Celé znění judikátu:
- Kasační stížnost s e o d m í t á.
- Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Žalobkyně podala kasační stížnost, zaslanou Krajskému soudu v Brně prostřednictvím faxu dne 17. 2. 2004, přičemž v zákonné lhůtě tří dnů předložila její originál. Uvedla, že v daném případě byly splněny podmínky pro to, aby byla ve smyslu § 138 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k § 64 s. ř. s. od soudního poplatku osvobozena. Zamítnutím žádosti o osvobození od soudních poplatků jí tak krajský soud znemožnil uplatňovat svá práva u soudu toliko z důvodu její nepříznivé majetkové situace, jejíž zhodnocení soud navíc ani komplexně neprovedl. Důsledkem nezákonného postupu soudu pak bylo vydání nezákonného usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Navrhla zrušení napadeného usnesení a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení; dále požádala o osvobození od soudního poplatku za kasační stížnost.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl pro opožděnost dle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Podle § 106 odst. 2 věta první s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí.
Žalobkyně převzala písemnost (usnesení Krajského soudu v Brně) dne 3. 2. 2004, jak vyplývá z dokladu o doručení.
Nestanoví-li soudní řád správní jinak, užijí se pro způsob doručování obdobně předpisy platné pro doručování v občanském soudním řízení (§ 42 odst. 5 s. ř. s.).
Nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, písemnost se podle § 46 odst. 4 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2004, uloží a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
V daném případě nebyla adresátka (žalobkyně) při doručování dne 19. 1. 2004 zastižena, i když se v místě doručení zdržovala. Téhož dne byla písemnost uložena u pošty. Dnem doručení je tedy dle § 46 odst. 4 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2004, a § 40 odst. 1 s. ř. s. den 29. 1. 2004 (čtvrtek), a to bez ohledu na skutečnost, že fakticky žalobkyně písemnost obdržela až dne 3. 2. 2004. Lhůta pro podání kasační stížnosti žalobkyni tedy v souladu s § 40 odst. 2 s. ř. s. uplynula dnem 12. 2. 2004 (čtvrtek). Protože kasační stížnost žalobkyně podala až dne 17. 2. 2004, je zjevné, že lhůta nebyla dle § 40 odst. 4 s. ř. s. zachována a tedy kasační stížnost byla podána opožděně, s čímž § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. spojuje důsledek odmítnutí návrhu.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost byla podána opožděně a proto ji odmítl dle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Vzhledem k opožděnosti kasační stížnosti se soud nezabýval nezaplacením soudního poplatku za kasační stížnost žalobkyní ani její žádostí o osvobození od tohoto poplatku.
O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 3 s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s., neboť v případě odmítnutí návrhu – kasační stížnosti, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. března 2005
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu
