Celé znění judikátu:
- Řízení se zastavuje.
- Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[1] Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky ve Zlíně ze dne 18. 11. 2021, č. j. UHB‑1292/2021‑56, kterým byla stěžovatelka vyřazena z evidence uchazečů o zaměstnání z důvodu maření součinnosti s úřadem práce podle § 30 odst. 2 písm. f), odst. 3 a § 31 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.
[2] Podanou kasační stížností se stěžovatelka domáhala zrušení napadeného rozsudku, kterým krajský soud zamítl její žalobu proti rozhodnutí žalovaného.
[3] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 13. 8. 2024, č. j. 9 Ads 181/2024‑4, vyzval stěžovatelku, aby ve lhůtě patnácti dnů od doručení usnesení zaplatila soudní poplatek a poučil ji o následcích nevyhovění této výzvě. Toto usnesení bylo stěžovatelce doručeno v pondělí 26. 8. 2024 (doručenka na č. l. 5 spisu NSS), a patnáctidenní lhůta pro zaplacení soudního poplatku tedy uplynula v úterý 10. 9. 2024.
[4] Jelikož stěžovatelka v určené lhůtě soudní poplatek nezaplatila, Nejvyšší správní soud řízení zastavil [§ 47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), ve spojení s § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů].
[5] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 3, věty první, ve spojení s § 120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož řízení o návrhu bylo zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. září 2024
JUDr. Radan Malík
předseda senátu