Celé znění judikátu:
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce brojí kasační stížností proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) ze dne 12. 4. 2018, č. j. 31 Af 16/2015 ‑ 249, jímž krajský soud výroky I. až IV. zrušil napadená rozhodnutí žalovaného a jim předcházející rozhodnutí žalovaného. Prvotní rozhodnutí žalovaného se týkala částečného zastavení exekučního řízení v daňové exekuci, žalobou napadená rozhodnutí žalovaného pak zamítala námitky dlužníka proti těmto rozhodnutím. Krajský soud dále výrokem V. napadeného rozsudku zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 1. 2015, č. j. 4385-5/2015-550000-11, jako nedůvodnou. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl námitku proti exekučnímu příkazu přikázáním jiné peněžité pohledávky. Výrokem VI. napadeného rozsudku pak krajský soud zavázal žalovaného k úhradě nákladů řízení žalobci ve výši 16 456 Kč, a to do osmi dnů od právní moci rozsudku.
[2] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) dne 16. 5. 2018 blanketní kasační stížnost, a to v rozsahu výroků I. až V. To stěžovatel potvrdil i v doplnění kasační stížnosti ze dne 21. 6. 2018, ve kterém uplatnil zvlášť argumentaci proti výrokům I. až IV. a proti výroku V. rozsudku krajského soudu. V petitu kasační stížnosti poté mimo jiné navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek ve výrocích I. až V. zrušil. Pro úplnost lze dodat, že proti výrokům I. až IV. brojil stěžovatel z toho důvodu, že se domáhal vyslovení nicotnosti napadených rozhodnutí žalovaného, nikoli jejich zrušení pro nezákonnost.
[3] Stěžovatel následně v podání ze dne 17. 9. 2019 vzal svou kasační stížnost částečně zpět, a to v rozsahu týkajícím se výroků I. až IV. rozsudku krajského soudu. Částečné zpětvzetí kasační stížnosti odůvodnil předcházející judikaturou zdejšího soudu, která se mezitím k daným otázkám vytvořila, a též tím, že byl v rozsahu těchto výroků v řízení před krajským soudem úspěšný.
[4] V podání ze dne 16. 12. 2019, doručenému zdejšímu soudu téhož dne, stěžovatel odkázal na své předchozí podání ze dne 17. 9. 2019, zopakoval, že vzal zpět kasační stížnost ohledně výroků I. až IV. rozsudku krajského soudu a výslovně vzal kasační stížnost zpět i ve zbylém rozsahu, tedy v části mířící proti výroku V. rozsudku krajského soudu. V souhrnu tak vzal stěžovatel kasační stížnost zpět v celém rozsahu.
[5] Podle § 37 odst. 4 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), za použití § 120 téhož zákona, může navrhovatel vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, a to dokud o něm soud nerozhodl.
[6] Podle § 47 písm. a) věty před středníkem s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., soud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět.
[7] S ohledem na zpětvzetí návrhu – kasační stížnosti – Nejvyšší správní soud v souladu s výše citovanými ustanoveními s. ř. s. řízení o kasační stížnosti zastavil.
[8] O nákladech řízení o kasační stížnosti soud rozhodl na základě § 60 odst. 3 věty první s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., dle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 8. ledna 2020
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu