Celé znění judikátu:
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: Ing. P. G., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2010, č. j. 4 Ad 10/2010 - 53, o námitce podjatosti,
Z přípisu následně zaslaného stěžovatelem Nejvyššímu správnímu soudu vyplynulo, že stěžovatel vznáší námitku podjatosti vůči soudcům šestého senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Miladě Tomkové, JUDr. Bohuslavu Hnízdilovi a JUDr. Kateřině Šimáčkové a dále i soudcům čtvrtého senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Dagmar Nygrínové, JUDr. Marii Turkové a JUDr. Jiřímu Pallovi, a to pro „úmyslné Neoznámení trestného činu dle § 368 TZ konkrétně Vraždy dle § 140 TZ L. S. sprostým vrahem K., o které se všichni dozvěděli z podání žalobce 31. 3. 2010“.
Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Milada Tomková, JUDr. Kateřina Šimáčková, JUDr. Bohuslav Hnízdil, JUDr. Dagmar Nygrínová, JUDr. Marie Turková a JUDr. Jiří Palla se ke vznesené námitce podjatosti vyjádřili tak, že k účastníkovi řízení ani k věci nemají vztah, jenž by zavdával příčinu k pochybnostem o jejich nepodjatosti. Navíc uvedli, že je jim známo, že podání ze dne 31. 3. 2010, na něž se stěžovatel odvolává, bylo podle rozvrhu práce přiděleno k vyřízení předsedovi nejvyššího správního soudu JUDr. Josefu Baxovi. Přípisem ze dne 21. 4. 2010, č. j. Na 90/2010 – 13, postoupil Nejvyšší správní soud uvedené oznámení stěžovatele Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 5 s tím, že podání je podle svého obsahu trestním oznámením.
Podle ust. § 8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v citovaném ustanovení představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen vskutku výjimečně a z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Z obsahu námitky ani z předloženého spisu není zřejmá existence důvodu podjatosti podle ust. § 8 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že důvod pro vyloučení soudců není dán. S ohledem na skutečnosti, že stěžovatel v rozporu s ust. § 8 odst. 5 s. ř. s. žádný relevantní důvod neuvedl, a soudci, kteří věc mají rozhodovat, takový důvod sami neshledávají, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. října 2010
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu