Celé znění judikátu:
U S N E S E N Í
- Kasační stížnost s e o d m í t á .
- Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
[3] Jak Nejvyšší správní soud zjistil ze soudního spisu, rozsudek městského soudu nabyl právní moci dne 6. 4. 2010. Dne 20. 4. 2010 proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel kasační stížnost, v níž toliko uvedl, že rozsudek napadá v celém rozsahu. Městský soud stěžovatele nejprve vyzval k zaplacení soudního poplatku z podané kasační stížnosti a po marném uplynutí lhůty stanovené k jeho zaplacení řízení zastavil. Jelikož stěžovatel poplatek uhradil dříve, než nabylo usnesení o zastavení řízení právní moci, městský soud usnesením ze dne 19. 8. 2010 uvedené usnesení zastavující řízení zrušil; stěžovatele zároveň vyzval k uvedení, z jakých skutkových a právních důvodů napadá předmětný rozsudek. K tomu mu stanovil v souladu s § 106 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) jednoměsíční lhůtu. Stěžovatele dále poučil o možných důsledcích nedoplnění kasační stížnosti ve stanovené lhůtě.
[4] Uvedené usnesení městského soudu ze dne 19. 8. 2010 bylo stěžovateli doručováno zásilkou určenou do vlastních rukou adresáta. Podle doručenky této zásilky nebyl zástupce stěžovatele zastižen, a tak byla zásilka uložena a připravena k vyzvednutí dne 1. 9. 2010 a zástupci stěžovatele byla zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedl. Protože si ji v úložní době nevyzvedl, byla zásilka dne 14. 9. 2010 vložena do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky. Dne 14. 10. 2010 stěžovatel podal k poštovní přepravě přípis adresovaný městskému soudu nadepsaný odstranění nedostatků kasační stížnosti.
[5] Podle § 49 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v případě doručování písemností do vlastních rukou nezastihne-li doručující orgán adresáta písemnosti, písemnost uloží a adresátu zanechá vhodným způsobem písemnou výzvu, aby si písemnost vyzvedl. Podle odst. 4 téhož ustanovení nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Podle § 106 odst. 3 s. ř. s. nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu může soud na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc.
[6] V nyní posuzovaném případě tak došlo k doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění kasační stížnosti, v pondělí 13. 9. 2010. Měsíční lhůta k doplnění kasační stížnosti (podle § 106 odst. 3 s. ř. s.) uplynula ve středu 13. 10. 2010. K později uplatněným námitkám proto Nejvyšší správní soud nemůže přihlížet. Jak totiž zdejší soud uvedl např. v usnesení ze dne 27. 9. 2007, č. j. 7 As 14/2007 – 99 (dostupné na www.nssoud.cz), řízení o kasační stížnosti je ovládáno zásadou dispoziční a stěžovatel má v souladu s touto zásadou mimo jiné povinnost označit rozsah napadení rozhodnutí krajského soudu. Takto vymezeným rozsahem a důvody v kasační stížnosti, se zákonem stanovenými výjimkami, je pak Nejvyšší správní soud vázán (§ 109 odst. 2, 3 s. ř. s.). Na rozdíl od řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, kdy ustanovení § 71 odst. 2 s. ř. s. výslovně uvádí, že rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body, lze jen ve lhůtě pro podání žaloby, pro řízení o kasační stížnosti s. ř. s. takovou koncentraci řízení nezakotvuje. O rozšíření kasační stížnosti na výroky dosud nenapadené a rozšíření důvodů kasační stížnosti se hovoří pouze v ustanovení § 106 odst. 3 s. ř. s., a to v souvislosti s výzvou soudu k doplnění náležitostí kasační stížnosti v jednoměsíční lhůtě. Tato jednoměsíční lhůta má zákonem jednoznačně stanovený počátek, a to okamžikem doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Pokud je stěžovatel vyzván k doplnění náležitostí kasační stížnosti postupem podle ustanovení § 106 odst. 3 s. ř. s., může rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody jen ve lhůtě jednoho měsíce v tomto ustanovení uvedené, nebyla-li na včasnou žádost stěžovatele tato lhůta prodloužena soudem. Soudní řád správní upravuje koncentraci řízení pouze pro případ, kdy je stěžovatel vyzván k doplnění kasační stížnosti postupem podle citovaného ustanovení, a soud již proto nemůže přihlížet ke stížním námitkám uplatněným po uplynutí lhůty podle § 106 odst. 3 s. ř. s. (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. I. ÚS 390/05, ze dne 14. 3. 2007, sp. zn. II. ÚS 136/06, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
[7] Nejvyšší správní soud tedy při svém rozhodování nemohl přihlížet k námitkám stěžovatele, které byly uplatněny až po uplynutí lhůty podle § 106 odst. 3 s. ř. s. Jelikož kasační stížnost neobsahovala nejpozději dne 13. 10. 2010 žádný z důvodů uvedených v ustanovení § 103 odst. 1 až e) s. ř. s., Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) za použití § 120 s. ř. s. odmítl.
[8] Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 za použití § 120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. listopadu 2010
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu
