Celé znění judikátu:
Odůvodnění:
Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2013, č. j. 6 Ads 161/2012 - 47, byla zamítnuta kasační stížnost žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2012, č. j. 11 Ad 13/2010 - 153; zároveň bylo rozhodnuto, že žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Při rozhodování o nákladech řízení však Nejvyšší správní soud v rozsudku nerozhodl o právu osoby zúčastněné na řízení na náhradu nákladů řízení. Rozsudek byl proto podle § 166 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, za použití § 64 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), doplněn tímto usnesením.
Podle § 60 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu nákladů řízení pouze tehdy, jestliže jí vznikly náklady v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Nejvyšší správní soud však osobě zúčastněné na řízení žádnou povinnost neuložil, takže jí ani nelze přiznat právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. listopadu 2013
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu