22 Af 150/2017 - 37 | Danovykonzultant.cz

Číslo jednací:	22 Af 150/2017 - 37
Soud:	Krajský / Městský soud
Datum rozhodnutí:	18. 9. 2018
Kategorie:	Daň z přidané hodnoty

Celé znění judikátu:

JMÉNEM REPUBLIKY

žalobce: DOMINOTRANS OPAVA s. r. o.

sídlem Hlavní 88/129, Kylešovice, 747 06 Opava

zastoupený Ing. V. S., daňovým poradcem

sídlem Ž. 283/9, O.

proti

žalovanému: Odvolací finanční ředitelství

sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno

o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 10. 2017 č. j. 45186/17/5300-21444-711869, ve věci daně z přidané hodnoty

takto :

Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 20. 10. 2017 č. j. 45186/17/5300-21444-711869 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Ing. V. S., daňového poradce se sídlem Ž. 283/9, O.

Odůvodnění:

Žalobní body:

Žalobce se svou žalobou doručenou Krajskému soudu v Ostravě dne 20. 12. 2017 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 10. 2017, č. j. 45186/17/5300-21444-711869 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti dodatečným platebním výměrům, vydaným Finančním úřadem pro Moravskoslezský kraj (dále jen „správce daně“), ze dne 4. 2. 2016, kterými byla žalobci doměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 3. čtvrtletí 2011 ve výši 30 000 Kč a penále 6 000 Kč, a za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2011 ve výši 160 000 Kč a penále 32 000 Kč.

Žalobce namítl nezákonnost napadeného rozhodnutí, spočívající v nepřípustném rozšíření jeho důkazní povinnosti. Předmětem sporu je, zda žalobce prokázal, že společnost Dandy Steel s. r. o. (dále jen „Dandy Steel“) poskytla žalobci deklarované plnění - reklamní služby v posuzovaných zdaňovacích obdobích, za které žalobce uplatnil odpočet daně. Žalobce se závěrem o nesplnění své důkazní povinnosti nesouhlasí z několika důvodů. Předně žalovanému vytýká chybné hodnocení provedených důkazů. Žalovaný pochybil při posouzení výpovědi R. B., jednatele společnosti Dandy Steel v době uskutečnění plnění, kterou vyhodnotil jako nevěrohodnou z důvodu neuvedení konkrétních informací, které by objasnily průběh spolupráce. Podle žalobce R. B. uskutečnění sporných plnění prokázal. Dále žalovaný chybně hodnotil smlouvy o spolupráci, na základě kterých k uskutečnění plnění došlo, jako nekonkrétních a neurčitých. Smlouvy totiž vycházely z mnohaleté spolupráce a nevyžadovaly takovou precizaci jako smlouvy uzavírané mezi subjekty poprvé.

Žalovaný dále požaduje po žalobci prokázání skutkových okolností mimo jeho sféru vlivu, konkrétně okolností obchodního vztahu mezi společností Dandy Steel a Jazz Trade s. r. o. (dále jen „Jazz Trade“), se kterou žalobce neměl žádný vztah. Totéž se projevilo i u souběžně probíhající daňové kontroly na dani z příjmu fyzických osob u jednatele žalobce P. H.

Žalovaný v rozhodnutí konstatuje, že nezpochybňuje provedení a realizaci reklamy, ale pouze to, že tuto reklamu zajistila společnost Dandy Steel. Podle žalobce tento závěr není pravdivý, což dovozuje ze souběžně probíhající daňové kontroly na dani z příjmů u P. H. Ve věci daně z příjmu fyzických osob proběhlo naprosto stejné dokazování jako u žalobce, žalovaný přesto uzavřel, že nebylo vyvráceno zprostředkování reklamních služeb deklarovanou společností Dandy Steel, tedy že bylo poskytnuto zde sporné plnění, což jsou naprosto protichůdné závěry učiněné týmž správcem daně žalovaným na základě stejných důkazů.

Nakonec žalobce namítl procesní pochybení, spočívající v tom, že žalovaný vyslechl jednatele Jazz Trade M. O. pouze jako osobu oprávněnou jednat za tuto společnost, nikoliv jako svědka, ač se o výpověď svědka jednalo. Žalobce sice nikdy nenavrhl výslech tohoto svědka, ale domáhal se řádného provedení jeho svědecké výpovědi tak, aby žalobci bylo umožněno se výslechu zúčastnit, což se nestalo; přitom se mohlo jednat o výpověď podstatnou. Tím procesní pochybení žalovaného mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Stanovisko žalovaného

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Poukázal na to, že zaúčtovaní předmětných dokladů nebylo možno v účetnictví Dandy Steel prověřit, neboť tento je pro svého místně příslušného správce daně nekontaktní. Tím vznikly u správce daně pochybnosti o věrohodnosti předložených daňových dokladů, a proto správce daně vyzval žalobce k prokázání přijetí předmětného plnění od deklarovaného dodavatele v deklarovaném rozsahu a ceně, čímž přešla důkazní povinnost zpět na žalobce. Co se týče důkazů, kterými žalobce prokazoval provedení úhrady částek podle předmětných daňových dokladů, tyto samy o sobě při absenci jiných relevantních důkazních prostředků prokazují pouze finanční tok, nikoliv faktické uskutečnění zdanitelného plnění, což bylo uvedeno rovněž v napadeném rozhodnutí. Svou důkazní povinnost žalobce nesplnil. Co se týče výpovědi svědka R. B., žalovaný stejně jako správce daně neshledal předmětný důkaz způsobilým osvědčit žalobcem tvrzené skutečnosti. Dne 11. 11. 2014 správce daně provedl výslech svědka R. B., a ten uvedl, že obchodní spolupráce mezi žalobcem a Dandy Steel v roce 2011 probíhala tak, že Dandy Steel zadal požadavek žalobce na umístění reklamy obchodní společnosti Jazz Trade, která provedení reklamy zajistila. V podání vysvětlení na Policii ČR dne 6. 9. 2012 a 19. 4. 2013, jakož i ve výpovědi v jiném daňovém řízení však R. B. uvedl, že spolupráce s Jazz Trade byla ukončena roku 2010. S ohledem na tyto rozpory byla výpověď vyhodnocena jako nevěrohodná. Nadto svědek ani neuvedl žádné konkrétní informace, které by mohly odstranit pochybnosti správce daně. Stejně tak smlouvy o reklamě a propagaci byly vyhodnoceny jako nekonkrétní a nejasné, nezpůsobilé prokázat tvrzení žalobce.

Žalobce nebyl nikdy vyzván k tomu, aby prokázal skutečnost mimo sféru svého vlivu, byl pouze povinen vyvrátit pochybnosti správce daně a prokázat, že se zdanitelné plnění uskutečnilo tak, jak žalobce sám tvrdil, tedy, že přijal předmětná plnění od deklarovaného dodavatele v deklarovaném rozsahu a ceně. Co se týče procesního pochybení při výslechu M. O., žalovaný v žádném místě rozhodnutí netvrdí, že M. O. nebyl při předmětném jednání v postavení svědka. M. O. se opakovaně nedostavil na předvolání k výslechu, ani neuvedl žádný dostatečný důvod pro svou absenci, a proto byl předveden. Výslech musel být proveden hned po předvedení a žalobce tak výslechu přítomen být nemohl. S takto získanými informacemi byl žalobce seznámen. Žalovaný má za to, že postupoval v souladu s ust. § 96 odst. 5 věta druhá daňového řádu.

Co se týče rozdílnosti závěru žalovaného v daňové kontrole daně z příjmu fyzických osob a žalobce, žalovaný poukázal na rozdíly mezi principy uplatňování daně z příjmu a daně z přidané hodnoty, což konec konců vyplývá i z judikatury Nejvyššího správního soudu.

Posouzení krajským soudem

Krajský soud poté, co zjistil, že žaloba byla podána včas ve lhůtě dvou měsíců po doručení písemného vyhotovení rozhodnutí žalovaného žalobci, tedy v souladu s ust. § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s ust. § 75 odst. 2 s. ř. s. v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Zjištění ze správního spisu

Ze správního spisu krajský soud zjistil následující: dne 21. 1. 2014 byla u žalobce zahájena daňová kontrola na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 1. - 4. čtvrtletí 2011. Současně u žalobce probíhala i daňová kontrola na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2011 a daňová kontrola na daň z příjmů fyzických osob - jednatele žalobce P. H. - ze závislé činnosti za zdaňovací období roku 2011 a 2012. V rámci daňové kontroly byly správcem daně mimo jiné prověřovány přijatá zdanitelná plnění od společnosti Dandy Steel, ze kterých si žalobce za zdaňovací období 3. a 4. čtvrtletí roku 2011 uplatnil nárok na odpočet DPH v celkové výši 120 000 Kč. U daňového subjektu Dandy Steel však nebylo možno žalobcem uplatněné doklady (faktura č. 522011, 682011, 872011, 1032011 a 1142011) prověřit, neboť u tohoto subjektu proběhla daňová kontrola pouze za zdaňovací období roku 2010 a před ukončením kontroly stávající jednatel R. B. převedl společnost na S. Z., bytem nám. M. 162, H., kde je sídlo obecního úřadu, čímž se subjekt stal nekontaktním a písemnosti do datové schránky byly doručovány lhůtou. Správce daně proto vyzval žalobce k prokázání, že došlo k deklarovanému plnění od deklarovaného dodavatele společnosti Dandy Steel v deklarovaném rozsahu a ceně. Vzhledem k vyjádření žalobce, že za společnost Dandy Steel jednal s panem R. B., byl tento vyslechnut dne 11. 11. 2014, kdy mimo jiné uvedl, že pro žalobce v roce 2011 prováděl zprostředkování reklamy prostřednictvím Jazz Trade, popř. proběhly další zakázky, které si již nevzpomíná. Po předložení předmětných faktur a smluv o reklamě a propagaci prohlásil, že je zaúčtoval.

Dne 4. 9. 2015 vyzval správce daně žalobce k oprávněnosti uplatněného odpočtu daně z přidané hodnoty z daňových dokladů přijatých od společnosti Dandy Steel a k vystavení daňových dokladů uskutečněném zdanitelném plnění s tímto subjektem. Uvedl, že se deklarovaný způsob reklamy nepodařilo prokázat předně proto, že společnost Dandy Steel je pro správce daně nekontaktní a způsob zprostředkování reklamy, kterou uvedl svědek R. B., tedy zadání společnosti Jazz Trade, se nepodařilo prokázat.

Dne 2. 2. 2016 byla s žalobcem projednána zpráva o daňové kontrole, ze které vyplynulo, že nebyl prokázán deklarovaný způsob provedení reklamy od deklarovaného dodavatele Dandy Steel, v deklarované ceně 950 000 Kč, z toho DPH 190 000 Kč, a proto správce daně uzavřel, že si žalobce z přijatých daňových dokladů neoprávněně uplatnil odpočet daně z přidané hodnoty na vstupu za zdaňovací období 3. čtvrtletí 2011 ve výši 30 000 Kč a za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2011 ve výši 160 000 Kč.

Na základě zprávy o daňové kontrole byly vydány předmětné dodatečné platební výměry a k odvolání žalobce napadené rozhodnutí. V něm se žalovaný ztotožnil se správcem daně předně v tom, že z důvodu nekontaktnosti společnosti Dandy Steel vznikly u něj důvodné pochybnosti o správnosti údajů na daňových dokladech předložených žalobcem k prokázání nároku na odpočet daně. Na žalobce na výzvu správce daně správně přešla důkazní povinnost k prokázání těchto skutečností. Žalobce je prokazoval smlouvou o reklamě a propagaci vztahující se k jednotlivým závodům. Žalovaný se ztotožnil s jejich hodnocením jako velmi obecných, kdy je v nich konkrétně uveden pouze termín a název závodu a typ automobilu, na kterém měla být reklama umístěna. Naopak smlouvy neobsahují žádná ujednání upravující konkrétní specifikaci předmětu plnění (umístění reklamy, loga odvolatele na automobilu apod.), ani běžná smluvní ujednání pro případ pozdní úhrady či ustanovení týkající se možnosti odstoupit od smlouvy. Žalovaný předložené smlouvy vzhledem ke své nekonkrétnosti a nejasnosti považuje za nevěrohodné, vzbuzující pochybnosti o tvrzeném zajištění reklamních prezentací právě deklarovaným dodavatelem Dandy Steel, když žalobce neprokázal vzájemnou komunikaci se společností Dandy Steel ohledně specifikace předmětu plnění. Žalovaný, stejně jako správce daně, nerozporoval faktickou realizaci reklamy, umístění reklamy na závodních automobilech v průběhu deklarovaných závodů, ale považoval za neprokázané zajištění této reklamy právě dodavatelem Dandy Steel v deklarovaném rozsahu a ceně. Výpověď svědka B. považoval za nekonkrétní, nevěrohodnou a účelovou. Nekonkrétní, neboť svědek sice potvrdil spolupráci s žalobcem, neuvedl však žádné podrobnosti, pouze odkazoval na společnost Jazz Trade, které podle svého tvrzení realizaci reklamy zadal. Nevěrohodnou s ohledem na dříve poskytnutá tvrzení, konkrétně v podaných vysvětleních Policii ČR a při výpovědi u Finančního úřadu v Olomouci, kdy shodně uvedl, že obchodní spolupráce v oblasti reklamy s Jazz Trade byla ukončena na konci roku 2010 a již nepokračovala, naproti tomu nyní tvrdil, že u Jazz Trade zprostředkovával reklamu pro žalobce rovněž v roce 2011. Žalovaný poukázal rovněž na výpověď M. O., jednatele společnosti Jazz Trade, vyslechnutého po jeho předvedení bez účasti žalobce, když na předvolání se nedostavil, který neuvedl žádné informace k osobám R. B., J. H. a P. H., uvedl, že tyto nezná; M. O. žalovaný považoval za tzv. bílého koně, který fakticky ekonomickou činnost společnosti Jazz Trade nevykonával. Žalovaný se proto ztotožnil se závěrem správce daně, že žalobce neprokázal přijetí předmětných plnění v souladu s předloženými daňovými doklady a nesplnil tak podmínky definované v souladu s § 72 a § 73 zákona o dani z přidané hodnoty pro uplatnění nároku na odpočet daně a nárok na odpočet DPH z těchto plnění uplatnil neoprávněně.

Právní posouzení

Jak vyplývá ze shora uvedených zjištění ze správního spisu, jak správce daně, tak žalovaný, vycházeli při svém rozhodování mimo jiné z toho, že žalobce poté, co na něj přešla důkazní povinnost podle § 92 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb. daňového řádu (dále jen „daňový řád“), neprokázal, že služby fakturované žalobci společností Dandy Steel v posuzovaném období, za které uplatnil odpočet DPH, byly provedeny touto deklarovanou společností v deklarovaném rozsahu a ceně.

Jak vyplývá z ust. § 72 a § 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen zákon o DPH), je prvním předpokladem pro uplatnění nároku na odpočet daně na vstupu přijaté zdanitelné plnění od jiného plátce daně. Pro uplatnění nároku na odpočet DPH je tak plátce daně povinen primárně předložit daňový doklad, vystavený jiným plátcem daně, a tím prokázat uskutečnění zdanitelného plnění. Prokazování nároku na odpočet je tedy prvotně záležitostí dokladovou, současně však je třeba respektovat soulad skutečného stavu se stavem formálně právním (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2012 č. j. 8 Afs 44/2011-103). Pro uznání nároku na odpočet DPH tedy nejsou rozhodné jen formální náležitosti předloženého a řádně zaúčtovaného daňového dokladu, ale stav faktický, tedy faktické přijetí zdanitelného plnění, které musí být uskutečněno jiným plátcem (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2016 č. j. 4 Afs 295/2015-45).

Mezi účastníky není sporu, že žalobce splnil svou primární důkazní povinnost ke svým tvrzením, ze kterých dovozoval nárok na odpočet DPH. Rovněž není sporu, že u správce daně vznikly důvodné pochybnosti ohledně průkaznosti, věrohodnosti, úplnosti a správnosti žalobcem předložených účetních dokladů, neboť společnost Dandy Steel byla nekontaktní a nebylo možné u ní platnost zaúčtovaných předmětných dokladů ověřit; s tímto závěrem se krajský soud ztotožňuje. Důkazní povinnost tak v souladu s ust. § 92 odst. 4 daňového řádu přešla na žalobce a bylo na něm, aby pravdivost svých tvrzení prokázal. Žalobce tak byl povinen prokázat zejména, že přijatá zdanitelná plnění, jejichž uskutečnění rovněž nebylo mezi účastníky sporné, poskytl právě deklarovaný plátce daně, společnost Dandy Steel. Správce daně a žalovaný dospěli k závěru, že tuto skutečnost neprokázal, a to ze dvou důvodů; jednak z důvodu nekonkrétnosti smluv o reklamě a propagaci, a zejména z důvodu nevěrohodnosti a nekonkrétnosti výpovědi R. B., který spolupráci s žalobcem v roce 2011 potvrdil, potvrdil, že zprostředkoval realizaci reklamy, a potvrdil i vystavení příslušných dokladů a jejich zaúčtování; důvodem pro tuto nevěrohodnost je zejména rozpor s ostatními jeho výpověďmi.

Žalobce s tímto hodnocením výpovědi svědka B. nesouhlasil a krajský soud se s jeho námitkou ztotožňuje. Žalovaný posoudil výpověď svědka jako nekonkrétní a nevěrohodnou pro její rozpor s jeho dřívějším tvrzením. Závěr o nevěrohodnosti je však předčasný. Žalovaný, resp. správce daně, měl svědku jeho dřívější výpovědi předestřít a vyzvat jej k odstranění tohoto rozporu, pokud měl za to, že zde rozpor je a že způsobuje nevěrohodnost poskytnuté výpovědi. Při hodnocení výpovědi svědka je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla prováděna - zde byl svědek vyslýchán v roce 2014 k okolnostem spolupráce, která se měla uskutečnit v roce 2011, lze tedy připustit určité nepřesnosti v jeho výpovědi, ke kterým mohlo dojít v důsledku plynutí času. Výpovědí měly být odstraněny pochybnosti správce daně o tom, jak konkrétně spolupráce mezi Dandy Steel a žalobcem probíhala. Uvedl-li svědek, že reklamu zadal jinému subjektu, pak je pro závěr o tom, zda výpověď je tyto pochybnosti způsobilá odstranit či nikoliv, stěžejní, zda se svědek zmýlil (popř. uvedl nepravdu), a kdy, zda v dřívějších výpovědích u jiného správce daně, při podání vysvětlení na Policii ČR, nebo nyní v posuzované výpovědi. K tomu by se svědek mohl vyjádřit, pokud by mu to správce daně umožnil předestřením jeho dřívějších tvrzení. Co se existence obchodní spolupráce s žalobcem týká, je přitom výpověď svědka jednoznačná, rovněž tak je jednoznačná i ohledně zaúčtování sporných daňových dokladů (svědek uvedl, že „firmu Dominotrans“ zná v souvislosti se zajišťováním reklamy, faktury a smlouvy po nahlédnutí do nich identifikoval jako zaúčtované). Nepokusil-li se správce daně odstranit rozpor ve tvrzeních svědka nyní a dříve, a uzavřel-li, že jde o výpověď nevěrohodnou, nezpůsobilou odstranit jeho pochybnosti, a pokud žalovaný s tímto postupem správce daně souhlasil, dopustili se procesního pochybení, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Pokud by totiž R. B. rozpor ve své výpovědi odstranil a správce daně a žalovaný by ji tak považovali za věrohodnou a prokazující žalobcem tvrzené skutečnosti, pak by to mělo nepochybně vliv na hodnocení ostatních provedených důkazů a v konečném důsledku i na závěr o splnění důkazní povinnosti žalobce.

Žalobcem dále namítaná nesprávnost posouzení smluv o spolupráci úzce souvisí s posouzením výpovědi svědka R. B., jak bylo uvedeno výše, a proto se krajský soud v tuto chvíli k tomuto žalobnímu bodu nevyjadřuje.

Není však důvodná námitka žalobce, že rozhodnutí je vystaveno na neprokázaní spolupráce mezi společností Dandy Steel a Jazz Trade, což je skutečnost mimo sféru vlivu žalobce. Rozhodnutí je jednoznačně vystaveno na závěru, že žalobce neprokázal přijetí předmětného plnění (zajištění reklamy) od společnosti Dandy Steel. Žalobce měl v tomto směru důkazní povinnost podle § 92 odst. 4 daňového řádu, jak bylo popsáno výše v bodě 16. odůvodnění tohoto rozsudku. Obchodní spolupráce mezi Dandy Steel a Jazz Trade byla posuzována pouze ve vztahu k výpovědi svědka R. B., neboť pochybnosti o okolnostech této spolupráce souvisí s tím, že svědek B. tvrdil zadání realizace reklamy pro žalobce společnosti Jazz Trade v roce 2011, dříve však uvedl, že spolupráci s Jazz Trade ukončil již v prosinci roku 2010; byla tak posuzována vzhledem k věrohodnosti tohoto svědka.

Není důvodná ani námitka procesního pochybení žalovaného, když žalobci nebylo možno zúčastnit se svědecké výpovědi M. O. Podle § 96 odst. 5, druhá věta daňového řádu, o provádění svědecké výpovědi správce daně daňový subjekt včas vyrozumí, nehrozí-li nebezpečí z prodlení. M. O. se na předvolání nedostavil a musel být předveden. Za této situace nebylo možno jeho výpověď odložit pro nebezpečí prodlení a z citovaného ustanovení vyplývá, že je v takovém případě možný výslech svědka bez účasti žalobce. K závěru, že v některých případech nemůže být neúčast daňového subjektu u výslechu svědka vadou, která mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, dospěl - byť v jiné situaci mezinárodního dožádání - i Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 9 Afs 288/2014-38 ze dne 22. 4. 2015, bod 25. odůvodnění.

Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí trpí procesní vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, krajský soud je zrušil bez jednání postupem podle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. V dalším řízení se žalovaný pokusí odstranit shledaný rozpor mezi výpovědí R. B. v rámci daňové kontroly u žalobce a při podání vysvětlení před Policií ČR a dalším daňovém řízení předestřením těchto výpovědí svědku, a v návaznosti na jeho ne/odstranění bude postupovat dále. Současně se vypořádá s námitkou, že správce daně dospěl k opačným závěrům při stejném skutkovém základě v případě souběžně probíhající daňové kontroly daně z příjmů pana P.H., jednatele žalobce. Uzavřel-li totiž správce daně skutečně při daňové kontrole daně z příjmů fyzických osob pana P. H., že bylo prokázáno, že ke zprostředkování posuzovaných reklamních služeb došlo deklarovanou společností Dandy Steel, pak pouze poukaz na odlišné principy fungování daně z příjmů a daně z přidané hodnoty pro vysvětlení takto zásadně odlišného závěru nepostačí k vyvrácení porušení zásady legitimního očekávání u žalobce, které u něj z výsledků této daňové kontroly daně z příjmů mohlo vzniknout.

Vzhledem k tomu, že v řízení byl plně procesně úspěšný žalobce, vzniklo mu v souladu s ust. § 60 odst. 1 s. ř. s. právo na náhradu nákladů řízení, k jejichž náhradě soud žalovaného zavázal. Náklady řízení žalobce představují zaplacený soudní poplatek za podání žaloby ve výši 3 000 Kč, dále odměna ze zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 3 100 Kč, podle § 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za dva úkony právní služby, příprava převzetí zastoupení a sepis žaloby podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky, dvakrát režijní paušál ve výši 300 Kč za každý z těchto úkonů právní služby podle § 13 odst. 3 vyhlášky, a dále DPH z těchto částek s výjimkou zaplaceného soudního poplatku podle § 57 odst. 2 s. ř. s. Všechny tyto náklady řízení podle obsahu spisu žalobci prokazatelně vznikly a jedná se o náklady nezbytně nutné k uplatnění jeho práva. Soud proto žalovaného k jejich zaplacení žalobci zavázal, a to k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu ve spojení s ust. § 64 s. ř. s. Lhůtu k zaplacení soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, neboť tato lhůta je přiměřená možnostem žalovaného.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Ostrava 18. září 2018

Mgr. Jiří Gottwald

předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje