Celé znění judikátu:
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností datovanou dnem 2. 9. 2020 napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) shora uvedený rozsudek, kterým krajský soud zamítl žalobu proti napadenému rozhodnutí žalovaného ve věci doměření daně z přidané hodnoty za zdaňovací období červen 2012 – červenec 2014.
[2] Podáním doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 11. 9. 2020 vzal stěžovatel kasační stížnost proti napadenému rozsudku zpět.
[3] Podle § 37 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), může navrhovatel vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl. Podle § 47 písm. a) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět.
[4] Řízení o kasační stížnosti je plně ovládáno zásadou dispoziční. Stěžovatel zpětvzetím kasační stížnosti projevil svou vůli, aby soud v řízení nepokračoval. Protože projev vůle, jímž došlo k zpětvzetí podání, nevzbuzuje pochybnosti, Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti zastavil dle § 47 písm. a) ve spojení s § 120 s. ř. s.
[5] Jelikož řízení bylo zastaveno, nemá podle § 60 odst. 3 věty prvé s. ř. s. ve spojení s § 120
s. ř. s. žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. září 2020
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu
