Celé znění judikátu:
- Kasační stížnost se odmítá.
- Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
[1] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) se podanou kasační stížností domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“) ze dne 28. 8. 2025, č. j. 51 Af 9/2024‑53.
[2] Nejvyšší správní soud nejprve konstatuje, že stěžovatelka jsou osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byla účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo [(§ 102 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)]. Kasační stížnost však nepodala včas (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), ačkoliv byla v napadeném rozsudku náležitě poučena o délce lhůty k podání kasační stížnosti i o počátku jejího běhu.
[3] Podle ustanovení § 106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, proti němuž směřuje. Podle věty třetí citovaného ustanovení zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
[4] Z obsahu spisu krajského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatelka byla v době vydání napadeného rozsudku krajského soudu zastoupena Mgr. et Mgr. Romanem Hoštou, advokátem se sídlem Váňova 3180, Kladno (zastoupení na základě plné moci, č. l. 8 spisu krajského soudu), proto byl napadený rozsudek zaslán stěžovatelce prostřednictvím tohoto zástupce (§ 42 odst. 2 věta první s. ř. s.) elektronicky do datové schránky (§ 42 odst. 1 s. ř. s.) Z doručenky na č. l. 60 spisu krajského soudu vyplývá, že tento rozsudek byl do datové schránky právního zástupce stěžovatelky dodán dne 12. 9. 2025. V tentýž den, tedy v pátek 12. 9. 2025, se právní zástupce stěžovatelky do datové schránky přihlásil a tím došlo k doručení napadeného rozsudku (§ 17 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů). Podle § 17 odst. 6 zákona č. 300/2008 Sb. přitom platí, že doručení dokumentu podle odstavce 3 téhož ustanovení má stejné právní účinky jako doručení do vlastních rukou. Z doručenky na č. l. 14 spisu kasačního soudu vyplývá, že předmětná kasační stížnost proti napadenému rozsudku byla dodána do datové schránky Nejvyššího správního soudu dne 29. 9. 2025.
[5] Ze shora popsaného skutkového stavu věci je zřejmé, že dnem, kdy nastala skutečnost určující počátek lhůty pro podání kasační stížnosti (§ 40 odst. 1 s. ř. s.), byl pátek 12. 9. 2025. Dnem následujícím počala běžet dvoutýdenní lhůta (§ 106 odst. 2 s. ř. s.) pro podání kasační stížnosti. Konec této dvoutýdenní lhůty pak podle ustanovení § 40 odst. 2 s. ř. s. připadl na den, který se svým pojmenováním shodoval se dnem určujícím počátek běhu lhůty, tedy na pátek 26. 9. 2025. Tento den byl posledním dnem pro včasné podání kasační stížnosti. Nejpozději tohoto dne by tedy musela být kasační stížnost podána u soudu, nebo alespoň předána k poštovní přepravě (§ 40 odst. 4 s. ř. s.). Kasační stížnost však stěžovatelka prostřednictvím svého právního zástupce dodala do datové schránky zdejšího soudu až dne 29. 9. 2025, tedy opožděně. Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že pozdní podání kasační stížnosti jde výlučně k tíži stěžovatelky, přičemž toto pochybení nelze nikterak zhojit, neboť zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti není možné prominout. Lhůta pro podání kasační stížnosti je zákonnou procesní lhůtou s propadnými účinky, jejíž nedodržení má za následek ztrátu možnosti účinně provést tento procesní úkon.
[6] Nejvyšší správní soud tedy z uvedených důvodů kasační stížnost proti napadenému rozsudku krajského soudu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., za požití § 120 s. ř. s., jako opožděně podanou.
[7] Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože kasační stížnost byla odmítnuta (§ 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. října 2025
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu
