Celé znění judikátu:
žalobce: ASTON – služby v ekologii, s.r.o., IČ: 26072602
sídlem Novomlýnská 1373/5, 110 00 Praha 1
zastoupen advokátem Mgr. Michalem Šimků
sídlem Šítkova 233/1, 110 00 Praha 1
proti
žalovanému: Odvolací finanční ředitelství
sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno-střed
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2020, č. j. 16369/20/5100-41456-711929,
takto:
- Žaloba se z a m í t á.
- Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
- Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkumu rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2020, č. j. 16369/20/5100-41456-711929 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále též „správce daně“) ze dne 14. 11. 2019, č. j. 7917614/19/2001-52525-107795 (dále též „rozhodnutí správce daně“), o výši úroku z neoprávněného jednání správce daně. Žalobce se domáhal zrušení rozhodnutí správních orgánů obou stupňů.
- Žalobce uvedl, že 31. 1. 2019 mu byly prostřednictvím právního zástupce doručeny dodatečné platební výměry na daň z přidané hodnoty (DPH) za zdaňovací období leden 2013 až červenec 2015, vydané správcem daně, kterými mu byla doměřena DPH v celkové výši 23.524.667 Kč a penále v celkové výši 4.704.933. Na doměřenou daň a penále provedl žalobce následující úhrady: (i) dne 30. 4. 2019 platbu ve výši 9.000.000 Kč, (ii) dne 2. 5. 2019 platbu ve výši 2.800.000 Kč, (iii) dne 26. 6. 2019 platbu ve výši 10.000.000 Kč. Celkem tak žalobce ve prospěch správce daně na úhradu DPH doměřené dodatečnými platebními výměry zaplatil částku ve výši 21.800.000 Kč. Dne 31. 7. 2019 vydal žalovaný rozhodnutí č. j. 31446/19/5300-22444-706385, kterým dodatečné platební výměry zrušil a zastavil řízení o podaném odvolání. Důvodem zrušení a zastavení řízení byla prekluze práva doměřit daň. Žalobce dne 11. 9. 2019 požádal správce daně o vrácení částky 21 800 000 Kč společně s úrokem z neoprávněného jednání správce daně. V této žádosti žalobce zároveň provedl zápočet své pohledávky proti pohledávce na zálohu na daň z příjmů právnických osob. V návaznosti na žádost ze dne 11. 9. 2019 správce daně vrátil na bankovní účet žalobce celkem částku ve výši 17 731 079 Kč, a to bez jakékoli písemné reakce či vyrozumění.
- Žalobce v žalobě namítl, že úrok podle § 254 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) je formou sankce, kterou je správce daně povinen zaplatit poté, co na základě následně zrušeného či změněného rozhodnutí zaplatí daňový subjekt určitou finanční částku, se kterou tak nemohl po určitou dobu disponovat. Podle žalobce se jedná o paušalizovanou náhradu škody. Žalobce uvedl, že dodatečné platební výměry neměly být nikdy z důvodu prekluze práva stanovit daň vydány, označil je jako nicotné akty. Správce daně měl veškeré informace k tomu, aby nastalou situaci správně vyhodnotil, nevydal dodatečné platební výměry a řízení zastavil. Žalobce byl donucen zaplatit předmětné finanční prostředky jen v důsledku vadného a nezákonného postupu správce daně. Žalobce uvedl, že žádal o posečkání daně a současně namítal také prekluzi práva doměřit daň. Správce daně odmítl vyhovět posečkání daně a řešení prekluze přesunul na žalovaného. Tento postup podle žalobce dokládá, že byl povinen zaplatit předmětné prostředky v důsledku pochybení a nezákonného postupu správce daně. Žalobce postupoval v souladu s daňovým řádem, když doměřenou daň a penále hradil, protože hradil svou (tehdy) splatnou povinnost, na kterou podané odvolání nemělo žádný vliv, neboť odkladný účinek byl vyloučen.
- Ve svém vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že důvodem, proč žalobci nevznikl nárok na úrok z neoprávněného jednání správce daně, byla skutečnost, že se dodatečně doměřená daň včetně penále nestala s ohledem na znění § 143 odst. 5 daňového řádu nikdy splatnou, neboť dodatečné platební výměry na základě podání odvolání nikdy nenabyly právní moci. Žalovaný nesouhlasil s tvrzením žalobce, že v důsledku rozhodnutí správce daně či samotného žalovaného musel nějaké plnění státu uhradit. Na této skutečnosti nic nezměnil ani fakt, že žalobce žádal o posečkání daně a namítal prekluzi práva. Zamítnutí žádosti o posečkání daně správcem daně nezpůsobilo zesplatnění či nabytí právní moci dodatečných platebních výměrů. Na povinnost žalobce uhradit daň, resp. její absenci, tedy nemělo zamítnutí žádosti o posečkání daně vliv. Současně žalovaný uvedl, že argumentace žalobce namítanou nicotností a zamítnutím posečkání je v tomto případě nepřípadná. Nadto žalovaný uvedl, že způsob vyřízení žádosti o posečkání daně nebyl relevantní pro vznik nároku na úrok z neoprávněného jednání správce daně. Rovněž případné námitky vůči postupu správce daně při rozhodování o žádosti o posečkání daně měl žalobce uplatňovat v řízení o žádosti, a nikoliv až nyní námitkou v žalobě. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.
- V replice ze dne 16. 11. 2020 žalobce uvedl, že nesouhlasí s právním hodnocením žalovaného, které zásadně popírá obecné principy platné při správě daní, dobré mravy a naprosto pomíjí i konkrétní okolnosti případu. Žalobce musel zbytečně uhradit ve prospěch správce daně částku ve výši 21.800.000 Kč, měl velké problémy předmětnou částku zajistit, její podstatnou část si musel půjčit a měl s jejím zajištěním značné náklady. Finanční prostředky, které zcela nedůvodně musel zaplatit správci daně, žalobci chyběly při jeho podnikání.
- Ze správního spisu vyplývají pro posouzení věci následující relevantní skutečnosti.
- Dne 11. 9. 2019 žalobce požádal správce daně o vrácení neoprávněně zadržovaných plateb. Ve své žádosti uvedl, že dne 26. 1. 2016 u něj byla zahájena daňová kontrola DPH za zdaňovací období leden 2013 – červenec 2015. Na základě výsledků této kontroly byly správcem vydány dodatečné platební výměry, kterými správce daně žalobci doměřil daň z přidané hodnoty ve výši 23 524 667 Kč a penále ve výši 4 704 933 Kč. Na takto doměřenou daň a penále provedl žalobce úhradu ve prospěch správce daně celkem ve výši 21 800 000 Kč. Tyto dodatečné platební výměry byly v odvolacím řízení rozhodnutím č. j. 31446/19/5300-2244-706385 ze dne 31. 7. 2019 zrušeny, jelikož byly doručeny po uplynutí lhůty podle § 148 daňového řádu. Žalobce požádal správce daně o vrácení příslušné částky společně s úrokem za neoprávněné zadržování zaplacené částky ode dne jejich zaplacení do úplného vrácení snížené o zálohu na daň z příjmů fyzických osob ve výši 2 491 200 Kč.
- Správce daně převedl část přeplatku dle požadavku v žádosti a jeho zbývající část vrátil odvolateli, v reakci na podanou námitku pak správce daně o jednotlivých žádostech obsažených v podání ze dne 11. 9. 2019 vydal rozhodnutí o přeplatku č.j. 7912926/19/2001-52525-107795, vyrozumění o převedení přeplatku č. j. 7912551/19/2001-52525-107795 a konečně rozhodnutí o výši úroku z neoprávněného jednání správce daně č. j. 7917614/19/2001-52525-107795.
- Dne 14. 11. 2019 vydal správce daně rozhodnutí o výši úroku z neoprávněného jednání správce daně, č. j. 7917614/19/2001-52525-107795, kterým žalobci požadovaný úrok z neoprávněného jednání správce daně nepřiznal. V odůvodnění tohoto rozhodnutí správce daně uvedl, že jelikož žalovaný plně vyhověl odvolání žalobce proti dodatečným platebním výměrům na DPH rozhodnutím ze dne 31. 7. 2019, č. j. 31446/19/5300-22444-706385, nedošlo k nabytí právní moci napadnutých dodatečných platebních výměrů a tudíž ani nedošlo ke splatnosti doměřené daně.
- Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž uplatnil obdobné námitky jako v podané žalobě. O odvolání žalovaný rozhodl napadeným rozhodnutím tak, že odvolání zamítl a rozhodnutí správce daně potvrdil. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že z § 254 odst. 1 daňového řádu vyplývají tři podmínky, při jejichž kumulativním splnění vzniká daňovému subjektu nárok na úrok z neoprávněného jednání správce daně, kdy dvě z těchto podmínek byly v případě žalobce splněny (existence rozhodnutí o stanovení daně, které bylo zrušeno či změněno pro jeho nezákonnost nebo z důvodu nesprávného úředního postupu správce daně, případně prohlášeno nicotným; provedení úhrady na základě rozhodnutí, které bylo změněno či zrušeno, případně byla prohlášena jeho nicotnost), třetí podmínka (splatnost daně stanovená rozhodnutím správce daně) však splněna nebyla. Daň doměřená žalobci v posuzované věci se splatnou nikdy nestala, neboť dodatečné platební výměry byly v odvolacím řízení zrušeny. Za úhrady provedené žalobcem před splatností daně mu úrok i přes zrušení dodatečných platebních výměrů nepřísluší, neboť doba, za kterou by mu náležel úrok z neoprávněného jednání správce daně, nezačala plynout. Dále v odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že splatnost doměřené daně se odvíjí výlučně od právní moci rozhodnutí. V daném případě není tedy na místě aplikace § 109 odst. 5 daňového řádu.
- Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení před správními úřady obou stupňů z hlediska žalobních námitek, uplatněných v podané žalobě a při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějšího znění; dále jen „s.ř.s.“) a dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. V daném případě soud rozhodl o věci bez jednání, neboť účastníci řízení s takovým postupem nevyjádřili ve stanovené lhůtě svůj nesouhlas (§ 51 odst. 1 s.ř.s.).
- Podle § 143 odst. 5 daňového řádu: „Je-li doměřená daň vyšší než daň dodatečně tvrzená daňovým subjektem, je rozdíl splatný v náhradní lhůtě do 15 dnů ode dne právní moci dodatečného platebního výměru. Ve stejné náhradní lhůtě je splatná i daň doměřená z moci úřední.“
- Podle § 251 odst. 3 daňového řádu: „Správce daně rozhodne o povinnosti uhradit penále platebním výměrem a současně je předepíše do evidence daní. Penále je splatné do 30 dnů ode dne oznámení platebního výměru, nejdříve však ke stejnému dni jako stanovená daň, ze které se toto penále vypočte.“
- Podle § 254 odst. 1 daňového řádu: „Dojde-li ke zrušení, změně nebo prohlášení nicotnosti rozhodnutí o stanovení daně z důvodu nezákonnosti nebo z důvodu nesprávného úředního postupu správce daně, náleží daňovému subjektu úrok z částky, která byla daňovým subjektem uhrazena na základě tohoto rozhodnutí nebo v souvislosti s tímto rozhodnutím, který odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 14 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to ode dne následujícího po dni splatnosti nesprávně stanovené daně, nebo došlo-li k úhradě nesprávně stanovené daně později, ode dne její úhrady. Tento úrok nevzniká v případě peněžitého plnění v rámci dělené správy.“
- Podle § 103 odst. 2 daňového řádu platí, že „[r]ozhodnutí, které je účinné, je vykonatelné, jestliže se proti němu nelze odvolat, nebo jestliže odvolání nemá odkladný účinek, a uplynula-li lhůta k plnění, pokud byla stanovena“.
- V projednávané věci je podstatou sporu, zda žalobci náleží úrok z neoprávněného jednání správce daně v souvislosti s dodatečnými platebními výměry, které byly žalovaným k odvolání žalobce zrušeny v odvolacím řízení z důvodu prekluze, když doměřenou daň zaplatil v době, kdy o dodatečně vyměřené dani z přidané hodnoty nebylo dosud pravomocně rozhodnuto tedy v době, kdy se doměřená daň nestala splatnou.
- Tato otázka byla v judikatuře již vícekrát řešena. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 18. 9. 2018, č. j. 9 Afs 192/2017 – 37, k dané problematice uvedl: „Nejvyšší správní soud připouští, že právní úprava u dodatečně doměřené daně může být pro daňové subjekty matoucí. Na jedné straně totiž sice platí, že podané odvolání nemá odkladný účinek, na straně druhé však daňový řád stanoví splatnost doměřené daně ve lhůtě 15 dní od právní moci rozhodnutí. Za situace, kdy je splatnost daně navázána na nabytí právní moci rozhodnutí, a zároveň v důsledku podaného odvolání rozhodnutí nenabývá právní moci, situace je v podstatě shodná, jako kdyby podané odvolání odkladný účinek mělo. Nejedná se však o konstrukci, kterou by svévolně zvolil správce daně, ale je dána přímo daňovým řádem. Na tuto neobratnost zákonodárce upozorňuje i komentářová literatura (srov. např. Grossová, M. E., Matyášová, L. Daňový řád: Komentář. Nakladatelství Leges. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer): „Odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru vydanému po daňové kontrole nemá odkladný účinek (§ 109 odst. 5). V důsledku změny, která nastala v úpravě lhůty náhradní splatnosti daně dodatečně vyměřené správcem daně, která je stanovena již nikoli od doručení platebního výměru, jak tomu bylo dříve, ale od právní moci platebního výměru (srovn. též § 139 odst. 3), tak dochází k odkladu placení (tedy de facto k odkladnému účinku případně podaného odvolání).“
- Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 18. 11. 2021, č. j. 8 Afs 141/2020 – 33, posuzoval v stejnou právní otázku, kdy byl neúspěšně nárokován úrok dle § 254 odst. 1 daňového řádu v situaci, kdy se daňový subjekt na jedné straně odvolal proti dodatečným platebním výměrům, ale na druhé straně dodatečně doměřenou daň a stanovené penále uhradil již na základě nepravomocných platebních výměrů, které ale byly posléze odvolacím orgánem v odvolacím řízení zrušeny. Nejvyšší správní soud dospěl k následujícím závěrům: „[…] i když odvolání proti rozhodnutí správce daně nemá podle § 109 odst. 5 daňového řádu odkladný účinek, vykonatelnost takového rozhodnutí je podle § 103 odst. 2 daňového řádu vázána až na uplynutí lhůty k plnění, pokud byla stanovena. V projednávané věci bylo ve výrocích dodatečných platebních výměrů v souladu s § 143 odst. 5 daňového řádu uvedeno, že příslušná daň je splatná v náhradní lhůtě do 15 dnů ode dne nabytí právní moci dodatečného platebního výměru. Vzhledem ke skutečnosti, že dodatečné platební výměry nenabyly z důvodu podaného odvolání právní moci, stanovená lhůta k plnění nikdy nepočala plynout. Nárok na úrok z neoprávněného jednání správce daně tak stěžovateli nevznikl, neboť nenastala splatnost daně, a nebyla tak splněna druhá ze zákonných podmínek pro použití § 254 odst. 1 daňového řádu.“ (srov. bod [15] cit. rozsudku).
- V dané věci lze plně odkázat na shora uvedenou citaci z rozsudku Nejvyššího správního soudu, neboť i žalobce uhradil správci daně na dodatečně doměřenou daň z přidané hodnoty částku 21 800 000 Kč v době, kdy dodatečné platební výměry nenabyly dosud právní moci. Z tohoto důvodu tedy nezačala běžet lhůta k plnění a na platby provedené žalobcem v dřívější době než v zákonem stanovené náhradní lhůtě nelze pohlížet jako na platby poskytnuté v souvislosti s následně konstatovanou nezákonností dodatečných platebních výměrů. Pokud se jedná o penále, které bylo vyměřeno předmětnými dodatečnými platebními výměry, toto sleduje osud daně a v daném případě se tedy také nestalo splatným.
- Ze všech shora uvedených důvodů proto soud žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
- Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Praze dne 23. června 2022
JUDr. Karla Cháberová v. r.
předsedkyně senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje
