Kasační/ústavní stížnost:
II. ÚS 2830/22
Celé znění judikátu:
- Kasační stížnost se odmítá.
- Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
[1] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) se kasační stížností ze dne 3. 5. 2022 domáhala zrušení napadeného rozsudku, kterým Městský soud v Praze zamítl její žalobu proti rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím žalovaný nevyhověl odvolání stěžovatelky proti rozhodnutím, kterými správce daně vyměřil daň za zdaňovací období leden 2016 a únor 2016, přičemž stěžovatelce nepřiznal nárok na odpočet daně z plnění přijatých od deklarovaného dodavatele.
[2] Podle § 106 odst. 2 věty první s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení tohoto usnesení. Lhůta určená ve smyslu § 40 odst. 2 s. ř. s. podle týdnů končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty.
[3] Nejvyšší správní soud ze spisu městského soudu zjistil, že napadený rozsudek byl zástupci stěžovatelky doručen do datové schránky dne 10. 3. 2022. Městský soud usnesením ze dne 12. 4. 2022, č. j. 8 Af 25/2019-83, opravil v souladu s § 54 odst. 4 s. ř. s. zjevnou nesprávnost v písemném vyhotovení napadeného rozsudku, a to datum vyhlášení rozsudku. Nesprávně uvedený rok 2021 byl opraven na rok 2022. Toto opravné usnesení bylo zástupci stěžovatelky doručeno dne 19. 4. 2022.
[4] Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 21. 2. 2007. č. j. 4 Ans 3/2006-123, č. 836/2006 Sb. NSS, dospěl k závěru, že „lhůta pro podání kasační stížnosti podle § 106 odst. 2 s. ř. s. znovu běží od doručení opravného usnesení pouze ve vztahu k výroku, který byl tímto usnesením opraven, případně ve vztahu k výroku, jenž je na opraveném výroku závislý.“
[5] V nyní projednávané věci se opravné usnesení netýkalo žádného výroku, ale pouze zjevné nesprávnosti data vyhlášení napadeného rozsudku. Lhůta pro podání kasační stížnosti proti napadenému rozsudku tudíž znovu neběžela doručením opravného usnesení, ale počala běžet již doručením napadeného rozsudku dne 10. 3. 2022 zástupci stěžovatelky do datové schránky a uplynula ve čtvrtek 24. 3. 2022. Skutečného data vyhlášení rozsudku si ostatně zástupce stěžovatelky musel být vědom, neboť na vyrozumění o nařízení jednání na 26. 1. 2022 reagoval žádostí ze dne 20. 1. 2022 o odročení tohoto jednání, resp. na jeho konání distanční formou a obdržel rovněž zamítavou odpověď datovanou 25. 1. 2022. Dále žádal o zaslání protokolu z ústního jednání konaného dne 26. 1. 2022 přípisem ze dne 31. 1. 2022. Uvedením nesprávného data (roku) vyhlášení rozsudku v jeho písemném vyhotovení nemohl být nikdo uveden v omyl či poškozen na svých právech. Kasační stížnost ze dne 3. 5. 2022 (a v ní uvedenou zjevnou nesprávnost v psaní spočívající v opakovaném uvedení nesprávného data vyhlášení rozsudku dne 16. 6. 2021 namísto správného 26. 1. 2022, proti němuž stížnost směřuje) proto stěžovatelka podala evidentně opožděně.
[6] Nejvyšší správní soud z tohoto důvodu kasační stížnost podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. odmítl jako opožděnou.
[7] Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. srpna 2022
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu
