Stručné shrnutí: Společnost žádala o prominutí úroků z prodlení z DPH a daně z příjmů právnických osob v celkové výši téměř 3 mil. Kč. Správce daně žádosti zamítl především proto, že nedoplatky souvisely s dlouhodobým a pravomocně odsouzeným zkrácením daně značného rozsahu. Krajský soud žalobu zamítl: tento nosný důvod žalobce věcně nenapadl, a soud proto nezkoumal další, pouze podpůrné úvahy správce daně.
O co šlo: Žalobce namítal, že pokyn GFŘ-D-58 nepřípustně rozšiřuje zákonnou výluku prominutí podle § 259c odst. 2 daňového řádu. Dále poukazoval na délku doměřovacího řízení a na to, že výše úroku neodpovídá ceně peněz v čase. Správce daně však výluku podle § 259c daňového řádu vůbec nepoužil. Vycházel z povahy „zdrojového jednání“, tedy jednání, z něhož daňový nedoplatek vzešel: společnost byla pravomocně odsouzena za zločin zkrácení daně v letech 2008 až 2013. [6, 9]
Prominutí úroku je nenárokovým institutem založeným na správním uvážení. Správce daně nejprve posuzuje zákonnou výluku podle § 259c daňového řádu; není-li dána, hodnotí ospravedlnitelný důvod prodlení podle § 259b odst. 2. Ke zdrojovému jednání přitom nepřihlíží v rámci výluky, ale při posouzení ospravedlnitelnosti prodlení. [7–8]
Námitka proti pokynu GFŘ proto mířila mimo důvody rozhodnutí. Správní soud nemá abstraktně přezkoumávat soulad pokynu se zákonem, nebyl-li pokyn ani zákonná výluka v dané věci aplikován. [9] Soud považoval závažné trestné zdrojové jednání samo o sobě za logický a dostačující důvod neprominout úroky. Protože žalobce tento hlavní důvod nenapadl, nemohly výsledek ovlivnit výhrady k alternativním úvahám o délce řízení či výši úroku. [10–12]
Proč je rozhodnutí důležité a praktický dopad: Žadatel o prominutí musí napadnout každý samostatně obstojný důvod zamítnutí. Nestačí polemizovat s podpůrnými argumenty správce daně. Je-li nedoplatek výsledkem úmyslného a závažného daňového deliktu, bude velmi obtížné dovodit ospravedlnitelný důvod pro prominutí příslušenství. Argument o nepřiměřené délce doměřování nebo ekonomické výši úroku nemůže pomoci, pokud obstojí tento prvotní důvod zamítnutí.
Zajímavost / podnětná myšlenka: Rozhodnutí názorně odlišuje zákonnou vylučovací klauzuli od negativního významu zdrojového jednání při správním uvážení. Trestné jednání zde nebylo automatickou zákonnou překážkou podle § 259c daňového řádu, ale určujícím důvodem, proč prodlení nebylo možné pokládat za ospravedlnitelné.
Tvrzení soudu:
Prominutí úroku z prodlení není nárokové; soud kontroluje zejména zákonnost postupu a meze správního uvážení. [8]
Zdrojové jednání se neposuzuje v rámci výluky podle § 259c daňového řádu, nýbrž při hodnocení ospravedlnitelného důvodu podle § 259b odst. 2. [8]
Správní soud neprovádí abstraktní kontrolu interního pokynu, pokud jeho aplikace nezasáhla do práv žalobce. [9]
Je-li nosný důvod správního rozhodnutí samostatně dostačující a žalobce jej nenapadne, jsou námitky proti alternativním úvahám pro výsledek věci nerozhodné. [10–11]
Při tvorbě rešerše a komentáře byla částečně využita umělá inteligence. Smyslem rešerše je vystihnout podstatu problému a zjednodušit tak práci s judikáty. Uvedené závěry a tvrzení vyjadřují jen názor provozovatele stránek a nejsou radou ani doporučením jak v obdobných případech postupovat. Před využitím v konkrétních situacích si důkladně zanalyzujte originální text rozhodnutí či si vyžádejte radu profesionála
