do konce doby stanovené pro jeho uchovávání zajištěna věrohodnost jeho původu, neporušenost jeho obsahu a jeho čitelnost. Jak již bylo uvedeno, daňové doklady (až na jeden) správce daně k dispozici před ani při zahájení daňové kontroly neměl, rovněž tak neměl veškerou evidenci pro účely DPH. Na základě výše popsaného je zřejmé, že tvrzení žalobce, že žalovaný měl veškeré důkazní prostředky (až na doklady od Revolta s.r.o.), není pravdivé. K faktickému zahájení daňové kontroly došlo dne 8. 11. 2018, kdy byl sepsán protokol o zahájení daňové kontroly č. j. 1884013/18/2712-60561-609666, nejednalo se o opakovanou daňovou kontrolu, jak tvrdí žalobce. Žalovaný si sice před zahájením daňové kontroly opatřil důkazní prostředky od Zatox a od G. D., tyto však byly získány v rámci šetření a daňového řízení vedeného u jiného daňového subjektu z důvodu ověření skutečností týkajících se tvrzení jiného daňového subjektu, nikoliv tvrzení žalobce. Na základě získaných důkazních prostředků nemohl správce daně důvodně předpokládat, že má být doměřena daň u žalobce, rovněž tak se nejednalo o prověřování daňové povinnosti žalobce. V rámci vyhledávací činnosti týkající se jiného subjektu správce daně zjistil, že na předmětných LED obrazovkách má probíhat reklamní kampaň žalobce, kterou měl pořídit a žalobci prodat Zatox. Vzhledem k tomu, že reklamní kampaň měla běžet i v období, kdy žalovaný prováděl vyhledávací činnost u jiného daňového subjektu, tak se rozhodl ověřit vysílání reklamní kampaně (viz úřední záznamy č. j. 1968088/16/2712-60561-607767, č. j. 1986511/16/2712-60561-608729 a č. j. 4677569/ 16/3004-60565-711992). Dle ustanovení § 78 odst. 1 daňového řádu správce daně vyhledává důkazní prostředky a daňové subjekty a zjišťuje plnění jejich povinností při správě daní před zahájením řízení i v jeho průběhu. Zjištěné skutečnosti byly zdokumentovány a zařazeny do spisu žalobce. Žalovaný trvá na tom, že posoudil vzniklou situaci správně, když nevyzval žalobce ve smyslu § 145 odst. 2 daňového řádu k podání dodatečných daňových tvrzení. Daňová kontrola byla zahájena v souladu s daňovým řádem dne 8. 11. 2018. Žalobce dle žalovaného nebyl žádným způsobem krácen na svých právech.

Doplnění žaloby ze dne 4. 6. 2021

  1. Dle žalovaného, jak žalobce uvedl, v době provedených místních šetření dle úředních záznamů č. j. 1968088/16/2712-60561- 607767, č. j. 1986511/16/2712-60561-608729, a č. j. 4677569/16/3004-60565-711992 žalovaný nedisponoval dodatkem k objednávce č. 2016100, provedl tedy místní šetření na místech dle objednávky, a až následně při hodnocení důkazních prostředků v rámci daňové kontroly zjistil, že v době provedených místních šetření (v Hradci Králové a Brně) mělo místo některých míst uvedených v objednávce probíhat náhradní plnění (reklamní kampaň na jiných místech). Žalobce k tomu uvádí, že dodatek k objednávce č. 2016100 je součástí příloh úředního záznamu č. j. 1672629/20/2712-60561-609666 ze dne 15. 9. 2020. Z tohoto úředního záznamu není poznat, kdy žalovaný uvedený dodatek získal. Z tvrzení žalovaného lze jen poznat, že od společnosti Zatox s.r.o., a od G. D. měl doklady před zahájením daňové kontroly a že žalovaný disponoval dodatkem k objednávce č. 2016100 před zahájením daňové kontroly. Z ničeho však nelze ověřit tvrzení žalovaného, zda uvedený dodatek k objednávce žalovaný měl či neměl v době provedených místních šetření. Dle žalovaného neměl žalovaný před zahájením daňové kontroly daňové doklady (až na doklad č. 2016301032), neměl ani evidence pro účely daně z přidané hodnoty vedené dle § 100 zákona č. 235/2004 Sb. za zdaňovací období srpen až prosinec 2016 a leden 2017, ze kterých by bylo zřejmé, kdy a v jaké výši si žalobce uplatnil daň z deklarovaných přijatých zdanitelných plnění od Zatox s. r. o., DIČ: CZ28379736. Dle žalobce není tvrzení žalovaného pravdivé. Kromě dokladu č. 2016301032 měl žalovaný k dispozici doklad č. 2016301037 a ten je součástí příloh úředního záznamu č. j. 1672629/20/2712-60561-609666 ze dne 15. 9. 2020. Evidence pro účely daně z přidané hodnoty vedené dle § 100 zákona o DPH za zdaňovací období srpen až prosinec 2016 a leden 2017 přikládal žalobce ke každému daňovému přiznání k dani přidané hodnoty a toto žalobce doložil zdejšímu soudu v přílohách podání ze dne 28. 5. 2021 a ze dne 31. 5. 2021. Žalobce je názoru, že žalovaný tyto evidence měl před zahájením daňové kontroly a tento názor žalobce opírá o následující přehled: • v protokolu č. j. 1884013/18/2712-60561-609666 ze dne 8. 11. 2018 se píše, že žalobce předložil sestavu přijatých daňových dokladů za kontrolovaná zdaňovací období ve vztahu k Zatoxu s.r.o., • ve výzvě č. j. 2001351/18/2712-60561-605742 ze dne 13. 12. 2018 nepožadoval žalovaný po žalobci evidence, • ve výzvě č. j. 1085069/19/2712-60561-609666 ze dne 10. 5. 2019 žalovaný uvádí, že žalobce v průběhu daňové kontroly evidence předložil, Z podaného přehledu je vidět, že mezi 8. 11. 2018 ↔ 10. 5. 2019 žalobce evidence nepředložil. Proto tvrdí-li žalovaný dne 10. 5. 2019, že „žalobce v průběhu daňové kontroly předložil evidence“, je jasné, že žalovaný evidence za zdaňovací období srpen až prosinec 2016 a leden 2017 už měl na základě toho, že žalobce přikládal evidence ke každému daňovému přiznání k dani přidané hodnoty. Další tvrzení žalovaného, že před zahájením daňové kontroly žalovaný nevěděl, kdy a v jaké výši si žalobce uplatnil z deklarovaných přijatých zdanitelných plnění od Zatox s. r. o., je výmluva, protože v evidencích je uvedeno DIČ: CZ28379736.
  2. Žalobce upozornil, že z časového sledu 8. 11. 2018 ↔ 10. 5. 2019 je vidět nepravdivé tvrzení žalovaného, že žalovaný před zahájením daňové kontroly neměl veškerou evidenci pro účely daně z přidané hodnoty. Pokud by žalovaný skutečně neměl evidence pro účely daně z přidané hodnoty před zahájením daňové kontroly, nemohl by ve výzvě č. j. 1085069/19/2712-60561-609666 ze dne 10. 5. 2019 tvrdit, že evidenci má, protože uvedenou evidenci po zahájení daňové kontroly po žalobci nepožadoval – viz: • protokol č. j. 1884013/18/2712-60561-609666 ze dne 8. 11. 2018, • výzva č. j. 2001351/18/2712-60561-605742 ze dne 13. 12. 2018.

Vyjádření žalovaného ze dne 21. 6. 2021

  1. Žalobce uvedl, že evidence pro účely daně z přidané hodnoty ve smyslu § 100 zákona o DPH (dále také „evidence“), za zdaňovací období srpen až prosinec 2016 a leden 2017 přikládal ke každému přiznání k dani z přidané hodnoty. Žalovaný tuto skutečnost ověřil dne 14. 6. 2021 u místně příslušného správce daně a zjistil, že žalobce tyto evidence zasílal jako samostatné podání místně příslušnému správci daně, Finančnímu úřadu pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno IV. Zasílání těchto evidencí bylo ze strany žalobce dobrovolné. Jejich zaslání nezahajovalo žádné daňové řízení ani nebylo vyžadováno v rámci nějakého kontrolního postupu. Ze záznamních povinností nelze důvodně předpokládat, že daň bude doměřena, rovněž tak skutečnost, že daňový subjekt posílá správci daně evidence nelze považovat za provádění daňové kontroly.  Jak je patrno ze spisu žalobce, žalovaný nahlížel do kontrolních hlášení žalobce dne 31. 7. 2018, tedy před zahájením daňové kontroly (zahájena dne 8. 11. 2018), a to v rámci vyhledávací činnosti v souladu s § 78 daňového řádu, což je běžnou praxí. Nahlížení do kontrolních hlášení nelze zaměňovat s daňovou kontrolou a volba postupu je zcela v kompetenci správce daně. Nelze přisvědčit žalobci, že byla „jakoby prováděna daňová kontrola“ již od 26. 10. 2016, jak žalobce neustále tvrdí.
  2. Žalovaný trval na svém stanovisku uvedeném v č. j. 645169/21/2712-60561-609666 ze dne 15. 4. 2021 a svém vyjádření k doplnění žaloby č. j. 1284253/21/2712-60561- 609666 ze dne 2. 6. 2021, že nemohl důvodně předpokládat, že daň bude doměřena, v jaké výši a za jaká zdaňovací období, proto nemohla být vydána výzva dle § 145 odst. 2 daňového řádu. Dále žalovaný trvá na tom, že i pokud by nesprávně zahájil daňovou kontrolu bez předchozí výzvy k podání daňového tvrzení, ačkoliv by byl naplněn důvod pro její vydání, nemá tato skutečnost vliv na účinky tohoto zahájení. Žalobce by takovým postupem nebyl krácen na svých právech. Žalovaný trvá na tom, že daňová kontrola byla zahájena dne 8. 11. 2018, jelikož dle ustanovení § 87 odst. 1 daňového řádu, daňová kontrola je zahájena prvním úkonem správce daně vůči daňovému subjektu, při kterém je vymezen předmět a rozsah daňové kontroly. K vymezení předmětu a rozsahu daňové kontroly došlo dne 8. 11. 2018 (viz bod „K čl. IV. doplnění žaloby„ svého vyjádření k doplnění žaloby ze dne 2. 6. 2021 č. j. 1284253/21/2712-60561-609666). Zahájení daňové kontroly dne 8. 11. 2018 nebylo formální a nepředstavuje opakovanou daňovou kontrolu, zahájení daňové kontroly má vliv na běh lhůty dle ustanovení § 148 odst. 3 daňového řádu. Žalovaný trvá na tom, že posoudil vzniklou situaci správně, když nevyzval žalobce ve smyslu § 145 odst. 2 daňového řádu k podání dodatečných daňových tvrzení. Daňová kontrola byla zahájena v souladu s daňovým řádem dne 8. 11. 2018.

Doplnění žaloby ze dne 31. 10. 2021

  1. Žalobce uvedl, že žalovaný potvrdil, že žalobcův správce daně - Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno IV, měl k dispozici evidence pro účely daně z přidané hodnoty ve smyslu § 100 zákona o DPH. Žalobce k tomu uvádí, že žalovaný nejdřív tvrdil, že evidenci pro účely daně z přidané hodnoty ve smyslu § 100 zákona o DPH získal od žalobce až v průběhu daňové kontroly. Když žalobce argumentoval, že to není možné, protože podle: • protokolu č. j. 1884013/18/2712-60561-609666 ze dne 8. 11. 2018 žalobce předložil jen sestavu přijatých daňových dokladů za kontrolovaná zdaňovací období ve vztahu k Zatoxu s.r.o., • výzvy č. j. 2001351/18/2712-60561-605742 ze dne 13. 12. 2018 nepožadoval žalovaný po žalobci evidence, • výzvy č. j. 1085069/19/2712-60561-609666 ze dne 10. 5. 2019 žalobce v průběhu daňové kontroly evidence předložil, změnil žalovaný názor, že žalobce tyto evidence zasílal Finančnímu úřadu pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno IV, jako samostatné podání. I to žalobce označil za nepravdivé. Uvedl, že v jednom podání zasílal evidence spolu se soubory xml v jedné datové zprávě ve formátu zfo. Šlo tedy o jednu datovou zprávu a jedno podání a nikoliv o samostatné podání, jak tvrdí žalovaný. Jestliže žalobcův správce daně - Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno IV, měl k dispozici evidence pro účely daně z přidané hodnoty ve smyslu § 100 zákona o DPH, musel je mít i žalovaný a musel je mít před zahájením daňové kontroly, protože v průběhu daňové kontroly žalobce nepředložil žalovanému evidence, a žalovaný nevyzval žalobce k předložení evidencí. Podrobně je to vysvětleno v doplnění žaloby ze dne 4. 6. 2021. Žalovaný k výzvě na G. D. uvádí, že výzva a odpověď se váže k obchodním transakcím mezi jinými daňovými subjekty (D. a Zatox s.r.o., DIČ: CZ28379136, a její dodavatelé). Ze stejného důvodu nebyly do spisu žalobce přeřazeny bankovní výpisy (nejednalo se o kompletní bankovní výpisy, ale pouze o provedené platby D. na účet jejího dodavatele a přijaté platby od Zatox, tedy nikoliv o transakce žalobce. Výzva se týkala subjektů odlišných od žalobce, byla vydána v rámci vyhledávací činnosti v souvislosti s řízením probíhajícím u jiného daňového subjektu než u žalobce. Nebyl ani není důvod tuto výzvu do spisu žalobce zařazovat. Obdobně nebyl důvod do spisu žalobce zařazovat odpověď D. na výzvu – vyjádření D. se sice týkalo reklamní kampaně na LED televizích (spot T4F), doložené listiny však nebyly uzavřeny s žalobcem. K monitoringům od G. D. žalovaný uvádí, že ve spise žalobce se nacházejí monitoringy, které byly předloženy v průběhu daňové kontroly žalobcem. Monitoringy zaslané žalovanému G. D. byly do spisu zařazeny dne 18. 6. 2021, příloha úředního záznamu č. j. 1348139/21/2712- 60561-609666. Monitoringy zaslané G. D. i žalobcem jsou obsahově shodné. Žalovaný nemohl na základě dokumentů získaných od G. D. důvodně předpokládat, že bude žalobci daň doměřena. Žalobce k tomu uvádí, že žalovaný neříká pravdu. Výzva na G. D. č. j. 1400876/17/2712-60561-605742 ze dne 28. 6. 2017 se týká žalobce – viz. odkaz na T4F ve výzvě. V protokolu o výslechu G. D. č. j. 1098105/21/2712-60561-609666 ze dne 22. 6. 2021 svědkyně vysvětluje: • na základě výzvy předložila objednávky, faktury, doklady z banky o provedených platbách monitoring, a odpovědi na otázky správce daně ve výzvě, • monitoring obsahoval dokumentaci kampaně na obrazovkách dle objednávky, • podle objednávek (přílohy úředního záznamu 1672629/20/2712-60561-609666 ze dne 15. 9. 2020) šlo o reklamu s motivem T4S.  Monitoringy zaslané G. D. i žalobcem jsou obsahově shodné a týkají se pouze žalobcových reklamních spotů T4F Topforfotball, a T4S Topforsport. Nemá proto žalovaný pravdu v tom, že výzva a odpověď se netýkala žalobce, to znamená subjektů odlišných od žalobce. Naopak, uvedená výzva, její odpověď, a přílohy se týkají pouze žalobce. Žalobce tím dokumentuje, že žalovaný se snaží zamlžit, že by daňovou kontrolu u žalobce fakticky prováděl už v roce 2017. O Topforfotball hovoří také svědek M. Č. v protokolu o výslechu č. j. 1282587/21/2712-60561-609666 ze dne 4. 6. 2021. Tvrdí-li žalovaný, že na základě dokumentů získaných od G. D. nemohl důvodně předpokládat, že bude žalobci daň doměřena, ani to není pravda. Žalovaný měl před zahájením daňové kontroly k dispozici doklady a bankovní výpisy o platbách 300 000 Kč G. D. ↔ Zatox s.r.o. a 3 000 000 Kč Zatox s.r.o. ↔ žalobce. Z toho žalovaný mohl usoudit, že něco není v pořádku, pokud stejná reklama v nákupní ceně stojí 300 000 Kč a v prodejní ceně stojí 3 000000 Kč. Koneckonců na straně 32 a 33 zprávy o daňové kontrole č. j. 1560607/21/2712-60561-609666 ze dne 17. 8. 2021 na to žalovaný poukazuje. Žalobce v protokolu o výslechu G. D. č. j. 1098105/21/2712-60561-609666 ze dne 22. 6. 2021 vznesl požadavek na zaslání: • videosouborů monitoringu reklamy, • úředního záznamu ze dne 18. 6. 2021, • anonymizované verze odpovědi na otázky - odpověď na výzvu č. j. 1400876/17/2712-60561-605742 ze dne 28. 6. 2017. Ačkoli žalovaný ve sdělení č. j. 1395633/21 /2712-60561-609666 ze dne 1. 7. 2021 tvrdí, že podání (vyjádření) G. D. (odpověď na výzvu č. j. 1400876/17/2712-60561-605742 ze dne 28. 6. 2017) bylo učiněno v rámci řízení vedeného u jiného daňového subjektu, není to pravda. Uvedená výzva a odpověď G. D. se týkají spotu T4F a to je reklamní kampaň žalobce na LED televizích.

Vyjádření žalovaného ze dne 11. 11. 2021

  1. Žalovaný uvedl, že ve svém druhém vyjádření k doplnění žaloby potvrdil, že žalobce u místně příslušného správce daně evidence skutečně podával. Nešlo o změnu názoru, jak tvrdí žalobce, ale o následné zjištění faktu. Skutečnost, jakým způsobem byly evidence místně příslušnému správci daně Finančnímu úřadu pro Jihomoravský kraj, Územnímu pracovišti Brno IV podány, nemá žádný vliv na to, kdy byla zahájena daňová kontrola. Žalobce pouze spekuluje o tom, že žalovaný měl evidence v průběhu daňové kontroly k dispozici, když žalobce k jejich předložení nevyzval. Ze spisového materiálu je zřejmé, jaké evidence žalovaný měl a jak je získal. Žalovaný i nadále setrvává na svém stanovisku uvedeném ve vyjádření ze dne 21. 6. 2021, tedy že dobrovolné zasílání evidencí místně příslušnému správci daně nezahajovalo žádné daňové řízení ani nebylo vyžadováno v rámci nějakého kontrolního postupu. Ze záznamních povinností nelze důvodně předpokládat, že daň bude doměřena, rovněž tak skutečnost, že daňový subjekt posílá správci daně evidence, nelze považovat za provádění daňové kontroly.
  2. Žalobce, jak žalovaný konstatoval, uvádí, že žalovaný ve svém vyjádření k druhému doplnění žaloby ze dne 21. 6. 2021 (č. j. 1352092/21/2712-60561-609666) neříká pravdu, že se výzva k poskytnutí údajů a k vydání listin a jiných věcí č. j. 1400876/17/2712-60561-605742 (dále jen „výzva“) adresovaná G. D. a odpověď na ni netýká žalobce. Toto tvrzení podložil kopií útržku výzvy ze dne 28. 6. 2017 (č. j. 1400876/17/2712-60561-605742), která se dle tvrzení týká žalobce, a to dle odkazu na T4F v této výzvě, a odkazem na protokol o výslechu svědka D. Dle tvrzení žalobce se výzva a odpověď na ni týkají pouze žalobce, jelikož „monitoringy zaslané G. D. i žalobcem jsou obsahově shodné a týkají se pouze žalobcových reklamních spotů T4F Topforfotball, a T4S Topforsport.“ Dle žalobce žalovaný prováděl daňovou kontrolu již v roce 2017. K tomu žalovaný uvedl, že žalobce účelově manipuluje s vyjádřením žalovaného. Žalovaný nikdy netvrdil, že by se předmětná výzva a odpověď na ni netýkala reklamní kampaně žalobce, ale uvedl, že se váže k obchodním transakcím mezi jinými daňovými subjekty (D. a Zatox s.r.o., D. a jejími dodavateli). Žalovaný dovodil, že žalobce překrucuje fakta. Žalobce také zmínil, že „O Topforfotball hovoří také svědek M. Č. v protokolu o výslechu č. j. 1282587/21/2712-60561-609666 ze dne 4. 6. 2021.“. V tomto případě žalovaný nerozumí tomu, jak má tato skutečnost vliv na zahájení daňové kontroly, neboť se jedná o výslech svědka na návrh žalobce provedený v rámci vedené daňové kontroly. Tento svědek sice v rámci protokolu hovoří o reklamní kampani Topforfotball, opět se však jedná o obchodní transakce mezi obchodní korporací Flexipartner s. r. o. a G. D., nikoli o obchodní transakci s žalobcem. Kdo byl konečným klientem, svědek nevěděl. Žalobce dále uvedl, že „Žalobce v protokolu o výslechu G. D. č. j. 1098105/21/2712-60561-609666 ze dne 22. 6. 2021 vznesl požadavek na zaslání: • videosouborů monitoringu reklamy, • úředního záznamu ze dne 18. 6. 2021, • anonymizované verze odpovědi na otázky – odpověď na výzvu č. j. 1400876/17/ 2712-60561-605742 ze dne 28. 6. 2017.“ (tj. vyjádření D.). Žalobce opětovně uvádí, že není pravdou, že vyjádření D. bylo učiněno v rámci řízení u jiného daňového subjektu. Žalovaný zaslal dne 1. 7. 2021 žalobci sdělení ke korespondenčnímu nahlížení do spisu č. j. 1395633/21/2712-60561-609666 (dále jen „sdělení“), jehož přílohou byl úřední záznam č. j. 1348139/21/2712-60561-609666 (včetně DVD – obsahem monitoringy) a úřední záznam č. j. 1393347/21/2712-60561-609666 (včetně příloh – anonymizovaná verze výzvy č. j. 1400876/17/2712-60561-605742 ze dne 28. 6. 2017 a vyjádření k ní).
  3. Žalovaný trval na tom, že předmětné písemnosti vznikly vyhledávací činností v průběhu jiného řízení, že daňová kontrola u žalobce byla zahájena v souladu s daňovým řádem dne 8.  11. 2018. Fakt, že žalovaný šetřil (provedl vyhledávací činnost či zahájil daňové řízení) skutečnosti o přijetí či uskutečnění zdanitelného plnění mezi osobami odlišnými od žalobce a tímto plněním měla být reklamní kampaň žalobce, neznamená, že tím okamžikem došlo k zahájení daňové kontroly u žalobce. Pokud by tomu tak bylo, pak by daňové kontroly byly zahajovány ne prvním úkonem správce daně vůči daňovému subjektu, při kterém je vymezen předmět a rozsah daňové kontroly … (§ 87 daňového řádu účinného do 31. 12. 2020), ale tehdy, kdy správce daně začne šetřit plnění přeprodávané v dodavatelsko-odběratelském řetězci u prakticky kteréhokoliv předchozího článku. Toto je z logiky nesmyslné vykládání zákona.

Doplnění žaloby ze dne 30. 12. 2021

  1. Pro posouzení sporu mezi účastníky řízení odkázal žalobce na judikaturu, z níž dovodil, že úkony před zahájením daňové kontroly co do rozsahu mohou být posouzeny za faktické provádění daňové kontroly – rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 18 Af 11/2021-49 ze dne 6. 10. 2021 (usnesením Nejvyššího správního soudu sp. zn. 10 Afs 437/2021-29 ze dne 8. 11. 2021 bylo řízení o kasační stížnosti žalovaného zastaveno).
  2. Dále žalobce uvedl, že namítá-li žalovaný stran žalobcem předkládaných evidencí pro účely daně z přidané hodnoty, že ze spisového materiálu je vidět, jaké evidence žalovaný měl a jak je získal, žalobce nevěří tomu, že by Územní pracoviště Brno IV nepředalo Územnímu pracovišti v Rychnově nad Kněžnou předmětné evidence, když je mělo k dispozici. Ve zprávě o daňové kontrole č. j. 1560607/21/2712-60561-609666 ze dne 17. 8. 2021 se píše, že správce daně měl k dispozici daňová přiznání a kontrolní hlášení. Vzhledem k tomu, že žalobce v jedné datové zprávě na Územní pracoviště Brno IV posílal daňové přiznání, kontrolní hlášení, a evidenci pro účely daně z přidané hodnoty, pak mělo-li Územní pracoviště v Rychnově nad Kněžnou k dispozici daňová přiznání a kontrolní hlášení, je nepochopitelné, aby nemělo i předmětné evidence.
  3. Žalobce zdůraznil, že nevěří tomu, že by žalovaný provedl daňovou kontrolu, aniž by měl k dispozici evidence pro účely daně z přidané hodnoty. Žalobce věří tomu, že ze spisového materiálu je vidět, jaké evidence žalovaný měl a jak je získal, a věří i tomu, že ze spisového materiálu je vidět, že Územní pracoviště v Rychnově nad Kněžnou nemělo od žalobce předmětné evidence. Jak ale žalobce uvedl, mělo-li Územní pracoviště v Rychnově nad Kněžnou k dispozici daňová přiznání a kontrolní hlášení, nedává smysl, aby žalovaný provedl daňovou kontrolu, a neměl od Územního pracoviště Brno IV k dispozici evidence pro účely daně z přidané hodnoty. Oporu ve spisovém materiálu hledat nelze, protože i kdyby Územní pracoviště v Rychnově nad Kněžnou mělo předmětné evidence k dispozici v rámci mapování terénu, to znamená už před zahájením daňové kontroly, mohl žalovaný spisový materiál upravit tak, aby to vypadalo, že Územní pracoviště v Rychnově nad Kněžnou mělo evidence pro účely daně z přidané hodnoty k dispozici až po zahájení daňové kontroly - kriticky se k vedení spisu vyjádřil Ústavní soud v nálezu sp. zn. IV. ÚS 4141/18 ze dne 16. 6. 2020:
  4. Faktem zůstává, že Územní pracoviště Brno IV mělo evidence pro účely daně z přidané hodnoty před zahájením daňové kontroly, žalobce je žalovanému nepředal, a žalovaný je od žalobce nepožadoval.
  1. Posouzení věci krajským soudem
  1. Posouzením jednotlivých žalobních bodů dospěl krajský soud k závěru, že řízení o této žalobě nemohlo proběhnout a krajský soud ji ve smyslu ust. § 46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)  musel odmítnout, jelikož chybí podmínka řízení spočívající v připustitelném tvrzení nezákonného zásahu.
  2. Z jednotlivých žalobních námitek lze nepochybně dovodit, že žalobce vytýká žalovanému nevydání výzvy podle § 145 odst. 2 daňového řádu namísto provedení daňové  kontroly zahájené v protokolu o ústním jednání č. j. 1884013/18/2712-60561-609666 ze dne 8. 11. 2018. Žalobce namítá, že žalovaný měl vyzvat žalobce k podání dodatečného přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období srpen až prosinec 2016 a leden 2017, a stanovit k tomu lhůtu, a neměl u žalobce zahájit daňovou kontrolu,  bylo-li  lze důvodně předpokládat, že daň z přidané hodnoty za uvedená zdaňovací období bude doměřena. Úsudek o tom, že žalovaný měl důvodně předpokládat, že daň bude doměřena, opíral žalobce o písemnosti o reklamě od společnosti Zatox s.r.o. získané žalovaným před zahájením kontroly.
  3. Dále žalobce namítal, že první úkon učinil vůči němu žalovaný dne 26. 10. 2016, a to úřední záznam č. j. 1837996/16/2712-60561-605742 ze dne 5. 12. 2016. Potom následoval značný počet úkonů a získání důkazů, a pak dne 8. 11. 2018 žalovaný zahájil daňovou kontrolu. Úkony po zahájení daňové kontroly vedly k zopakování důkazů získaných před zahájením daňové kontroly, a k získání jednoho nového důkazu - dokladů od společnosti Revolta s.r.o. o výrobě reklamního spotu. Žalobce proto mínil, že k zahájení daňové kontroly nedošlo formálně dne 8. 11. 2018, ale již dne 26. 10. 2016 faktickým prováděním úkonů.
  4. Žalobní námitky posuzoval krajský soud z pohledu ust.  § 82 s. ř. s., dle něhož každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah") správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.
  5. Způsobem, jakým má být dané ustanovení aplikováno, se zabýval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 21. 11. 2017, č. j. 7 As 155/2015 – 160. K tomuto rozsudku je nutno uvést, že závaznost jeho výkladu nebyla narušena ani následně vysloveným názorem Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 635/18, který za důvod zrušení tohoto rozsudku označil pouze chybnou interpretaci žalobních lhůt u nezákonných zásahů, nikoli samotnou metodologii postupu při posuzování přípustnosti a důvodnosti zásahové žaloby. Krajský soud tedy z uvedeného rozsudku rozšířeného senátu při aplikaci ust. § 82 a následujících s. ř. s. nadále vychází.
  6. Rozšířený senát v rozsudku č. j. 7 As 155/2015 – 160 uvedl: „Pokud je zjevné a nepochybné, že jednání popsané v žalobě nemůže být vzhledem ke své povaze, povaze jeho původce či jiným okolnostem „zásahem“ ve smyslu legislativní zkratky v § 84 s. ř. s., i kdyby byla tvrzení žalobce pravdivá, musí být taková žaloba odmítnuta podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., jelikož chybí podmínka řízení spočívající v připustitelném (plausibilním) tvrzení nezákonného zásahu. V tomto ohledu je třeba upřesnit závěry vyslovené v usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 12. 2008, čj. 8 Aps 6/2007-247, č. 1773/2009 Sb. NSS. Je však třeba zdůraznit, že odmítnout žalobu z uvedeného důvodu lze jen tehdy, je-li nemožnost, aby v žalobě tvrzené jednání bylo nezákonným zásahem, zjevná a nepochybná. Soud zde bude přihlížet též k závěrům ustálené judikatury, která dále vysvětluje, které úkony veřejné správy nezákonným zásahem nejsou a nemohou být (např. jednotlivé procesní úkony správního orgánu, které směřují k vydání rozhodnutí a samy o sobě nepředstavují zásah do práv účastníka řízení – viz rozsudek ze dne 31. 7. 2006, čj. 8 Aps 2/2006-95, shodně usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 11. 2016, čj. 1 Afs 183/2014-55, bod 42). Existuje-li rozumná pochybnost, například není-li zcela zřejmé, že jednání osoby, které je za nezákonný zásah označeno, vskutku nelze přičítat veřejné správě, je třeba zkoumat další ‘procesní‘ podmínky věcné projednatelnosti žaloby, a pokud jsou splněny, žalobu věcně projednat.“
  7. Obdobnou tematikou se Nejvyšší správní soud zabýval i v rozsudku ze dne 17. 1. 2018, č. j. 9 Afs 85/2016 – 51, kde uvedl, že „…Nezákonnost těchto úkonů správce daně lze tedy zásadně namítat až v žalobě proti konečnému rozhodnutí podle § 65 a násl. s. ř. s. Zásahová žaloba nemá „štěpit“ jednotlivé úkony správního či daňového řízení do desítek či stovek různých zásahů. Samostatný přezkum takových úkonů ve správním soudnictví by snadno mohl nepřiměřeně prodloužit, ba dokonce v některých případech i zhatit cestu ke konečnému rozhodnutí o věci.“
  8. Následně i z  rozsudku ze dne 13. 6. 2019, č. j. 7 As 137/2019 – 21, Nejvyššího správního soudu  lze dovodit, že jednotlivé procesní úkony v probíhajícím řízení nemohou představovat zásahy ve smyslu § 82 s. ř. s: „Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 17. 4. 2009, č. j. 8 Aps 6/2007 - 256, uvedl, že ‘[ú]čelem žaloby proti nezákonnému zásahu obecně není přezkum procesního postupu správního orgánu ve správním řízení. Tento postup může být předmětem přezkumu v rámci žaloby proti rozhodnutí správního orgánu, protože procesní stránka věci je neoddělitelnou součástí zákonnosti rozhodnutí. Ochranu ve vztahu ke správnímu řízení jako takovému platné právo nezabezpečuje možností úplně negovat vedení správního řízení žalobou na ochranu před nezákonným zásahem. K tomu slouží možnost podat žalobu proti rozhodnutí, v jehož vydání zpravidla vedení správního řízení vyústí“. Nejvyšší správní soud dále konstatoval, že „přezkoumání zákonnosti vedení správního řízení v rámci řízení o ochraně před nezákonným zásahem by bylo přezkumem předčasným a odporujícím systematice soudního řádu správního.“ V rozsudku ze dne 27. 9. 2013, č. j. 9 Aps 2/2013 - 63, pak Nejvyšší správní soud uvedl, že „prostřednictvím žaloby na ochranu před nezákonným zásahem nelze podrobovat testu zákonnosti jednotlivé procesní úkony správního orgánu“ (obdobně srov. rozsudky ze dne 22. 8. 2007, č. j. 1 Afs 45/2007 - 69, ze dne 31. 7. 2006, č. j. 8 Aps 2/2006 - 95, ze dne 17. 3. 2005, č. j. 2 Aps 1/2005 - 65). „Krajský soud proto nepochybil, pokud stěžovatelovu žalobu na ochranu před nezákonným zásahem odmítl a věcně se jí nezabýval. I podle názoru Nejvyššího správního soudu nelze žalobou napadené úkony podrobit samostatnému soudnímu přezkumu v řízení o žalobě podle § 82 s. ř. s.“
  9. Nezákonný zásah v projednávané věci spatřuje žalobce jednak v tom, že žalovaný zahájil k datu 8. 11. 2018  daňovou kontrolu namísto toho, aby vydal výzvu dle ust. § 145 odst. 2 daňového řádu, neboť žalovaný měl dle názoru žalobce všechny potřebné údaje a bylo tedy důvodné předpokládat, že daň bude doměřena. Dále žalobce považoval za nepochybné, že k zahájení daňové kontroly nedošlo formálně dne 8. 11. 2018, ale již dne 26. 10. 2016 faktickým prováděním úkonů.
  10. Krajský soud má s ohledem na shora uvedené za to, že nezákonnost takto specifikovaných úkonů žalovaného lze namítat až v žalobě proti konečnému rozhodnutí podle ust. § 65 a násl. s. ř. s., neboť zásahová žaloba nemá jednotlivé úkony daňového řízení štěpit. Ze shora vzpomínané judikatury Nejvyššího správního soudu rovněž nepochybně vyplývá, že účelem žaloby proti nezákonnému zásahu není přezkum procesního postupu správního orgánu, neboť prostřednictvím žaloby na ochranu před nezákonným zásahem nelze podrobovat testu zákonnosti jednotlivé procesní úkony správního orgánu.
  11. Krajskému soudu proto nezbylo, než žalobu ve smyslu ust. § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítnout.
  12. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 60 odst. 3 s. ř. s. Žaloba byla odmítnuta, a proto žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
  13. Návrh žalobce byl před prvním jednáním odmítnut, proto krajský soud žalobci vrátil zaplacený soudní poplatek v celkové výši 2 000 Kč (ust. § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Hradec Králové 27. ledna 2022

JUDr. Magdalena Ježková v. r.

předsedkyně senátu

Zpět na judikáty vstoupit do diskuze 0

NEJNOVĚJŠÍ PŘÍSPĚVKY V DISKUZI

Přidat komentář

Pro tuto funkci je nutné být přihlášen/a.

Registrace