Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Faisala Husseiniho v právní věci žalobkyně: FAST CZ s.r.o., se sídlem Praha 10, Třebohostická 2283/2, zastoupená Mgr. Martinem Rybnikářem, advokátem se sídlem Brno, třída Kpt. Jaroše 1922/3, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 427/31, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2025, č. j. 5 Af 3/2024 ‑ 60,
takto:
- Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2025, č. j. 5 Af 3/2024 – 60, se zrušuje.
- Žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 11. 2023, č. j. 39647/23/5300‑22444‑707622, se odmítá.
- Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě a kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Finanční úřad pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) čtyřmi dodatečnými platebními výměry za zdaňovací období 4. čtvrtletí roku 2017 a 1. až 3. čtvrtletí roku 2018, ze dne 14. 3. 2023, č. j. 1798011/23/2010‑53523‑110521, č. j. 1798267/23/2010‑53523‑110521, č. j. 1798394/23/2010‑53523‑110521 a č. j. 1798473/23/2010‑53523‑110521, doměřil žalobkyni daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) v celkové výši 1 166 397 Kč a penále v celkové výši 233 282 Kč, neboť žalobkyně neprokázala splnění podmínky pro uplatnění odpočtu DPH dle § 64 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném do 31. 12. 2018. Žalovaný k odvolání žalobkyně rozhodnutím ze dne 29. 11. 2023, č. j. 39647/23/5300‑22444‑707622, odvolání zamítl a platební výměry potvrdil.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobkyně bránila žalobou podanou dne 18. 2. 2024, v níž namítala nesprávné hodnocení provedených důkazů a nedostatečné zjištění skutkového stavu věci daňovými orgány. Městský soud v Praze se s námitkami žalobkyně neztotožnil, a proto shora označeným rozsudkem žalobu zamítl.
[3] Rozsudek městského soudu napadla žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížností z důvodů, které podřadila pod § 103 odst. 1 písm. b), d) a e) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
[4] Podstatou kasační stížnosti je tvrzení stěžovatelky, že daňové orgány vycházely z nedostatečně zjištěného stavu věci a vadného vyhodnocení provedených důkazů; má za to, že na straně jedné byly bagatelizovány jí předložené důkazy, na straně druhé další navrhované důkazy nebyly správcem daně ani žalovaným provedeny, ač mohly přispět ke zjištění rozhodných skutečností. Bližší rekapitulace námitek je s ohledem na dále vyslovené závěry kasačního soudu nadbytečná.
[5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se ztotožňuje se skutkovým a právním posouzením případu tak, jak jej učinil městský soud v napadaném rozsudku, a navrhl, aby kasační stížnost byla zamítnuta.
[6] Na vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti reagovala stěžovatelka v replice, jejíž obsah je pro řízení o kasační stížnosti z dále vyložených důvodů bezpředmětný.
[7] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatelka je zastoupena advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Věcný přezkum napadeného rozsudku v intencích důvodů uvedených v kasační stížnosti je nicméně vyloučen, neboť řízení před městským soudem bylo zmatečné.
[8] Předpokladem věcného projednání žaloby správním soudem je splnění všech podmínek řízení. Mezi základní podmínky řízení ve správním soudnictví patří mimo jiné i včasnost podané žaloby.
[9] Jak Nejvyšší správní soud vyslovil například v rozsudku ze dne 28. 1. 2010, č. j. 4 Ads 154/2009 – 35 (rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz), v případě, kdy krajský soud meritorně projedná věc a rozhodne o žalobě, která byla podána opožděně, zakládá takový postup zmatečnost řízení ve smyslu § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. spočívající v chybějících podmínkách řízení. K takové vadě je povinen Nejvyšší správní soud podle § 109 odst. 4 s. ř. s. přihlédnout i z úřední povinnosti. Proto se kasační soud nejprve zabýval (mimo jiné) i otázkou včasnosti podané žaloby.
[10] Podle § 72 odst. 1 s. ř. s. (ve znění účinném do 31. 12. 2025) lze žalobu proti rozhodnutí správního orgánu podat do dvou měsíců poté, kdy bylo rozhodnutí žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví‑li zvláštní zákon lhůtu jinou. Z odst. 4 citovaného ustanovení pak plyne, že zmeškání lhůty pro podání žaloby nelze prominout.
[11] Podle § 40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje s dnem, který určil počátek lhůty. Není‑li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.
[12] Podle § 41 odst. 1 daňového řádu platí, že má‑li osoba, které je písemnost doručována, zástupce, doručují se písemnosti pouze tomuto zástupci, a to v rozsahu jeho oprávnění k zastupování.
[13] Podle § 44 odst. 1 daňového řádu se fyzické osobě doručuje na adresu jejího místa pobytu, na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, na kterou jí mají být doručovány písemnosti, nebo na adresu jejího bydliště v cizině. Podle odst. 3 citovaného ustanovení, pokud fyzická osoba požádá správce daně o doručování na jinou adresu v České republice, doručuje se písemnost na tuto adresu. Současně platí, že písemnost určená do vlastních rukou adresáta se doručuje přímo adresátovi. Nebyl‑li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, na adrese pro doručování zastižen, písemnost se uloží a adresát se vhodným způsobem upozorní, aby si ji ve lhůtě 10 dnů vyzvedl (odst. 4).
[14] Podle § 47 odst. 2 daňového řádu nevyzvedne‑li si adresát uloženou písemnost ve lhůtě 10 dnů od jejího uložení, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
[15] Z předloženého daňového spisu plyne, že stěžovatelka byla v řízení před správcem daně zastoupena zmocněncem JUDr. R. H. na základě plné moci ze dne 12. 8. 2019 zaevidované pod č. j. 6869110/19 (č. l. 35 spisu) v níž byla uvedena též adresa pro doručování. Tato plná moc byla platná také v řízení před žalovaným, jak vyplývá z úředního záznamu založeného na č. l. 9 odvolací části spisu.
[16] Žalobou napadené rozhodnutí žalovaného bylo zmocněnci JUDr. R. H. doručováno v úterý 5. 12. 2023; jelikož nebyl zastižen, byla téhož dne zásilka uložena a připravena k vyzvednutí (zásilka nebyla v úložní době vyzvednuta, pročež byla dne 20. 12. 2023 vložena do schránky adresáta). Z doručenky rovněž vyplývá, že adresát byl vyzván k vyzvednutí zásilky a bylo mu zanecháno poučení ve smyslu § 44 odst. 4 daňového řádu.
[17] Z výše popsaných skutkových okolností je tedy zřejmé, že doručování písemnosti obsahující rozhodnutí žalovaného proběhlo v souladu se zákonem, přičemž k jejímu doručení fikcí dle § 47 odst. 2 daňového řádu došlo v pátek dne 15. 12. 2023 (desátý den po uložení zásilky dne 5. 12. 2023).
[18] Stěžovatelka v žalobě uvedla, že rozhodnutí žalované bylo „doručeno vhozením do poštovní schránky zmocněnce s určeným datem posledního dne lhůty 18. 12. 2023,“ pročež je lhůta pro její podání zachována; odkázala přitom na obsah daňového spisu. Kasačnímu soudu není jasné, proč se stěžovatelka řídila tímto datem, respektive jakou lhůtu měla na mysli, jestliže z daňového spisu vyplývají skutečnosti odlišné. Lze zrekapitulovat, že (i) písemnost byla uložena dne 5. 12. 2023, (ii) desetidenní úložní lhůta skončila v pátek 15. 12. 2023 (jednalo se o poslední den desetidenní lhůty pro vyzvednutí dle § 47 odst. 2 daňového řádu), přičemž (iii) ke vhození písemnosti do poštovní schránky zmocněnce došlo dne 20. 12. 2023 (datum vhození písemnosti po uplynutí lhůty pro její vyzvednutí však není z hlediska doručení relevantní). Taktéž z vyrozumění o nabytí právní moci rozhodnutí žalovaného a z doložky právní moci na rozhodnutí vyznačené se podává, že rozhodnutí nabylo právní moci dne 15. 12. 2023, kdy se považovalo za doručené. Z tohoto důvodu bylo datum 15. 12. 2023 (pátek) směrodatné pro podání žaloby ve dvouměsíční lhůtě dle § 72 odst. 1 s. ř. s.
[19] Ze záznamu o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu Krajského soudu v Brně (žaloba byla podána k místně nepříslušnému soudu, ten ji však postoupil místně příslušnému městskému soudu) na č. l. 1 soudního spisu vyplývá, že žaloba byla dodána do datové schránky soudu dne 18. 2. 2024.
[20] Na základě výše uvedených skutečností lze dospět k závěru, že stěžovatelkou podaná žaloba byla zjevně opožděná, neboť poslední den lhůty pro její podání připadl na čtvrtek 15. 2. 2024. Za této situace byl městský soud povinen postupovat v souladu s § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., podle kterého soud usnesením odmítne návrh, jestliže byl podán předčasně nebo opožděně.
[21] Jestliže městský soud žalobu pro nedostatek podmínky řízení neodmítl a věcně jí projednal, bylo řízení předcházející vydání napadeného rozsudku zmatečné (srov. například výše citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 1. 2010, č. j. 4 Ads 154/2009 ‑ 35, dále též rozsudky tohoto soudu ze dne 6. 5. 2015, č. j 6 As 115/2014 ‑ 38, ze dne 18. 1. 2017, č. j. 8 As 88/2016 ‑ 36, ze dne 9. 7. 2019, č. j. 7 Afs 74/2019 ‑ 25, ze dne 5. 8. 2020, č. j. 2 Azs 42/2019 ‑ 45, či ze dne 11. 11. 2021, č. j. 5 As 332/2018 ‑ 60).
[22] Tato skutečnost zakládá důvod kasační stížnosti podle § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., k němuž musel Nejvyšší správní soud dle § 109 odst. 4 věty za středníkem s. ř. s. přihlédnout ex officio.
[23] Za této situace Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než postupem dle § 110 odst. 1 věty první za středníkem s. ř. s. napadený rozsudek městského soudu zrušit a žalobu jako opožděně podanou odmítnout pro nedostatek podmínky řízení podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., neboť pro tento postup byly dány důvody již v řízení před městským soudem.
[24] Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že s ohledem na nedostatek podmínek řízení o žalobě se nemohl zabývat kasačními námitkami uplatněnými v kasační stížnosti, neboť ty směřují do věcné stránky sporu. Kasační stížnost je tedy důvodná, ovšem z jiných, než stěžovatelkou uplatněných důvodů.
[25] Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil a žalobu současně odmítl, rozhodl jak o nákladech řízení o kasační stížnosti, tak o nákladech řízení o žalobě (§ 110 odst. 3 in fine s. ř. s.). Jakkoli byl napadený rozsudek městského soudu ke kasační stížnosti stěžovatelky zrušen, nelze při rozhodování o nákladech řízení vycházet jen z dílčího úspěchu účastníka řízení v některém stádiu řízení ve správním soudnictví, ale je nutné zohlednit, jakým způsobem skončilo soudní řízení jako celek. Výsledkem daného soudního řízení je odmítnutí žaloby. Podle § 60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., platí, že v případě odmítnutí žaloby nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů. Z tohoto důvodu nemají účastníci daného řízení právo na náhradu nákladů řízení ani před krajským soudem, ani před Nejvyšším správním soudem. Protože Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a současně žalobu odmítl, zaplacený soudní poplatek za žalobu ani za kasační stížnost se nevrací (viz usnesení rozšířeného senátu tohoto soudu ze dne 30. 9. 2021, č. j. 4 Azs 187/2020 – 49, č. 4263/2021 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 11. června 2026
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu
