Celé znění judikátu:
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Finanční úřad pro Ústecký kraj (dále jen „správce daně“) doměřil žalobkyni dodatečnými platebními výměry daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za jednotlivá zdaňovací období měsíců říjen 2013 až září 2016 a související penále v celkové výši 5 593 112 Kč (DPH) a 1 084 000 Kč (penále). Napadeným rozhodnutím zamítl žalovaný odvolání žalobkyně a potvrdil dodatečné platební výměry.
[2] Žalobu proti rozhodnutí žalovaného zamítl Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“) rozsudkem označeným v záhlaví.
II. Návrh na odkladný účinek
[3] Nejvyšší správní soud obdržel ve výše nadepsané věci dne 23. 3. 2023 kasační stížnost žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“), kterou se domáhá zrušení shora označeného rozsudku krajského soudu. Následně stěžovatelka dne 2. 5. 2023 podala návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti dle § 107 odst. 1 ve spojení s § 73 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
[4] Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti stěžovatelka odůvodnila tak, že by jí výkonem napadeného rozhodnutí vznikla újma spočívající v likvidačních důsledcích výkonu napadeného rozhodnutí, neboť nedisponuje prostředky k uhrazení stanovené daně a penále. Od roku 2019 hospodaří se ztrátou ve výši desítek až stovek tisíc Kč, neboť její hospodářské výsledky v letech 2020 a 2021 byly ovlivněny pandemií Covid‑19. Hospodářská situace neumožňuje stěžovatelce uhradit doměřenou daň a penále včetně úroků z prodlení a zároveň zachovat samotnou existenci společnosti, a došlo by tedy ke zmaření jejího podnikání. Musela by svou činnost ukončit v likvidaci či insolvenčním řízení. Jednalo by se o nezvratnou situaci a případný úspěch v řízení o kasační stížnosti by nevedl k obnově její činnosti. Ke svým tvrzením doložila účetní závěrky za roky 2019, 2020 a 2021 a výpisy z účtu za měsíce říjen 2022 až březen 2023.
[5] Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti není v rozporu s důležitým veřejným zájmem, kterým pro tyto účely není v souladu s judikaturou samotný zájem státu na výběru daní. Zároveň se přiznání odkladného účinku nemůže dotknout zájmů jiných osob, než je stát, neboť stěžovatelka je na základě dodatečných platebních výměrů povinna uhradit státu daň ve výši 5 593 112 Kč a penále ve výši 1 084 000 Kč. Dojde toliko k dočasnému odepření práva státu činit kroky směřující k výběru daně a penále. Nejde o částky, které by mohly ohrozit fungování státu.
[6] Žalovaný s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nesouhlasí a upozorňuje, že přiznání odkladného účinku má mimořádný charakter a má k němu dojít jen výjimečně. Břemeno k prokázání nepoměrně větší újmy, která hrozí v případě výkonu napadeného rozhodnutí, než jaká může vzniknout přiznáním odkladného účinku jiným osobám, nese stěžovatel, který musí újmu konkrétně tvrdit a doložit. Nebezpečí újmy musí být aktuální. Stěžovatelka však předložila pouze účetní závěrky za roky 2019 až 2021, nikoliv však za rok 2022 a za část roku 2023. Kromě toho z účetních závěrek plyne, že hospodářské výsledky stěžovatelky se postupně zlepšují. Aktuální hospodářský výsledek se proto nemusí pohybovat ve ztrátě. Ani informace obsažené ve výkazu zisků a ztrát nejsou dostatečné, neboť neposkytují dostatečný obraz o celkové majetkové situaci stěžovatelky.
[7] Výpisy z bankovního účtu nepovažuje žalovaný za dostatečné k prokázání majetkové situace stěžovatelky, neboť nevypovídají o celkové majetkové situaci, nejsou z nich patrny kompletní pohyby na účtu a stěžovatelka může disponovat i jinými bankovními účty. K přiznání odkladného účinku kasační stížnosti by stěžovatelka musela doložit také aktuální přehled svého majetku. Je třeba zabývat se nejen tím, zda stěžovatelka disponuje finančními prostředky na úhradu daňového nedoplatku, ale i tím, zda si je může nějakým způsobem opatřit. Z obsahu předložených dokumentů nelze jednoznačně učinit závěr o neschopnosti stěžovatelky plnit povinnost uloženou napadeným rozhodnutím, či dokonce o likvidačních účincích výkonu rozhodnutí. Není proto splněna podmínka prokázání vzniku újmy na straně stěžovatelky. Žalovaný dodává, že při poměřování újmy hrozící stěžovateli a veřejného zájmu je třeba zohlednit též zásadu zdrženlivosti soudu, resp. minimalizace zásahů do pravomoci jiných orgánů veřejné moci.
III. Posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku
[8] Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. soud přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Ve smyslu § 107 s. ř. s. uvedené podmínky platí přiměřeně i pro odkladný účinek kasační stížnosti.
[9] Odkladný účinek kasační stížnosti představuje zcela výjimečný institut, kterým se mění účinky pravomocného rozhodnutí, a měl by být využíván pouze v situacích, kde výkon rozhodnutí nebo jeho jiné následky mohou působit značné obtíže. Kasační stížnost jako mimořádný opravný prostředek směřuje proti již pravomocnému rozhodnutí, a do doby rozhodnutí o kasační stížnosti je proto třeba na rozhodnutí krajského soudu pohlížet jako na zákonné. Pouze v případě naplnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je možno tuto zásadu narušit.
[10] Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[11] Nejvyšší správní soud po posouzení důvodů uváděných stěžovatelkou dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle § 73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s § 107 s. ř. s. nejsou naplněny.
[12] Jak již Nejvyšší správní soud dříve uvedl, a jak ostatně upozorňoval i žalovaný, k tomu, aby mohl být kasační stížnosti takový účinek přiznán, musí stěžovatel v prvé řadě dostatečně podrobně a určitě tvrdit, že mu hrozí újma nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy tak má stěžovatel (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 ‑ 32, či ze dne 23. 1. 2014, č. j. 6 Ads 99/2013 ‑ 11), který musí v odůvodnění svého návrhu konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí a z jakých konkrétních okolností to vyvozuje. Důvody možného vzniku újmy jsou vždy subjektivní, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele.
[13] V daném případě stěžovatelka povinnost tvrzení a důkazní nesplnila. Svůj návrh odůvodnila nepříznivou hospodářskou situací s tím, že okamžitá úhrada daňového nedoplatku ve výši přesahující 6,5 mil. Kč by pro stěžovatelku představovala ukončení podnikatelské činnosti. Toto tvrzení založila na hospodářských výsledcích za roky 2019 až 2021 a stavu bankovního účtu za měsíce říjen 2022 až březen 2023. Jak však žalovaný přiléhavě poukázal, z ničeho není zřejmé, zda stěžovatelka nemá další bankovní účty či jiné disponibilní prostředky. Co se týče aktuální majetkové situace, nemusela mít stěžovatelka ke dni podání návrhu na přiznání odkladného účinku již zpracovanou účetní závěrku za rok 2022, nicméně již musela disponovat informacemi o majetkové situaci a hospodářských výsledcích v daném roce, které mohla a měla soudu předložit. Návrh postrádá také tvrzení o konkrétních důsledcích výkonu napadeného rozhodnutí, např. že by stěžovatelka musela za účelem získání finančních prostředků přistoupit k prodeji nemovitostí či jiného dlouhodobého majetku, který nutně potřebuje ke svému podnikání. Stěžovatelka pouze odkázala na stav svého účtu a ztráty za roky 2019 až 2021, z čehož bez dalšího dovodila, že nemůže splnit stanovené daňové povinnosti, aniž by tím nebyla dotčená její samotná existence.
[14] Jak navíc Nejvyšší správní soud ověřil z účetní závěrky za rok 2021, žalobkyně nemá žádného zaměstnance, její výnos ve výši 2 000 Kč je i přes covidová opatření velmi nízký. Nemá zásoby, neodepisuje žádný majetek a má závazky ve výši 50 000 Kč. V roce 2020 měla evidovaný drobný majetek v hodnotě 39 500 Kč. Soudu se tedy jeví, že stěžovatelka není subjektem, který by vykonával zásadní a rozsáhlou ekonomickou činnost, a má za to, že újma, kterou tvrdí, že jí výkonem napadených rozhodnutí vznikne, na tom nemůže již ničeho změnit.
[15] Jelikož tedy stěžovatelka dostatečně netvrdila ani neprokázala hrozící újmu, která by jí mohla v důsledku výkonu napadeného rozhodnutí vzniknout, Nejvyšší správní soud návrhu na přiznání odkladného účinku nevyhověl.
[16] Závěrem soud připomíná, že usnesení o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat budoucí rozhodnutí o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005‑76, č. 1072/2007 Sb. NSS).
[17] Nejvyšší správní soud nevyzýval stěžovatelku k zaplacení soudního poplatku za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, neboť stěžovatelka zaplatila soudní poplatek v zákonné výši spolu s podáním návrhu.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. května 2023
JUDr. Ivo Pospíšil
předseda senátu
