Celé znění judikátu:
- Kasační stížnost se odmítá.
- Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Ve smyslu daného poučení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti rozsudku Městského soudu v Praze, jenž mu byl doručen dne 15. 11. 2006, kasační stížnost, která byla stěžovatelem podána na poštu k přepravě 30. 11. 2006 a doručena městskému soudu 1. 12. 2006 (kasační stížnost tedy nebyla podána v zákonné lhůtě a je zjevně opožděná ).
Stěžovatel byl řádně poučen, že kasační stížnost lze podat do dvou týdnů po doručení rozsudku ve smyslu ustanovení § 106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění( dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel však podal kasační stížnost až dne 30. 11. 2006, tedy po marném uplynutí lhůty, jež uplynula dnem 29. 11. 2006.
Městský soud v Praze po podání kasační stížnosti postupoval ve smyslu ustanovení § 108 odst. 1 s. ř. s. a předložil kasační stížnost se spisy Nejvyššímu správnímu soudu. Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než ve smyslu ust. § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. (za použití § 120 s. ř. s.) kasační stížnost jako zjevně opožděnou odmítnout.
Výrok o nákladech řízení má odůvodnění v ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba (v tomto případě kasační stížnost) odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. dubna 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu