Kasační/ústavní stížnost:
2 Afs 56/2025
Celé znění judikátu:
žalobce: proti žalovanému: | Complet Service CZ, s. r. o., IČO 27166562 sídlem Nad Vršovskou horou 88/4, Praha 10 Odvolací finanční ředitelství |
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2024, č. j. 12562/24/5300-22442-706033,
takto:
- Žaloba se zamítá.
- Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
Základ sporu
1. Žalobce podanou žalobou napadá rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2024, č. j. 12562/24/5300-22442-706033, kterým byla zamítnuta jeho odvolání a potvrzeny dodatečné platební výměry Finančního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 21. 12. 2022, jimiž mu byla za zdaňovací období duben až prosinec 2016 a leden až prosinec 2017 doměřena daň z přidané hodnoty (DPH) a současně uložena zákonná povinnost uhradit penále z této doměřené daně.
2. Dodatečné platební výměry i napadené rozhodnutí se opírají o to, že žalobce nesplnil formální podmínku pro uplatnění nároku na odpočet DPH dle § 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném v rozhodném období, neboť nepředložil daňové doklady.
II.
Obsah žaloby a vyjádření žalovaného
3. V podané žalobě žalobce nejprve doslova cituje argumentaci užitou v odvolání proti dodatečným platebním výměrům a následně dodává, že učinil vše, co mohl a co mu umožňoval reálný život v místě a čase. Pokusil se alternativními prostředky prokázat správci daně skutečné provedení prací i jejich rozsah. Samotné hodnocení věci správcem daně vykazuje prvky nesprávného užití práva, když z hodnocení apriori vylučuje objektivně zjištěný a/nebo zjistitelný neuspokojivý zdravotní stav jediného muže daňového subjektu, stejně jako zcela pomíjí objektivně zjištěný stav poškození a likvidace účetnictví, jakož i tvrzení svědků, když vše podřazuje nedostatku existence daňového dokladu, o němž je najisto postaveno, že byl bez viny a vlivu žalobce zničen, tedy podřizuje věc toliko formálnímu nenaplnění podmínek odpočtu DPH.
4. Žalobce navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí i jemu předcházejících dodatečných platebních výměrů.
5. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě popírá oprávněnost žaloby a předestírá obdobné argumenty jako v odůvodnění napadeného rozhodnutí i rozhodnutí prvního stupně.
6. Žalovaný navrhuje, aby soud žalobu zamítl.
III.
Posouzení žaloby
7. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)], a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).
8. Soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, neboť účastníci řízení s takovým postupem nevyjádřili nesouhlas.
9. Žaloba není důvodná.
10. Zdejší soud předně uvádí, že žalobce toliko doslova opakuje námitky, které již uplatnil v řízení daňovém a k nimž se již žalovaný vyjadřoval v napadeném rozhodnutí. Žalobcovy námitky tak již byly vypořádány v daňovém řízení. Za této situace pak žalobce, který vůči tomuto vypořádání neuplatňuje konkrétní a usouvztažněné pochyby, argumentaci správního orgánu konkrétně nevyvrací, s jednotlivými úvahami správního orgánu přímo nepolemizuje, ale jen znovu opakuje to, na co už bylo reagováno, prakticky neotvírá soudu možnost, aby působil jako arbitr mezi konkurujícími argumenty. Role soudu proto zůstává v tom, aby přezkoumal, zda úvahy žalovaného jsou racionální a logicky soudržné, přičemž v tomto ohledu v napadeném rozhodnutí soud žádné deficity, které by měly vliv na zákonnost rozhodnutí, neshledal. Na všechny odvolací námitky žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí řádně reagoval a vypořádal se s nimi.
11. V tomto směru zdejší soud připomíná i rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2005, č. j. 7 Afs 104/2004-54, ve kterém judikoval, že pro řízení o přezkoumání správního rozhodnutí soudem platí dispoziční zásada [§ 71 odst. 1 písm. d) a § 75 odst. 2 věta prvá s. ř. s.], a proto obsah a kvalita žaloby v podstatě předurčují obsah a kvalitu rozhodnutí soudu.
12. Je nesporné, že žalobce v daňovém řízení nepředložil daňové doklady. Soud přitakává žalovanému, že podmínka předložení formálních daňových dokladů k prokázání vlastních daňových tvrzení není z daňových subjektů sňata ani ve chvíli, kdy překážka, která jejich předložení brání, nastala řízením vyšší moci, nezávisle na jejich vůli. Ostatně daňové řízení není postaveno na zásadě vyšetřovací a je to daňový subjekt, kdo je povinen prokázat skutečnosti, které sám tvrdí. Nelze přehlédnout ani to, že ohledně údajných následných pokusů o dodatečnou rekonstrukci daňových dokladů (resp. svého účetnictví) setrval žalobce toliko v rovině tvrzení a nikdy nenabídl jakýkoli důkaz, že vůbec nějakou snahu v tomto směru vynaložil. Rovněž je třeba zdůraznil, že absenci daňových dokladů nelze dodatečně nahradit výpovědí svědků či jiných osob. Uvedené závěry vyplývají i z ustálené judikatury správních soudů (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2004, č. j. 1 Afs 3/2003-68, č. 327/2004 Sb. NSS; rozsudek téhož ze dne 11. 8. 2011, č. j. 2 Afs 15/2011-80).
13. K poukazu žalobce na neuspokojivý zdravotní stav svého jednatele soud vyzdvihuje, že nic takového žalobce nikdy nedoložil. Nadto taková skutečnost, ani kdyby byla doložena, nemůže nikterak ovlivnit rozsah důkazního břemena a existenci důkazní povinnosti daňového subjektu.
14. Lze shrnout, že žalobce v žalobě neuvedl ničeho, v čem by bylo možno spatřovat polemiku se závěry žalovaného. Jinými slovy, závěry žalovaného žalobce ničím nezpochybňoval. V odůvodnění napadeného rozhodnutí pak soud neshledal žádné deficity, které by mohly vést k tomu, aby ingeroval ex officio. Vzhledem k tomu, že všem relevantním okolnostem posuzované věci se žalovaný adekvátně věnoval v odůvodnění napadeného rozhodnutí, soud na ně plně odkazuje.
IV.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
15. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl plný úspěch žalovaný, avšak žalovanému v řízení žádné náklady nad rámec jeho běžných činností nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 31. ledna 2025
Milan Tauber v.r.
předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje M. S.
