Celé znění judikátu:
- Řízení o kasační stížnosti se zastavuje.
- Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
[1] Kasační stížností se žalovaný (stěžovatel) domáhal zrušení shora uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze, jímž bylo zrušeno rozhodnutí stěžovatele ze dne 11. 12. 2015, č. j. 49945-2/2015-900000-304.1, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Uvedeným rozhodnutím stěžovatele bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzen dodatečný platební výměr Celního úřadu pro hl. město Prahu ze dne 30. 1. 2015, č. j. 18605/2015-510000-31, jímž byla žalobci doměřena spotřební daň z minerálních olejů za zdaňovací období října 2010 ve výši 1 855 253 Kč a stanoveno penále ve výši 371 051 Kč.
[2] Nejvyšší správní soud zjistil, že dle výpisu z obchodního rejstříku byl žalobce rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2018, č. j. 83 Cm 1539/2016 – 15, zrušen s likvidací a byl mu jmenován likvidátor. Dne 12. 6. 2019 pak byl žalobce vymazán z obchodního rejstříku, přičemž právním důvodem výmazu bylo ukončení likvidace v souladu s § 82 odst. 1 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, ve znění pozdějších předpisů. Dnem výmazu z obchodního rejstříku žalobce jakožto právnická osoba v souladu s § 185 občanského zákoníku zanikl.
[3] Žalobce zánikem pozbyl způsobilost být účastníkem řízení o kasační stížnosti (§ 33 odst. 2 s. ř. s.), zároveň tím došlo k zániku plné moci udělené jeho zástupci (§ 28 odst. 5 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud proto v souladu s § 107 odst. 1 a 3 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. posuzoval, zda je v daném případě možné pokračovat v řízení s právním nástupcem žalobce, případně s jinou osobou, která vstoupila do práv a povinností, o které v řízení jde. Vzhledem k tomu, že žalobce zanikl bez právního nástupce a převzetí jeho práv a povinností vyplývajících z daňových předpisů jinou osobou v daném případě není možné, je ovšem takový postup vyloučen.
[4] Nejvyššímu správnímu soudu tedy nezbylo než řízení o kasační stížnosti podle § 107 odst. 5 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. zastavit.
[5] Výrok o nákladech řízení se opírá o § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení o kasační stížnosti zastaveno.
Poučení :
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3, § 120 s. ř. s.).
V Brně dne 25. listopadu 2020
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu