Celé znění judikátu:
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně se žalobou domáhala u Městského soudu v Praze ochrany proti nečinnosti spočívající v tom, že žalovaný nerozhodl o žádosti žalobkyně o přiznání příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním pojištěním na chráněném trhu práce. Městský soud žalobě vyhověl shora označeným rozsudkem, ve kterém přikázal žalovanému vydat rozhodnutí o žádosti žalobkyně do 30 dnů od právní moci rozsudku. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost v blanketní podobě. Současně s podáním kasační stížnosti stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku podle § 107 s. ř. s. ve spojení s § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s., tento návrh však neodůvodnil.
[2] Nejvyšší správní soud stěžovatele následně vyzval usnesením ze dne 21. 10. 2020, čj. 8 Ads 225/2020-10, aby ve lhůtě 1 měsíce od doručení tohoto usnesení doplnil důvody a petit kasační stížnosti. Toto usnesení bylo stěžovateli doručeno 21. 10. 2020. Stěžovatel doplnil kasační stížnost 20. 11. 2020, avšak důvody, pro které navrhuje přiznání odkladného účinku, ani v doplněné kasační stížnosti neuvedl.
[3] I přesto, že stěžovatel návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti neodůvodnil, je třeba o tomto návrhu rozhodnout. Nejvyšší správní soud tomuto návrhu nevyhověl z následujících důvodů.
[4] Úvodem soud předesílá, že podle § 107 odst. 1 s. ř. s., nemá kasační stížnost odkladný účinek, ten však může být na návrh stěžovatele přiznán za přiměřeného užití § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Kromě formální podmínky, jíž je podání návrhu, je v souladu se zmiňovaným ustanovením pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nutné kumulativní splnění tří podmínek: (1) výkon nebo jiné právní následky musejí pro stěžovatele znamenat újmu, (2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a (3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 7. 2015, čj. 10 Ads 99/2014-58, č. 3270/2015 Sb. NSS). Návrh na přiznání odkladného účinku musí být dostatečně individualizován a osvědčen, protože je to stěžovatel, kdo je povinen tvrdit a osvědčit první z předpokladů pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, tj. že výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro něj znamenaly újmu, přičemž hrozící újma musí být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická a bagatelní (viz usnesení ze dne 3. 10. 2017, čj. 9 Afs 275/2017‑20).
[5] Povinnosti v podobě břemene tvrzení hrozící újmy hrozící stěžovateli, však stěžovatel nedostál, jelikož svůj návrh na přiznání odkladného účinku vůbec neodůvodnil. S ohledem na tuto skutečnost Nejvyšší správní soud návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl.
[6] Usnesení o odkladném účinku žaloby s ohledem na svůj procesní charakter nezakládá překážku věci rozhodnuté, a proto v případě posunu ve skutkových okolnostech lze o návrhu na přiznání odkladného účinku rozhodnout i opětovně, stejně jako lze již přiznaný odkladný účinek i bez návrhu zrušit, odpadnou-li v mezidobí důvody pro jeho přiznání (§ 73 odst. 5 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 2. prosince 2020
Petr Mikeš
předseda senátu