Stručné shrnutí: Společnost uplatnila odpočet DPH z reklamních služeb spojených s výstavou Mistři renesance. Prokázala jen existenci části marketingových výstupů, nikoli jejich konkrétní rozsah a hodnotu v rámci paušálně sjednané ceny. Městský soud v Praze potvrdil, že bez těchto údajů nelze přiznat ani poměrnou část odpočtu; správce daně není povinen hodnotu dílčích plnění sám dopočítávat. [15–20]
O co šlo: Žalobkyně nárokovala odpočet DPH za leden a únor 2023 z reklamních plnění, která jí měla dodat společnost Svět kultury a zábavy s.r.o. Reklamu dokládala fakturami, smlouvou s výčtem služeb, nabídkovými a fotografickými brožurami a svědeckými výpověďmi osob jednajících za dodavatele. Správce daně však zpochybnil uskutečnění služeb v deklarovaném rozsahu, mimo jiné pro obecné vymezení faktur a zjištění o dodavateli; po výzvě žalobkyně rozsah plnění neprokázala. [1–3]
Žalobkyně namítala, že když správce daně připustil uskutečnění části reklamy, měl určit hodnotu prokázaných výstupů podle smlouvy, obvyklých cen či rozsahu reklamy a uznat odpovídající část odpočtu. Soud to odmítl. Žalobní výtka nesprávného hodnocení důkazů zůstala obecná a žalovaný dostatečně vysvětlil, proč podklady nepovažoval za věrohodné pro deklarovaný rozsah plnění. [15]
Správce daně unesl své břemeno tím, že konkrétně vyvrátil průkaznost předložených dokladů. Poté bylo na žalobkyni, aby prokázala skutečný rozsah přijatých služeb; správce daně neměl vyhledávat důkazy podporující její nárok. Z kusých podkladů, například dokladu o jednom banneru, nelze bez opory určit přesný rozsah ani cenu provedené části reklamy. [15–16]
Podstatné je, že smluvní cena byla paušální. Z prokázání některých dílčích výstupů proto neplyne, jakou část celkové ceny představovaly; nelze mechanicky vycházet z poměru počtu prokázaných a sjednaných služeb. Neprokáže-li plátce rozsah i hodnotu dílčího plnění, nelze přiznat odpočet ani zčásti. [17–20]
Proč je rozhodnutí důležité a praktický dopad: Jde o standardní, avšak prakticky podstatnou aplikaci pravidel dokazování u reklamních a marketingových služeb. Plátce, který sjedná balíček reklamních výstupů za jedinou cenu, by měl již ve smlouvě nebo navazující specifikaci určit cenu jednotlivých výstupů či objektivní způsob jejího určení. Vedle fotografií je vhodné průběžně archivovat výstupy, termíny, umístění, rozsah kampaně, předávací dokumentaci a podklady umožňující spojit konkrétní plnění s jeho cenou. Pouhé prokázání, že „nějaká reklama“ proběhla, poměrný odpočet nezachrání. Zásada přiměřenosti nenahrazuje důkazní povinnost plátce. [17, 22]
Zajímavost / podnětná myšlenka: Částečné faktické plnění samo o sobě nezakládá právo na částečný odpočet. Rozhodující je také prokazatelné ocenění této části, zejména není-li cena služeb ve smlouvě rozčleněna. [17–18]
Tvrzení soudu:
Správce daně po vzniku konkrétních pochybností nemusí opatřovat důkazy, které by místo plátce prokazovaly jeho nárok na odpočet. [15–16]
Prokázané dílčí reklamní výstupy neumožňují samy o sobě stanovit rozsah deklarované služby ani její hodnotu. [15, 17]
U paušální ceny nelze bez smluvní nebo jiné důkazní opory rozdělit celkovou cenu podle počtu prokázaných dílčích plnění. [18]
Odpočet nelze uznat ani částečně, pokud není prokázán konkrétní rozsah a hodnota přijaté části plnění. [17–20]
Zásada přiměřenosti nevede k rezignaci na konkrétní procesní povinnosti daňového subjektu. [22]
Při tvorbě rešerše a komentáře byla částečně využita umělá inteligence. Smyslem rešerše je vystihnout podstatu problému a zjednodušit tak práci s judikáty. Uvedené závěry a tvrzení vyjadřují jen názor provozovatele stránek a nejsou radou ani doporučením jak v obdobných případech postupovat. Před využitím v konkrétních situacích si důkladně zanalyzujte originální text rozhodnutí či si vyžádejte radu profesionála
