Celé znění judikátu:
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) se podanou kasační stížností domáhá zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Plzni.
[2] Nejvyšší správní soud nejprve posuzoval její formální náležitosti. Podle § 106 odst. 2, věty první, zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, proti němuž směřuje. Podle § 40 odst. 2, věty první, s. ř. s. končí lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo roků uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty.
[3] Ze soudního spisu vyplývá, že napadený rozsudek byl stěžovatelce doručen v pátek 30. 6. 2017, lhůta k podání kasační stížnosti proto skončila v pátek 14. 7. 2017. Kasační stížnost stěžovatelky byla do datové schránky krajského soudu doručena v pondělí 17. 7. 2017. Byla tedy podána až po uplynutí zákonné lhůty a soud ji proto odmítl jako opožděnou [§ 46 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 120 s. ř. s.].
[4] O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla‑li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. srpna 2017
JUDr. Radan Malík
předseda senátu