Celé znění judikátu:
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen ,,stěžovatel‘‘) podal kasační stížnost proti v záhlaví uvedenému usnesení krajského soudu, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě stěžovatele pro nezaplacení soudního poplatku. Současně požádal o osvobození od soudního poplatku a ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti.
[2] Usnesením ze dne 13. 5. 2026, č. j. 4 Afs 74/2026‑16, Nejvyšší správní soud žádosti stěžovatele nevyhověl, osvobození od soudního poplatku mu nepřiznal a zástupce pro řízení o kasační stížnosti mu neustanovil. V reakci na uvedené usnesení podal stěžovatel námitku podjatosti soudců 4. senátu Nejvyššího správního soudu, kterou odůvodnil tím, že je zde objektivní důvod vyloučení soudců z projednávání a rozhodování věci, neboť pochybuje o jejich nepodjatosti. Uvádí, že uvedené usnesení nemá podklad ve zjištění skutkového stavu, navrhuje řízení zastavit nebo přerušit do pravomocného skončení předchozího vedeného řízení (pod sp. zn. 7 As 73/2026).
[3] Podle § 8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“) platí, že soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[4] Ve smyslu § 8 odst. 5 s. ř. s. musí být námitka podjatosti zdůvodněna a účastník řízení musí uvést konkrétní skutečnosti (důvody), z nichž tvrzenou podjatost dovozuje. Postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudu nebo soudci a přikázána jinému soudu nebo soudci, je totiž vyhrazen pouze pro ojedinělé případy. Soudce může být vyloučen z projednání a rozhodnutí přidělené věci jen ze skutečně závažných důvodů, které mu brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003‑16, nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01 atp.).
[5] Stěžovatel však ve své námitce podjatosti neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, které by svědčily o vztahu označených soudců k věci či k účastníkům řízení, resp. které by zavdávaly pochybnost o jejich nepodjatosti (takové skutečnosti neuvedli ani samotní soudci).
[6] Postup soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech nemůže být důvodem podjatosti soudce (viz výše citovaný § 8 odst. 1 věta třetí s. ř. s.; srov. též např. usnesení NSS ze dne 18. 6. 2003, č. j. Nao 25/2003‑47, č. 283/2004 Sb. NSS). Soudce může být vyloučen z rozhodování jen z objektivních důvodů, nikoli pro subjektivní přesvědčení účastníka řízení o nespravedlivosti, neodbornosti či nesprávnosti vedení řízení. Zpochybňovat postup soudu jistě lze, k tomu však slouží opravné prostředky, jsou‑li přípustné, nikoliv námitka podjatosti.
[7] Vzhledem k těmto okolnostem Nejvyšší správní soud rozhodl, že žádný z výše jmenovaných soudců 4. senátu není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u něj pod sp. zn. 4 Afs 74/2026.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. července 2026
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu