Celé znění judikátu:
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalovaný (dále „stěžovatel“) domáhal přezkumu v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze. Tímto rozsudkem bylo zrušeno rozhodnutí stěžovatele označené v záhlaví tohoto usnesení.
[2] Dne 8. 10. 2021 bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno podání stěžovatele s označením „Zpětvzetí kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2020, čj. 6 Af 84/2016‑130“, ve kterém bylo uvedeno: „Stěžovatel dospěl k závěru, že není důvod pokračovat v řízení o kasační stížnosti, pročež tímto uvedenou kasační stížnost bere zpět.“
[3] Z doručeného podání plyne zjevná vůle stěžovatele vzít kasační stížnost zpět a je i zřejmá identifikace řízení, ve kterém tak chce učinit.
[4] V souladu s dispoziční zásadou, jíž je správní soudnictví ovládáno, navrhovatel (zde stěžovatel) disponuje řízením nebo jeho předmětem, a tedy může vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl (srov. § 37 odst. 4 zákona s. ř. s.). Podle § 47 písm. a) s. ř. s. vzal‑li navrhovatel svůj návrh zpět, soud usnesením řízení zastaví.
[5] Vzhledem k tomu, že projev vůle, jímž došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti, je jednoznačný a nevzbuzuje žádné pochybnosti, Nejvyšší správní soud v souladu s § 47 písm. a) s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., řízení o kasační stížnosti zastavil.
[6] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo‑li řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 13. října 2021
Petr Mikeš
předseda senátu