Celé znění judikátu:
žalobkyně: MB community s.r.o.
sídlem Kodaňská 1441/46, Praha 10
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
sídlem Křížová 1292/25, Praha 5
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 8. 2025, č.j. 10000/7446976/25/351/NR
takto:
- Žaloba se zamítá.
- Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Předmět řízení
- Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzen platební výměr č. 484/2025 vydaný Územní správou sociálního zabezpečení pro hlavní město Prahu a Středočeský kraj, Pražskou správou sociálního zabezpečení (dále jen „ÚSSZ“) ze dne 4. 7. 2025, č. j. 42013/1031677/25/013/110/Špe (dále jen „platební výměr“). Žalobkyně se současně domáhá zrušení platebního výměru. ÚSSZ platebním výměrem žalobkyni jako zaměstnavateli stanovila pravděpodobnou výši pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti za období od prosince 2020 do ledna 2023 a za období od června 2023 do prosince 2023 v celkové výši 224 664 Kč, Žalobkyně totiž v uvedených obdobích nesplnila svou povinnost dle § 9 odst. 2 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPSZ“), když nepodala přehledy o výši vyměřovacích základů stanovených podle § 5a odst. 1 písm. a) až c) ZPSZ a o výši pojistného, které je povinna jako zaměstnavatel odvádět.
Stručný obsah prvostupňového a napadeného rozhodnutí
- ÚSSZ platebním výměrem stanovila podle § 22b odst. 1 a 2 ZPSZ žalobkyni za jednotlivé měsíce pravděpodobnou výši pojistného v částce 6 808 Kč; konkrétně se jednalo o měsíce prosinec 2020 až leden 2023 a červen 2023 až prosinec 2023. Žalobkyni byla pravděpodobná výše pojistného vyměřena z toho důvodu, že jako zaměstnavatel v uvedených obdobích i přes výzvu ÚSSZ nepodala přehledy dle § 9 odst. 2 ZPSZ. Při stanovení pravděpodobné výše pojistného vycházela ÚSSZ z přehledů o výši pojistného, které žalobkyně předložila za období od ledna 2024 do května 2024. ÚSSZ současně žalobkyni upozornila, že stanovením pravděpodobné výše pojistného není dotčena její povinnost přehledy pojistného podle § 22b odst. 3 ZPSZ předložit.
- Proti platebnímu výměru podala žalobkyně odvolání. V něm toliko uvedla, že výše pojistného byla v období prosince 2020 až prosince 2023 nulová a nebyla tak k úhradě pojistného povinna. Odvolání pak žalobkyně doplnila požadovanými přehledy, čímž měla skutečnou (nulovou) výši odvodové povinnosti za prokázanou. Žalobkyně tedy považovala vyměření pravděpodobné výše pojistného za nedůvodné a navrhla platební výměr zrušit.
- Žalovaná odvolání zamítla a platební výměr potvrdila s odkazem na to, že ÚSSZ skutkový stav posoudila v souladu s právní úpravou a věcně i procesně postupovala v zákonných mezích. ÚSSZ nepochybila, když ze spisové dokumentace zjistila, že žalobkyně byla v registru zaměstnavatelů vedena od 16. 11. 2020 do 14. 12. 2021 a následně od 3. 1. 2022 dosud. Žalobkyně ve stanovené lhůtě od 1. do 20. dne následujícího kalendářního měsíce nesplnila svou povinnost dle § 9 odst. 2 ZPSZ, když ÚSSZ v zákonné lhůtě nepředložila přehledy za měsíce prosinec 2020 až leden 2023 a za měsíce červen 2023 až prosinec 2023. Neboť žalobkyně tuto povinnost nesplnila ani v náhradním termínu stanoveném ve výzvě ze dne 12. 6. 2025, v níž byla o možnosti vyměření pravděpodobného pojistného poučena, využila ÚSSZ své zákonné možnosti podle § 22b odst. 1 a 2 ZPSZ a pravděpodobnou výši pojistného doměřila, přičemž vycházela z přehledů pojistného předložených za měsíce leden 2024 až květen 2024. Žalobkyni tak bylo k úhradě předepsáno celkem 224 664 Kč, v měsíční výši 6 808 Kč. Žalobkyně chybějící přehledy doložila až 8. 7. 2025, když jimi doplnila své odvolání.
- K tvrzení žalobkyně, že přehledy nepodala, neboť jí nevznikla odvodová povinnost, žalovaná uvedla, že tuto námitku žalobkyně vznesla až v odvolacím řízení. Podle žalované žalobkyně neposkytovala ÚSSZ součinnost a její opakované výzvy ignorovala, ÚSSZ tudíž nemohla předpokládat, že žalobkyni v uvedených obdobích žádná odvodová povinnost nevznikla. ÚSSZ navíc v tomto období evidovala dvě osoby jako zaměstnance, vycházela proto z předpokladu, že jim byla vyplácena mzda ve smyslu § 5 ZPSZ.
- Žalovaná považovala tvrzení o nulové odvodové povinnosti žalované za rozporné s informacemi, které jí žalobkyně v minulosti jako zaměstnavatel uvedla, a poukázala na to, že ÚSSZ může jejich správnost ověřit kontrolou účetnictví. Upozornila na to, že jednatelka žalobkyně si v žádostech o dávky nemocenského za období 23. 11. 2020 až 2. 7. 2021 a 14. 3. 2023 až 27. 3. 2024 potvrdila svůj pravděpodobný příjem 65 000 Kč za listopad 2020 a 68 000 Kč za březen 2023, na jejichž základě bylo jednatelce následně vyplaceno nemocenské v celkové výši 669 087 Kč. Další osoba v pracovním poměru vůči žalobkyni byla k pojištění přihlášena od 3. 1. 2022, pro nenastoupení do práce byla ale její přihláška stornována; příjmy této zaměstnankyně byly vykázány až od ledna 2024 v souvislosti s jejím nástupem na peněžitou pomoc v mateřství od 31. 3. 2025. Žalovaná jednání žalobkyně označila za pravděpodobné vylákání dávek a uvedla, že věc bude řešena v samostatném správním řízení či postoupena orgánům činným v trestním řízení. V této souvislosti odkázala rovněž na zápis v obchodním rejstříku k 11. 6. 2025 o zahájení řízení o zrušení žalobkyně pro její nesplnění povinnosti předložit účetní závěrky za dva po sobě jdoucí roky. I z toho žalovaná dovozuje, že žalobkyně nejspíš v průběhu těchto let nevykazovala žádnou ekonomickou aktivitu.
- Žalovaná závěrem pověřila ÚSSZ ověřením rozporuplných údajů obsažených v přehledech v žalobkynině účetnictví a k následnému zrušení platebního výměru postupem dle § 22b odst. 3 ZPSZ.
Obsah žaloby
- Žalobkyně namítá, že ÚSSZ a žalovaná postupovaly v obou řízeních nepřiměřeně tvrdě, čímž se dopustily nezákonného úředního postupu, který vedl k vydání nezákonných rozhodnutí.
- Žalobkyně připouští nesplnění své povinnosti dle § 9 odst. 2 ZPSZ (tedy že přehledy nepodala v řádných termínech), uvádí však, že své pochybení napravila neprodleným předložením „nulových přehledů“. Má za to, že ÚSSZ měla k existenci těchto dokladů přihlédnout a pravděpodobnou výši pojistného nevyměřovat. Žalobkyně přitom v obavě z případného exekučního řízení vyměřenou výši pravděpodobného pojistného uhradila, přestože s postupem správních orgánů nesouhlasila.
- Namítá, že ÚSSZ postupovala chybně, nepřiměřeně tvrdě a v rozporu se základními principy a zásadami správního řízení i s principy a povinnostmi, kterými se řídí úřední osoby, když k vyměření pravděpodobného pojistného přistoupila bez předchozího zahájení kontroly, jejímž prostřednictvím by si pro rozhodnutí obstarala potřebné důkazy (např. měsíční rekapitulace mezd, měsíční rekapitulace pojistného, mzdové listy a další listiny). ÚSSZ tímto postupem rezignovala na ověření skutečného skutkového stavu a na základě domněnek přistoupila k vyměření výše pravděpodobného pojistného podle pomůcek, čímž žalobkyni způsobila škodu. ÚSSZ se nemůže spokojit s důkazy předloženými účastníky, musí sama aktivně zjišťovat všechny okolnosti relevantní pro vydání rozhodnutí.
- Žalovaná motivována snahou věc vyřídit co nejrychleji pak v odvolacím řízení postupovala dle žalobkyně účelově, když prvostupňový spis náležitě neprostudovala a opomenula v něm tak existenci nulových přehledů. Ignorovala přitom důkazní rovinu věci, důkazy ve spisu nehodnotila jednotlivě ani ve vzájemných souvislostech. Napadené rozhodnutí vydala v neobvykle krátké lhůtě, čímž potvrdila nezákonnost úředního postupu v prvostupňovém řízení i nezákonnost platebního výměru.
- Dále žalobkyně namítá, že žalovaná rezignovala na zjištění materiální pravdy. Žalovaná měla odvolací řízení přerušit a provést u žalobkyně kontrolu, při níž by žalobkyně předložila další dokumenty prokazující pravdivost jejích nulových přehledů. Případně měla žalovaná toto „důkazní řízení“ provést v rámci řízení odvolacího. Žalovaná proto pochybila, pokud na tyto postupy rezignovala a žalobkyni odkázala na možnost doplnit do spisu důkazy v rámci řízení o mimořádných opravných prostředcích.
- Žalobkyně upozorňuje také na to, že se žalovaná v odůvodnění rozhodnutí dopustila, mj. bez znalosti zdravotnické dokumentace její zaměstnankyně a jednatelky, stran údajného vylákání dávek nepodložených spekulací hraničících s křivým obviněním.
- Žalobkyně také rekapituluje své další procesní kroky následující po odvolacím řízení, jejichž obsahem byla stížnost dle § 175 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), návrh na zahájení přezkumného jednání, popř. návrh na obnovu řízení či podnět na zahájení kárného řízení směřovaného proti úředním osobám. Žalobkyně měla žalované navrhnout také mimosoudní řešení věci, toto však žalovaná odmítla.
Vyjádření žalované
- Žalovaná navrhuje žalobu zamítnout.
- Činí nesporným, že žalobkyně částku pravděpodobného pojistného ve výši 224 664 Kč uhradila, dle názoru žalované z důvodu obavy hradit také případné penále. Má za to, že předmětem sporu není důvod vystavení platebního výměru, neboť sama žalobkyně nesplnění své povinnosti dle § 9 odst. 2 ZPSZ nepopírá. Spornou otázkou je nepřijetí „nulových přehledů“, které žalobkyně v rámci odvolacího řízení předložila.
- Nesouhlasí s tím, že by její postup nebo postup ÚSSZ byl nezákonný. ÚSSZ postupovala v souladu s právními předpisy, když žalobkyni na nepředložení výměrů upozornila, stanovila ji k předložení dodatečnou lhůtu a poučila ji, že pokud přehledy nedodá, může ÚSSZ následně stanovit pravděpodobnou výši pojistného.
- Žalovaná současně poukazuje na to, že žalobkyně v průběhu celé své existence neplnila své povinnosti, s ÚSSZ dlouhodobě nekomunikovala a neposkytovala jí součinnost. Nelze tak přisvědčit její žalobní námitce, že žalovaná nebo ÚSSZ mohly vůči ní postupovat jinak.
- Nesouhlasí ani s tím, že by se ÚSSZ dopustila excesu, když neprovedla jinak v obdobných řízeních běžnou kontrolu, neboť § 6 odst. 3 písm. o) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení“), dle kterého ÚSSZ kontroluje plnění povinností zaměstnavatelů v sociálním zabezpečení, kontrolu před vydáním platebního výměru dle § 22b odst. 1 a 2 ZPSZ nestanoví.
- Žalovaná má za to, že v rámci odvolacího řízení dodatečně předložené platební výměry nepřehlédla. Podle jejího názoru je ke zrušení platebního výměru dle § 22b odst. 3 ZPSZ příslušná pouze ÚSSZ, nikoliv žalovaná.
- Ohrazuje se také proti námitce, že by nedostatečně zjistila skutkový stav věci, ignorovala důkazy a nevyhodnotila je ve vzájemných souvislostech. V napadeném rozhodnutí zřetelně uvedla důvody, pro které nulové přehledy od žalobkyně bez dalšího nepřijala. Současně ÚSSZ pro případ, že bude platební výměr rušit, zavázala odstranit rozpory, které z předložených přehledů vyplývají. Žalobkyně totiž měla v uvedených obdobích zaměstnávat celkem dvě osoby, jimž dle příslušných ustanovení zákoníku práce náleží mzda, plat nebo odměna, z nichž je, tvoří-li takový příjem vyměřovací základ ve smyslu § 5 ZPSZ, povinna žalobkyně z těchto příjmů odvést pojistné. Z dodatečných přehledů ale vyplývá, že žalobkyně v uvedených obdobích žádný příjem těchto osob nezaúčtovala, přičemž je ale současně prokázáno, že tyto osoby (jednatelka a zaměstnankyně, pozn. soudu) čerpaly dávky nemocenského pojištění. Na předložených přílohách k žádostem o dávku přitom byly v uvedených obdobích pravděpodobné příjmy potvrzeny.
- Dle svého názoru se žalovaná nedopustila v žalobě tvrzených nepodložených spekulací. Žalovaná se ke zdravotnímu stavu žalobkyniných zaměstnankyň nevyjadřovala, nevyjadřovala se ani k důvodnosti, vzniku a trvání dočasné pracovní neschopnosti zaměstnankyň, není k tomu ani kompetentní. Odkazem na konkrétní důkazy pouze poukázala na nesoulad ve vykázaných nulových přehledech a příjmech vykázaných na dokladech doložených žalobkyní pro výplatu dávek. Žalovaná se také ohrazuje proti nařčení, že by se v napadeném rozhodnutí vůči žalobkyni dopustila vyhrožování. Konstatování, že oprávněnost vyplacených dávek bude předmětem samostatných řízení, není křivým obviněním nebo pomluvou. V tomto ohledu jsou irelevantní i námitky žalobkyně směřující na úřední postup jednotlivých osob. Žalovaná má jako státní orgán povinnost orgánům činným v trestním řízení oznamovat skutečnosti nasvědčující tomu, že byl, zde pokusem o podvod vylákání dávek, spáchán trestný čin. Prokázání, že se takový trestný čin stal, je ale ve výlučné kompetenci takových orgánů. Žalovaná je nadto povinna postupovat dle zásad správného hospodáře, řídí se principem předběžné opatrnosti a je povinna postupovat dle zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů. S ohledem na uvedené povinnosti tak není oprávněna bez dalšího nulové přehledy od žalobkyně přijmout.
- Nesouhlasí ani s žalobní námitkou, že odvolací řízení vyřídila úmyslně rychle. Žalovaná dbala své zákonné povinnosti rozhodnout bez zbytečného odkladu, což také učinila. Odvolání bylo žalobkyní podáno dne 9. 7. 2025, ÚSSZ odvolání předala žalované společně se správním spisem dne 29. 7. 2025, napadené rozhodnutí žalovaná vydala dne 27. 8. 2025. Má tedy za to, že postupovala v souladu s § 71 správního řádu.
- Podle žalované není ani pravdou, že by se žalovaná dopustila nezákonného úředního postupu. Žalovaná ve věci rozhodla na základě předložené spisové dokumentace ÚSSZ, na základě spolehlivě zjištěného skutkového stavu a v zákonné lhůtě. Za nezákonný nelze označit úřední postup nebo rozhodnutí jen z toho důvodu, že nebylo rozhodnuto ve prospěch žalobkyně.
- K namítané absenci postupu, při němž měla žalovaná odvolací řízení přerušit a nesrovnalosti v nulových přehledech odstranit provedením kontroly, žalovaná uvádí, že k jejímu provedení není oprávněna. V rámci odvolacího řízení proto ÚSSZ doporučila, aby to byla ona, kdo následně zahájí kontrolu, kterou ostatně navrhuje provést sama žalobkyně. Jedině provedením kontroly lze ověřit skutečný stav podkladové a účetní evidence žalobkyně a porovnat jej s údaji, které žalobkyně uvedla o dni nástupu a skončení zaměstnání její zaměstnankyně a také pro účely poskytování a výplaty dávek nemocenského pojištění. Ke kontrolní činnosti žalovaná uvedla, že dne 10. 9. 2025 byla u žalobkyně zahájena kontrola, žalobkyně se ale ve stanoveném termínu ke kontrole nedostavila a požadované doklady nepředložila. Pro neposkytnutou součinnost tak ke dni vyjádření nebyla kontrola provedena, přestože ji žalobkyně sama navrhla.
- Žalovaná dále uvádí konkrétní skutečnosti, které ji vedly k podezření na účelové jednání žalobkyně, které mělo být motivováno ziskem neoprávněné výplaty dávek. Nejprve uvádí, že jednatelka žalobkyně byla k zaměstnání hlášena od 16. 11. 2020 do 14. 12. 2021. V tomto období byla jednatelka v dočasné pracovní neschopnosti od 23. 11. 2020 do 2. 7. 2021. Z pravděpodobného příjmu jednatelky za listopad 2020 ve výši 65 000 Kč bylo na dávkách nemocenského pojištění vyplaceno celkem 224 318 Kč. K 14. 12. 2021 byla žalobkyně jako zaměstnavatel z moci úřední pro nesoučinnost odhlášena z registru zaměstnavatelů. Její jednatelka je k pojištění znovu přihlášena od 1. 3. 2023, kdy v období své druhé dočasné pracovní neschopnosti v období od 28. 3. 2023 do 27. 3. 2024 z pojištění čerpala dávky v celkové výši 444 769 Kč, jejichž výše byla odvozena od jejího pravděpodobného příjmu za měsíc březen 2023 ve výši 68 000 Kč. Svou činnost zaměstnavatele obnovila žalobkyně přihlášením své zaměstnankyně k 3. 1. 2022. Dne 31. 3. 2025 nastoupila tato zaměstnankyně na peněžitou pomoc v mateřství (dále jen „PPM“) vyplácenou ve výši 497 Kč/den, kdy její předchozí pracovní poměr skončil k 31. 12. 2011 a aktuálně je v insolvenci. Žádost o PPM byla ÚSSZ doručena až dne 8. 7. 2025, rozhodným obdobím pro výpočet PPM bylo období března 2024 až února 2025 s vyměřovacím základem 239 250 Kč. Žalobkyně za období ledna 2022 až prosince 2023 (vyjma března 2023, kdy byl vykázán vyměřovací základ zaměstnankyně ve výši 26 609 Kč) předložila nulové přehledy o výši pojistného, od dubna 2024 do června 2024 byly dne 3. 2. 2025 předloženy přehledy s vyměřovacím základem této zaměstnankyně ve výši 21 750 Kč. Žalovaná má za to, že s ohledem na nulové přehledy nebyl zaměstnankyni v uvedeném období zaúčtován žádný příjem, nevznikla jí tedy účast na pojištění a její přihláška k pojištění měla být stornována. Sporný je i nárok na dosud vyplácenou PPM, neboť je z nulových přehledů za celé období od prosince 2020 do února 2023 a od dubna 2023 do prosince 2023 zřejmé, že žalobkyně nikdy neměla v úmyslu jakoukoliv odměnu za vykonanou práci své zaměstnankyni nebo jednatelce vyplácet. Žalovaná proto dne 24. 9. 2025 zahájila (dosud neskončená) správní řízení ve věci vzniku, trvání a zániku účasti na nemocenském pojištění obou osob těchto osob, v nichž se žalobkyně, jednatelka i zaměstnankyně doposud nikterak nevyjádřily. Nulovou ekonomickou aktivitu žalobkyně a s tím související nevedení účetnictví má žalovaná za prokázané i tím, že bylo u zdejšího soudu pro nepředložení účetních závěrek za poslední dva roky zahájeno řízení o zrušení žalobkyně.
- Závěrem poukazuje žalovaná na to, že 19. 9. 2025 obdržela podnět žalobkyně s návrhem na zahájení přezkumného řízení, popř. obnovu řízení, přičemž pro jejich zahájení neshledala žádného důvodu. Podání proto postoupila nadřízenému orgánu (Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky), z jehož stanoviska ze dne 21. 10. 2025 jednoznačně vyplynulo, že nebyly naplněny důvody k zahájení přezkumného řízení. Důvodné nebyly shledány ani stížnosti žalobkyně na postup správního orgánu a chování a jednání úřední osoby, která správní řízení vedla.
Posouzení věci Městským soudem v Praze
- Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s. ř. s.“), a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).
- O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, neboť účastníci řízení na nařízení jednání netrvali. Jednání nebylo třeba nařizovat ani za účelem dokazování, jelikož soud nepokládal za potřebné provádět důkazy na rámec toho, co plyne ze správních spisů.
- Podrobněji k tomu soud uvádí, že neprovedl žalobkyní navržené důkazy, kterými byly 1) výpis z obchodního rejstříku žalobkyně, 2) platební výměr, 3) napadené rozhodnutí, 4) doručenka ze dne 27. 8. 2025, 5) vyjádření žalované k žádosti žalobkyně o přezkum ze dne 19. 9. 2025, 6) doručenka ze dne 30. 9. 2025, 7) vyjádření žalované ke stížnosti žalobkyně na postup správního orgánu a ke stížnosti na chování a jednání úřední osoby, která vedla správní řízení, ze dne 10. 10. 2025 a 8) doručenka ze dne 10. 10. 2025. Soud v prvé řadě uvádí, že platební výměr, vyjádření žalované k žádosti žalobkyně o přezkum ze dne 19. 9. 2025 a vyjádření žalované ke stížnosti žalobkyně na postup správního orgánu a ke stížnosti na chování a jednání úřední osoby, která vedla správní řízení, ze dne 10. 10. 2025 jsou součástí správních spisů. Platí přitom, že obsahem správního spisu se dokazování neprovádí [rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, (č. 2383/2011 Sb. NSS)]. Co se týče dalších důkazů, konkrétně výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně, doručenky ze dne 27. 8. 2025, doručenky ze dne 30. 9. 2025 a doručenky ze dne 10. 10. 2025, dospěl soud k závěru, že tvrzení, která žalobkyně těmito listinami navrhuje prokázat, nejsou takové povahy, aby bylo třeba je důkazně ověřit, nadto ani nejsou mezi účastníky řízení sporná. K tomu je třeba dodat, že při přezkoumání napadeného rozhodnutí soud nutně vycházel z obsahu správních spisů, neboť jeho povinností bylo mj. posoudit, zda skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je se správním spisem v souladu a zda v něm má oporu (§ 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.).
- Předně soud uvádí, že rozsah přezkumu žalobou napadeného správního rozhodnutí je vymezen žalobními body, jimiž žalobce konkretizuje svá tvrzení ve vztahu k namítanému porušení zákona. Z tohoto důvodu obsah a kvalita žaloby předurčuje obsah a kvalitu rozhodnutí soudu (srov. rozsudek NSS ze dne 18. 7. 2013, č. j. 9 Afs 35/2012-42). Z ustálené rozhodovací praxe správních soudů dále vyplývá, že se na rozhodnutí správních orgánů obou stupňů hledí jako jeden celek, kdy případné vady odůvodnění rozhodnutí prvostupňového správního orgánu mohl zhojit žalovaný (obdobně rozsudek NSS ze dne 27. 2. 2012 č. j. 6 Ads 134/2012-47).
- Mezi účastníky je nesporné, že žalobkyně nesplnila svou povinnost předložit za období od prosince 2020 do ledna 2023 a od června 2023 do prosince 2023 přehledy dle § 9 odst. 2 ZPSZ, přestože k tomu byla ÚSSZ v dodatečné lhůtě vyzvána a současně výzvou poučena o tom, že v případě, že přehledy nepodá, může jí být za daná období vyměřena výše pravděpodobného pojistného. ÚSSZ platební výměr následně vydala a stanovila v něm, na základě žalobkyní historicky předložených přehledů, za pravděpodobnou výši pojistného pokládá částku 6 808 Kč měsíčně, tedy celkem 224 664 Kč. Takto vyměřenou částku žalobkyně uhradila, i tato skutečnost je mezi stranami nesporná.
- Žalobkyně je však přesvědčena o tom, že měla žalovaná potom, co v konfrontaci s jinými údaji pojala pochybnosti ohledně pravdivosti „nulových“ přehledů, tyto nesrovnalosti odstranit dalším dokazováním v rámci odvolacího řízení, popř. měla toto odvolací řízení přerušit a zahájit samostatné řízení o kontrole, čímž by spolehlivě zjistila skutkový stav, na jehož základě by pak odvoláním napadený platební výměr zrušila. Současně žalované vytýká přílišnou rychlost odvolacího řízení a nepodložené domněnky týkající se údajného účelového jednání žalobkyně.
- Soud při posouzení věci vycházel z následujících právních předpisů:
- Podle § 9 odst. 1 ZPSZ, ve znění účinném od 1. 6. 2020, zaměstnavatel odvádí pojistné za jednotlivé kalendářní měsíce. Pojistné za kalendářní měsíc je splatné od prvního do dvacátého dne následujícího kalendářního měsíce. Pojistné se odvádí na účet příslušné územní správy sociálního zabezpečení.
- Podle § 9 odst. 2 ZPSZ, ve znění účinném od 1. 6. 2020 do 31. 12. 2022, zaměstnavatel je povinen ve lhůtě stanovené v odstavci 1 předložit příslušné okresní správě sociálního zabezpečení na předepsaném tiskopisu přehled o výši vyměřovacího základu stanoveného podle § 5a a o výši pojistného, které je povinen odvádět, s uvedením čísla účtu, z něhož byla platba pojistného provedena. Zaměstnavatel plní povinnost uvedenou ve větě první zasláním přehledu v elektronické podobě způsobem uvedeným v zákoně o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.
- Podle § 9 odst. 2 ZPSZ, ve znění účinném od 1. 1. 2023 do 31. 12. 2024, zaměstnavatel je povinen ve lhůtě stanovené v odstavci 1 předložit příslušné okresní správě sociálního zabezpečení na předepsaném tiskopisu přehled o výši vyměřovacího základu stanoveného podle § 5a odst. 1 písm. a) a vyměřovacího základu stanoveného podle § 5a odst. 1 písm. b) a o výši pojistného, které je povinen odvádět, s uvedením čísla účtu, z něhož byla platba pojistného provedena. Zaměstnavatel plní povinnost uvedenou ve větě první zasláním přehledu v elektronické podobě způsobem uvedeným v zákoně o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.
- Podle § 9 odst. 2 ZPSZ, ve znění účinném od 1. 1. 2025, zaměstnavatel je povinen sdělovat České správě sociálního zabezpečení prostřednictvím jednotného měsíčního hlášení údaje o výši vyměřovacího základu stanoveného podle § 5a odst. 1 písm. a), podle § 5a odst. 1 písm. b) nebo podle § 5a odst. 1 písm. c) a o výši pojistného, které je povinen odvádět, s uvedením čísla účtu, z něhož byla platba pojistného provedena; stanoví-li se pojistné z více vyměřovacích základů zaměstnavatele, uvádí se i výše pojistného stanoveného z jednotlivých vyměřovacích základů zaměstnavatele.
- Podle § 22b odst. 1 ZPSZ, ve znění účinném od 1. 1. 2025, jestliže zaměstnavatel nesdělil údaje podle § 9 odst. 2, nebo jestliže osoba samostatně výdělečně činná nesplnila povinnost podat přehled podle § 15 odst. 1 a 2 a tato povinnost nebyla splněna ani ve lhůtě určené příslušnou správou sociálního zabezpečení v písemné výzvě, může příslušná územní správa sociálního zabezpečení stanovit rozhodnutím pravděpodobnou výši pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti nebo pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále jen "pravděpodobná výše pojistného"), pokud byl plátce pojistného v této výzvě na tento následek upozorněn.
- Podle § 22b odst. 2 ZPSZ, ve znění účinném od 1. 1. 2025, při stanovení pravděpodobné výše pojistného vychází příslušná územní správa sociálního zabezpečení z údajů a pomůcek, které má k dispozici nebo které si sama opatří. Údaje o počtu zaměstnanců si může územní správa sociálního zabezpečení vyžádat od krajské pobočky Úřadu práce, která je povinna tyto údaje jí sdělit, pokud je má k dispozici. Nelze-li pro nedostatek podkladů stanovit pravděpodobnou výši příjmů zaměstnance anebo osoby samostatně výdělečně činné, má se pro účely stanovení pravděpodobné výše pojistného za to, že jejich měsíčním příjmem je částka 1,5násobku průměrné mzdy určované pro kalendářní rok, ve kterém územní správa sociálního zabezpečení stanoví pravděpodobnou výši pojistného; u osoby samostatně výdělečně činné se má přitom za to, že tato částka je jejím měsíčním příjmem ze samostatné výdělečné činnosti, který je již snížen o výdaje vynaložené na jeho dosažení, zajištění a udržení. Částka podle věty třetí se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.
- Podle § 22b odst. 3 ZPSZ, ve znění účinném od 1. 1. 2025, stanovením pravděpodobné výše pojistného není dotčena povinnost předložit přehled podle § 9 odst. 2 nebo § 15 odst. 1 a 2 ani možnost uložit pokutu podle § 25c nebo 25d. Je-li následně tento přehled předložen, příslušná územní správa sociálního zabezpečení novým rozhodnutím rozhodnutí o pravděpodobné výši pojistného zruší. Územní správa sociálního zabezpečení novým rozhodnutím zruší rozhodnutí o pravděpodobné výši pojistného, pokud osoba samostatně výdělečně činná prokáže, že nevykonávala samostatnou výdělečnou činnost v období, na které byla stanovena pravděpodobná výše pojistného, nebo pokud zaměstnavatel prokáže, že nezaměstnával ani jednoho zaměstnance v období, na které byla stanovena pravděpodobná výše pojistného.
- Podle § 6 odst. 3 zákona písm. o) č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, Územní správy sociálního zabezpečení, kontrolují plnění povinností občanů a zaměstnavatelů v sociálním zabezpečení, plnění povinností plátců pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a plnění povinností stanovených při provádění sociálního zabezpečení poskytovatelům zdravotních služeb.
- Žalobkyně předně namítá, že k nezákonnému postupu došlo již v prvostupňovém řízení, když ÚSSZ u žalobkyně nezahájila kontrolu, při níž by si od žalobkyně obstarala důkazy potřebné pro zjištění skutkového stavu (např. měsíční rekapitulace mezd, pojistného, mzdové listiny aj.), žalobkyni upřela právo založit tyto listiny do správního spisu a jednala nepřiměření tvrdě, když podle pomůcek pojistné vyměřila v jeho pravděpodobné výši.
- Žalobkyně v této souvislosti opomíjí skutečnost, že zákonná úprava obsažená v § 22b odst. 1 ZPSZ zcela konkrétním způsobem stanoví postup ÚSSZ pro případ, kdy zaměstnavatel jako plátce pojistného nesplní svou zákonnou povinnost předkládat stanovené přehledy o vyměřovacích základech a pojistném. ÚSSZ je jako orgán sociálního zabezpečení dle § 3 odst. 3 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení oprávněna dle § 6 odst. 3 písm. a) bodu 7 a písm. r) téhož zákona mj. stanovit, vybírat a vymáhat pojistné na sociální zabezpečení. Právní úprava obsažená v § 22b ZPSZ tak umožňuje stanovit pojistné i v případě, kdy pro nesplnění povinnosti zaměstnavatele dle § 9 odst. 2 nemá ÚSSZ jako orgán sociálního zabezpečení dostatek údajů pro určení dlužného pojistného a penále (a tím ani pro jeho následné vymáhání). Výše pojistného se právě pro takové případy stanoví v jeho tzv. pravděpodobné výši.
- Garantem předvídatelnosti intervalu, v jakém se pravděpodobná výše pojistného bude při svém vyměření pohybovat, pak představuje ustanovení § 22 odst. 2 ZPSZ. Při stanovení výše ÚSSZ vychází ze (zákonem blíže nespecifikovaných) údajů a pomůcek, které má ÚSSZ k dispozici nebo které si sama opatří. Tentýž odstavec také uvádí způsoby, jakými si tyto údaje a pomůcky může ÚSSZ opatřit a pro případ, že v tomto ohledu nebude ÚSSZ úspěšná, také fikci v podobě 1,5násobku průměrné mzdy určované pro kalendářní rok, jestliže se ÚSSZ i přes uvedený postup nepodaří dostatek podkladů pro vyměření pravděpodobné výše pojistného získat.
- Současně může ÚSSZ k vyměření pravděpodobné výše pojistného přistoupit až poté, co zachová procedurální postup dle § 22b odst. 1 ÚSSZ – tedy pokud nejprve plátce pojistného k předložení příslušných chybějících přehledů v dodatečně lhůtě marně vyzve. Marná výzva současně musí obsahovat poučení o tom, že pokud plátce přehledy v dodatečné lhůtě nepředloží, vystavuje se riziku vyměření pravděpodobné výše pojistného (k tomu srov. Důvodová zpráva k zákonu č. 306/1997 Sb., kterým se mění a doplňují zákon České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a zákon České národní rady č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a kterým se doplňuje zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, č. 306/1997 Dz).
- Soud ve správním spisu ÚSSZ ověřil, že ÚSSZ postup stanovený § 22b ZPSZ dodržela. Žalobkyně byla dne 12. 6. 2025 ÚSSZ s odkazem na § 9 odst. 2 ZPSZ upozorněna, že nesplnila svou zákonnou povinnost přehledy za ÚSSZ konkretizovaná období předložit, a současně byla vyzvána k tomu, aby tak učinila v dodatečné osmidenní lhůtě od doručení výzvy. Zároveň byla ÚSSZ ve smyslu § 22b odst.1 a 2 poučena o důsledcích jejich nepředložení. Výzva byla žalobkyni doručena dne 13. 6. 2025, žalobkyně však ve stanovené lhůtě přehledy nedodala, neboť ty dodala, jak soud ověřil v témže spisu, až 8. 7. 2025 jako doplnění k odvolání. Žalobkyně proto postupovala způsobem předvídaným v § 22b odst. 1 ZPSZ a dne 4. 7. 2025 žalobkyni platebním výměrem stanovila pojistné v jeho pravděpodobné výši. ÚSSZ dodržela i postup při samotném vyměření výše pravděpodobného pojistného dle § 22b odst. 2 ZPSZ; ÚSSZ výslovně vycházela z údajů, které zjistila z přehledů, které žalobkyně předložila v jiných obdobích, konkrétně v intervalu měsíce ledna až května 2024, které jsou součástí správního spisu.
- Nadto správní spis obsahuje dva výpisy z aplikace NEM – Evidence pracovní neschopnosti, z nichž je patrná historie čerpání dávek nemocenského pojištění jednatelky a zaměstnankyně žalobkyně. Soud tak uzavírá, že žalobkyně k okamžiku vydání platebního výměru disponovala dostatkem údajů, aby mohla k vyměření pravděpodobné výše pojistného přikročit. Pokud žalobkyně dlouhodobě neplnila svou povinnost přehledy ÚSSZ překládat, a to ani poté, co na to byla ze strany ÚSSZ a zcela v souladu se zákonem výslovně upozorněna, nelze vyměření pravděpodobné výše pojistného ÚSSZ vytýkat s odkazem na to, že měla žalobkyní tvrzenou nulovou výši vyměřovacích základů zjistit, pokud by ÚSSZ „více zapátrala“. Soud tak námitce žalobkyně o nezákonném postupu ÚSSZ nepřisvědčil.
- K samotnému odvolacímu řízení soud uvádí následující. Žalobkyně žalované vytýká přílišnou rychlost, tvrdost a účelový postup v odvolacím řízení, když si prvostupňový spis řádně neprostudovala a opomenula tak, že se v něm již nachází přehledy s nulovým vyměřovacím základem. Ignorovala tak důkazy, které ji měly vést ke zrušení platebního výměru, neboť žalobkyně pojistné za uvedená období jednoduše „neměla z čeho odvést“. Pokud žalovaná odvolání zamítla s odkazem na to, že má pochybnosti o pravdivosti nulových vyměřovacích základů, měla tyto pochybnosti odstranit již v odvolacím řízení, popř. jej přerušit a u žalobkyně provést kontrolu.
- Pro posouzení důvodnosti této žalobní námitky soud považuje za stěžejní posoudit, zdali měla žalovaná platební výměr zrušit již v odvolacím řízení, nebo zda postupovala správně, pokud v napadeném rozhodnutí „pouze“ upozornila na rozpory ve skutkových okolnostech a jejich odstranění s odkazem na postup předvídaný v § 22b odst. 3 ZPSZ ponechala společně se zrušením platebního výměru na ÚSSZ. Soud tak musí vyjasnit vzájemnou hierarchii odvolacího řízení a postupu předvídaného v § 22b odst. 3 ZPSZ, na který žalovaná v napadeném rozhodnutí ÚSSZ výslovně odkázala.
- Ust. § 22b odst. 3 ZPSZ ÚSSZ zavazuje, aby rozhodnutím zrušila platební výměr, kterým předtím stanovila pravděpodobnou výši pojistného v případě, kdy byl zaměstnavatelem následně předložen údaje potřebné pro kontrolu správnosti odvodu pojistného. ÚSSZ novým rozhodnutím zruší platební příkaz o pravděpodobné výši pojistného také v případě, kdy zaměstnavatel dodatečně oznámí, že v období, za které byla pravděpodobná výše pojistného stanovena, nezaměstnával žádné zaměstnance. V obou případech je třeba platební výměr o pravděpodobné výši pojistného za toto období zrušit, protože v důsledku uvedených skutečností ani za takové období nevznikla zaměstnavateli povinnosti platit pojistné na sociální zabezpečení. Nové rozhodnutí dle § 22b odst. 3 ZPSZ je novým rozhodnutím podle § 101[1] správního řádu (text na obecné ustanovení správního řádu poznámkou odkazuje, pozn. soudu).
- Zatímco návětí § 101 odst. 1 správního řádu ponechává v diskreci správního orgánu, zdali k novému rozhodnutí při naplnění podmínek tohoto ustanovení přistoupí (nejedná se tedy o řízení nárokové), formulace § 22b odst. 3 ZPSZ jako zvláštní úpravy předvídané v § 101 odst. 1 písm. e) správního řádu naopak ÚSSZ zavazuje formou rozhodnutí zrušit platební výměr o pravděpodobné výši pojistného vždy, když je naplněna hypotéza obsažená ve větě druhé nebo třetí tohoto ustanovení. Odlišný od obecné úpravy je také osud prvostupňového rozhodnutí. Zatímco postupem dle správního řádu se předchozí rozhodnutí zásadně [(krom rozhodnutí dle § 101 písm. a)] neruší a nové rozhodnutí pouze brání jeho vykonatelnosti či jeho jiným právním účinkům, v § 22b odst. 3 ZPSZ je požadavek na zrušení předchozího rozhodnutí za splnění zákonných podmínek výslovný.
- Stanovením pravděpodobné výše pojistného není dotčena povinnost sdělit údaje podle § 9 odst. 2 nebo předložit přehled podle § 15 odst. 1 a 2 ani možnost uložit pokutu podle § 25c nebo 25d. Jsou-li následně sděleny údaje podle § 9 odst. 2 nebo je-li následně přehled podle § 15 odst. Územní správa sociálního zabezpečení novým rozhodnutím zruší rozhodnutí o pravděpodobné výši pojistného (tedy platební výměr), pokud osoba samostatně výdělečně činná prokáže, že nevykonávala samostatnou výdělečnou činnost v období, na které byla stanovena pravděpodobná výše pojistného, nebo pokud zaměstnavatel prokáže, že nezaměstnával ani jednoho zaměstnance v období, na které byla stanovena pravděpodobná výše pojistného.
- Institut nového rozhodnutí dle § 22b odst. 3 ZPSZ tak ÚSSZ ukládá reagovat na situace, kdy platební výměr stanovující pravděpodobnou výši pojistného byl ÚSSZ vydán v souladu s právními předpisy a tento nesoulad nastal až později, poté, co zaměstnavatel dodatečně oznámil rozhodné skutečnosti ve vztahu ke své odvodové povinnosti (k tomu srov. Důvodová zpráva k zákonu č. 305/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, č. 305/2008 Dz).
- Přestože je institut nového rozhodnutí ve správním řádu systematicky zařazen mezi mimořádné opravné prostředky, judikatura NSS výjimečnost tohoto institutu historicky neshledala. NSS v bodě 17 rozsudku ze dne 28. 8. 2019, č. j. 2 Azs 390/2018-46 uvedl, institut nového rozhodnutí není nikterak výjimečný (avšak, pravda, ne příliš běžně využívaný) institut správního řádu, který fakticky stanoví výčet případů, kdy se neuplatní překážka věci rozhodnuté; jsou-li proto naplněny zákonné podmínky některého z důvodů uvedených v § 101 pod písm. a) až e) správního řádu a nebude-li tím nepřiměřeně zasaženo do právní jistoty třetích osob, lze i bez prokázání jakéhokoli vážného důvodu provést nové řízení a vydat v něm nové rozhodnutí. (…) Řízení o vydání nového rozhodnutí je pouze jeden nikterak vnitřně diferencovaný proces, který navazuje na řízení původní (…) (srov. rozsudek NSS ze dne 30. 10. 2018, č. j. 5 As 122/2016 – 36).
- Na vztah odvolacího řízení a nového rozhodnutí pamatuje společné ustanovení § 102 odst. 6 správního řádu, dle kterého v novém řízení může správní orgán využít podkladů původního rozhodnutí včetně podkladů rozhodnutí o odvolání, nevylučuje-li to důvod nového řízení. Právní názor odvolacího správního orgánu je pro správní orgán provádějící nové řízení závazný, pokud se tento právní názor vlivem změny právního stavu nebo skutkových okolností nestal bezpředmětným. Dle bodu 38 rozsudku NSS ze dne 30. 10. 2018, čj. 5 As 122/2016-36, je pak nové řízení koncipováno jako pokračování původního řízení, a proto také dává možnost využít původních podkladů. Nové řízení s řízením původním v podstatě tvoří jeden celek, což potvrzuje též druhá věta § 102 odst. 6 správního řádu, která – s výhradou skutkových či právních změn – konstatuje vázanost právním názorem odvolacího orgánu v původním řízení. Tuto tezi potvrzuje i komentářová literatura – blíže viz Jemelka, L., Pondělíčková, K., Bohadlo, D.: Správní řád. Komentář. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 567–573, či Vedral, J. Správní řád. Komentář. 2. vydání. Praha: BOVA POLYGON, 2012, s. 891, který sice hovoří o (relativní) samostatnosti nového řízení ve vztahu k původnímu řízení, avšak současně konstatuje, že „mezi nimi jsou samozřejmě určité styčné plochy“.
- S ohledem na výše uvedené tak má soud za to, že žalovaná nepochybila, když poté, co jí byly společně s prvostupňovým spisem předloženy doplněné nulové přehledy, konstatovala s ohledem na absolutní pasivitu žalobkyně v prvostupňovém řízení zákonnost platebního výměru. V době svého rozhodování ÚSSZ postupovala zcela v souladu s úpravou obsaženou v § 22b ZPSZ.
- Žalovaná současně v napadeném rozhodnutí reflektovala, že žalobkyně v odvolacím řízení přehledy za chybějící období dodatečně předložila. Žalovaná konkrétními odkazy na historii žalobkyně jako zaměstnavatele a také na historii čerpání dávek nemocenského pojištění její jednatelky a jediné zaměstnankyně dostatečným způsobem v napadeném rozhodnutí ozřejmila, proč má o pravdivosti žalobkyní tvrzených nulových vyměřovacích základů pojistného pochybnosti. Není tedy pravdou, že by důkazy nehodnotila jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech. V souladu s § 102 odst. 6 správního řádu pak žalovaná vyslovila pro ÚSSZ závazný právní názor, kterým ÚSSZ nejprve pověřila kontrolou účetnictví žalobkyně a odstraněním rozporů v dosavadních skutkových zjištěních a následným vydáním nového rozhodnutí dle § 22b odst. 3 ZPSZ.
- Skutečnost, že žalovaná ponechala odstranění rozporů na prvostupňovém orgánu, nepovažuje soud za vadu způsobující nezákonnost napadeného rozhodnutí. Jestliže judikatura v minulosti, mj. s odkazem na § 102 odst. 6 správního řádu, dovodila provázanost původního (tedy i odvolacího) řízení a řízení nového podle § 101 správního řádu, pak žalovaná postupovala správně, pokud v napadeném rozhodnutí identifikovala rozpory mezi údaji zjištěnými z nulových přehledů a údaji z ostatních dokumentů v dispozici správních orgánů a jejich odstraněním před vydáním nového rozhodnutí pověřila, s ohledem na speciální úpravu obsaženou v § 22b odst. 3 ZPSZ, prvostupňový orgán. Žalovaná správně v intencích přezkumu dle § 89 odst. 2 správního řádu posoudila, že odvoláním napadený platební výměr, stejně jako řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, byly v souladu s právními předpisy.
- Mezi stranami přitom není sporu o tom, jaký skutkový stav tu byl ke dni rozhodování ÚSSZ, neboť žalobkyně sama za nespornou označila skutečnost, že přehledy dodala dodatečně v rámci odvolacího řízení. Žalovaná proto správně konstatovala, že ÚSSZ zcela po právu přistoupila, s ohledem na absenci přehledů, k jejichž doložení žalobkyni bezúspěšně dodatečně vyzvala, k vyměření pravděpodobné výše pojistného tak, jak jí to umožňovalo § 22b odst. 1 ZPSZ. Pokud existuje speciální ustanovení zákonné úpravy, které dodatečnou změnu skutkového stavu výslovně předvídá a spojuje s ním (zde navíc nárokové) zrušení původního rozhodnutí a vydání rozhodnutí nového, souladného s „novým“ skutkovým stavem, má takové ustanovení dle názoru zdejšího soudu přednost. Žalovaná navíc v souladu s § 102 odst. 6 správního řádu uvedla, jak má ÚSSZ dále postupovat (odstranit rozpory v informacích předložených žalobkyní a v informacích zjištěných vlastní činností správních orgánů) a jak po tomto odstranění rozhodnout (zrušit platební výměr). Pokud žalobkyně tvrdí, že měla žalovaná odvolací řízení přerušit a u žalobkyně kontrolu sama provést, pak by takový postup ve světle speciální úpravy § 22b ZPSZ neobstál. O to spíše za situace, kdy u žalobkyně již byla dne 10. 9. 2025 zahájena kontrola, k níž ÚSSZ neposkytla žádnou součinnost. Soud tedy uzavírá, že ani tuto námitku žalobkyně (kterou navíc soud považuje v dané věci za stěžejní), neshledal důvodnou.
- Soud nepřisvědčil ani tomu, že by žalobkyně prvostupňový spis náležitě neprostudovala a věc vyřídila neobvykle rychle. Žalovaná si byla existence nulových přehledů vědoma a řádně, s odkazem na konkrétní informace zjištěné vlastní činností (konkrétně na informace týkající se historie plnění informačních povinností stran žalobkyně jako zaměstnavatele či čerpání dávek nemocenského pojištění její jednatelky a jediné zaměstnankyně), v napadeném rozhodnutí odůvodnila, proč důvod pro zrušení platebního výměru neshledala. Kdyby žalovaná správní spis neprostudovala do patřičného detailu, nemohla by v odůvodnění napadeného rozhodnutí veškeré tyto informace uvést. Stran rychlosti žalovaná postupovala v souladu s § 71 správního řádu, kdy o věci rozhodla ve lhůtě jednoho měsíce po zahájení odvolacího řízení.
- Bezdůvodnou seznal soud i námitku týkající se toho, že se měla žalovaná (resp. její úřední osoby pověřené vyřízením věci), dopustit stran údajného vylákání dávek nepodložených domněnek a spekulací. Žalovaná pouze v odůvodnění na podkladu tam uvedených informací vyslovila konkrétní podezření a naznačila, jak s tímto svým podezřením naloží (zahájí v těchto věcech jednotlivá správní řízení, potažmo věc předá věc k řešení dalším orgánům). Ke dni vydání tohoto rozsudku přitom byla správní řízení ve vztahu k žalobkyni a její zaměstnankyni dle slov žalované zahájena, ani jedna z účastnice se v nich však doposud nevyjádřila. Výše naznačený postup žalované, při němž identifikovala konkrétní skutečnosti vedoucí k určitému podezření na účelové jednání a toto podezření žalobkyni následně sdělila formou odůvodnění napadeného rozhodnutí, nepovažuje soud za bezdůvodný ani spekulativní. Naopak, žalovaná žalobkyni tímto způsobem uvědomila o svých dalších možných budoucích krocích, které ve vztahu k ní v návaznosti na její dosavadní jednání podnikne.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
- Na základě všech shora uvedených skutečností soud neshledal důvodným žádný z předestřených žalobních bodů, ani neshledal žádnou vadu, k níž by musel přihlédnout z úřední povinnosti a pro kterou by bylo třeba napadené rozhodnutí zrušit, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
- Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s., dle nějž má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů ten účastník, který měl ve věci úspěch. Žalobkyně v řízení úspěšná nebyla a žalované žádné účelně vynaložené náklady nad rámec její běžné úřední činnosti nevznikly. Právo na náhradu nákladů proto nemá ani jedna z nich.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 27. února 2026
JUDr. Ladislav Hejtmánek v. r.
předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje X. X.
[1] Provést nové řízení a vydat nové rozhodnutí ve věci lze tehdy, jestliže je to nezbytné při postupu podle § 41 odst. 6 věty druhé,
a) novým rozhodnutím bude vyhověno žádosti, která byla pravomocně zamítnuta,
b) nové rozhodnutí z vážných důvodů dodatečně stanoví nebo změní dobu platnosti nebo účinnosti rozhodnutí anebo lhůtu ke splnění povinnosti nebo dodatečně povolní plnění ve splátkách, popřípadě po částech; zkrácení doby platnosti nebo účinnosti rozhodnutí anebo lhůty ke splnění povinnosti je možné pouze tehdy, stanoví-li tuto možnost zákon,
c) rozhodnutí ve věci bylo zrušeno jiným orgánem veřejné moci podle zvláštního zákona, nebo
d) tak stanoví zvláštní zákon.