Celé znění judikátu:
O d ů v o d n ě n í :
Kasační stížností doručenou Nejvyššímu správnímu soudu dne 18. 7. 2013 se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí Celního ředitelství v Ostravě ze dne 16. 1. 2012, č. j. 284/2012-140100-21. Tímto rozhodnutím Celní ředitelství v Ostravě zamítlo stěžovatelovo odvolání a potvrdilo rozhodnutí Celního úřadu Frýdek-Místek ze dne 5. 8. 2011, č. j. 8595/2011-046100-024, kterým byla stěžovateli vyměřena spotřební daň z lihu za zdaňovací období únor 2011.
Součástí kasační stížnosti je také návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, který stěžovatel však žádným způsobem neodůvodnil
Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud podle § 107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), může kasační stížnosti na návrh stěžovatele přiznat odkladný účinek, přičemž přiměřeně použije § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. upravující odkladný účinek žaloby.
Dle § 73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Při posuzování návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je proto třeba, aby se Nejvyšší správní soud primárně zaměřil na zkoumání, zda stěžovatel uvádí skutečnosti, které by dokládaly možnost vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám. Tyto skutečnosti jsou vždy individuální, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má proto stěžovatel, který musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností to vyvozuje a uvést její intenzitu. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit tomu, že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského nebo městského soudu obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma musí přitom být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní.
Charakter odkladného účinku spočívá v jeho mimořádnosti a bylo na stěžovateli, aby předložil všechny argumenty, na základě kterých se domnívá, že by pro ni realizace rozsudku krajského soudu znamenala újmu, která je reálná a nepoměrně větší, než jaká by mohla vzniknout jiným osobám.
To se však v projednávané věci nestalo. Stěžovatel svůj návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti žádným způsobem neodůvodnil, neuvedl ani žádné skutkové okolnosti, ze kterých měl zdejší soud při posuzování jeho návrhu vycházet. Omezil se na pouhé konstatování, že navrhuje, aby jeho kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek.
Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené vyhodnotil, že stěžovatel neprokázal existenci podmínek pro přiznání odkladného účinku stanovených v § 73 odst. 2 s. ř. s. Z tohoto důvodu nebylo možno odkladný účinek kasační stížnosti podle ustanovení § 107 s. ř. s., ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. přiznat.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. srpna 2013
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu