Celé znění judikátu:
žalobkyně: J. B., narozena dne X
bytem X
zastoupena JUDr. Ing. Radanem Tesařem, advokátem
sídlem Chodská 1366/9, 120 00 Praha 2
proti
žalovanému: Finanční úřad pro hlavní město Prahu
sídlem Štěpánská 28, 111 21 Praha 1
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 1. 2020 č. j. 70589/20/2002-00540-105668,
takto:
- Rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 1. 2020 č. j. 70589/20/2002-00540-105668 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
- Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně JUDr. Ing. Radana Tesaře, advokáta.
Odůvodnění:
- Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zrušení shora označeného rozhodnutí (dále též „exekuční příkaz“), jímž žalovaný jako správce daně nařídil žalobkyni, tehdy dlužníkovi, daňovou exekuci přikázáním pohledávky z účtu k vymožení nedoplatku v částce 749 871,19 Kč (včetně příslušejícího úroku z prodlení ke dni 8. 1. 2020 a exekučních nákladů ke dni nařízení exekuce) a přikázal poskytovateli platebních služeb jako poddlužníkovi (Equa bank a.s.), aby od okamžiku, kdy mu bude doručen tento exekuční příkaz, po dobu trvání daňové exekuce nevyplácel peněžní prostředky z účtu dlužníka zde specifikovaného za podmínek stanovených exekučním příkazem. Devatenáctistránkový exekuční příkaz s 313 daňovými položkami žalovaný odůvodnil tak, že „[u]vedený dlužník nezaplatil ke dni 8. 1. 2020 shora uvedenému správci daně vykonatelné nedoplatky uvedené ve výroku rozhodnutí v zákonné lhůtě.“.
- Proti shora specifikovanému rozhodnutí žalovaného brojí žalobkyně podanou žalobou.
- Žalobkyně v žalobě namítá nepřezkoumatelnost exekučního příkazu pro nedostatek důvodů, rozpor skutkových zjištění s obsahem spisu, nedostatečné zjištění skutkového stavu a podstatné porušení ustanovení o řízení. Z exekučního příkazu není zřejmé, jakým způsobem žalovaný dospěl k dlužné částce. Žalobkyně již dne 4. 4. 2017 předložila žalovanému výpisy z bankovního účtu, že část daňových nedoplatků uhradila (na účty č. X a X). Ve dnech 4. 4. 2017 a 19. 6. 2017 žalobkyně vyzvala žalovaného, aby se k nesrovnalostem ohledně úhrady dlužných částek vyjádřil a sdělil, kam provedené úhrady přiřadil. Žalovaný však na výzvy nereagoval, a pokračoval ve vydávání exekučních příkazů. Podle žalobkyně proto některé platby mohly být správcem daně poukázány na daňové povinnosti již uhrazené či prekludované.
- Žalobkyně dále namítá, že evidence nedoplatků vykazuje nesrovnalosti. Podle výkazu nedoplatků ke dni 14. 5. 2018, na který odkazuje exekuční příkaz z května 2018, dluží žalobkyně 28 116,80 Kč. Exekuční příkaz ze srpna 2018 odkazuje na výkaz nedoplatků ke dni 6. 8. 2018, podle nějž žalobkyně dluží 701 184,35 Kč. Tento rozdíl v řádu statisíců žalovaný nevysvětlil ani přes opakované žádosti žalobkyně. Podle potvrzení o stavu osobního daňového účtu byl ke dni 5. 9. 2018 evidován u žalobkyně nedoplatek na dani z přidané hodnoty (dále též „DPH“) 488 855,50 Kč, naproti tomu dne 14. 5. 2018 stanovil výkaz nedoplatků dlužnou částku ve výši 28 116,80 Kč. Žalobkyni není zřejmé, jak mohla částka během čtyř měsíců takto narůst. Exekuční příkazy z ledna 2016, z února 2017, a z listopadu 2017, byly vydány za účelem úhrady v podstatě shodných nedoplatků, obdobně jako exekuční příkazy ze srpna 2018 a ledna 2020, jež jsou určené k úhradě nedoplatků, shodné s nedoplatky uvedenými v exekučních příkazech z roku 2016 a 2017. Přitom exekucí účtu žalobkyně v průběhu let 2016 až 2020 musely být uhrazeny alespoň některé její daňové povinnosti, přesto se neustále v jednotlivých exekučních příkazech opakují. Žalobkyni přitom nikdy nebylo objasněno, jak byly její platby přiřazovány. Tyto pochybnosti o způsobu výpočtu dlužných částek vznesla žalobkyně na ústním jednání dne 17. 10. 2018, na které žalovaný nebyl schopen odpovědět. Z potvrzení o stavu osobního daňového účtu ze dne 23. 7. 2019 a ze dne 14. 9. 2018 je zjevné, že správce daně neevidoval žádnou neuhrazenou DPH za období předcházející datu 1. 7. 2008. V uvedených potvrzeních jsou z období před 1. 7. 2008 evidována pouze dlužná penále z prodlení za platbu DPH. Dlužné částky staršího data se vztahovaly již pouze k penále z prodlení za platbu DPH, avšak v napadeném rozhodnutí je znovu jako dlužná částka evidovaná např. částka za DPH, jejíž splatnost nastala k 18. 11. 2002. Žalobkyně na podporu uvedeného odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 11. 2018 sp. zn. 5 Afs 342/2017, z něhož vyplývá, že exekuční příkaz nesplňuje požadavky kladené na exekuční příkazy, resp. na vykonatelné výkazy nedoplatků, jelikož z něj nelze zjistit, zda žalobkyně měla uhrazené své dřívější daňové povinnosti a zda správce daně nepoukázal platby nesprávně. Napadené rozhodnutí proto nelze přezkoumat. Není vyloučeno, že správce daně na osobní daňový účet předepisoval platby a daně podle své úvahy, aniž by respektoval § 149 a násl. zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „daňový řád“).
- Žalobkyně též namítá nezákonnost zahájené daňové exekuce, jelikož z žádných písemností není zřejmé, jak žalovaný dospěl k částce nedoplatku, a jak zohlednil uskutečněné platby. Správce daně byl povinen doložit, jaká částka daně, kdy a na kterou platbu, byla použita. Vydáním napadeného rozhodnutí žalovaný postupoval v rozporu s legitimním očekáváním žalobkyně, která se daňové povinnosti nevyhýbala, daňové povinnosti plnila a se správcem daně komunikovala.
- Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Na str. 5 až 24 vyjádření uvedl podrobný výčet nedoplatků podle exekučního příkazu, vyjádřil se k běhu prekluzivní lhůty pro výběr a vymožení daňového nedoplatku k jednotlivým daňovým povinnostem s tím, že nedoplatky v celkové výši 749 871,19 Kč jsou vykonatelné. Dále uvedl výčet plateb žalobkyně plynoucích z předložených bankovních výpisů s uvedením daňových povinností, na které byly poskytnuty. Uvedl, že platbami žalobkyně nebyly uhrazeny žádné nedoplatky uvedené v exekučním příkaze. Platbami byly uhrazeny nedoplatky nepromlčené, od původní lhůty splatnosti do úhrady neuplynulo více než šest let. Žalovaný dále uvedl, že exekučním příkazem z května 2018 je vymáhán nedoplatek v celkové výši 28 116,80 Kč na základě výkazu nedoplatků ke dni 15. 5. 2018. Exekučním příkazem ze srpna 2018 je vymáhán nedoplatek ve výši 701 184,35 Kč na základě výkazu nedoplatků ke dni 6. 8. 2018. Výkaz nedoplatků obsahuje údaje o jednotlivých nedoplatcích, které jsou uvedeny ve výrokové části exekučního příkazu. Ze zákonné úpravy nevyplývá, že výkaz nedoplatků nebo exekuční příkaz musí obsahovat všechny nedoplatky, které správce daně u daňového subjektu eviduje. Naproti tomu potvrzení o stavu osobního daňového účtu, které správce daně vydává na žádost daňového subjektu, musí obsahovat všechny daňové nedoplatky, neboť obsahuje aktuální údaje z daného osobního daňového účtu (či účtů). Tím se potvrzení o stavu osobního daňového účtu odlišuje od výkazu nedoplatků, potažmo exekučního příkazu. Proti exekučnímu příkazu mohla žalobkyně v zákonem stanovené lhůtě brojit námitkou podle § 159 daňového řádu. Žalobkyně proti žádnému exekučnímu příkazu v zákonem stanovené lhůtě námitky nepodala. Žalovaný následně uvedl výčet částek uhrazených na základě exekučních příkazů od roku 2016 s tím, že platbami z exekuce nebyly uhrazeny žádné nedoplatky uvedené v napadeném exekučním příkazu. Podle žalovaného napadeným rozhodnutím nejsou vymáhány žádné daně za období předcházející 1. 7. 2008. Co se týká částky za DPH, jejíž splatnost nastala dne 18. 11. 2002, jedná se o penále z prodlení za zdaňovací období 1., 2. a 3. čtvrtletí 2000 a v napadeném exekučním příkaze jsou uvedeny pod položkou 0001 – pořadí 1 až 3 (výše penále 2.014 Kč, 144 Kč a 290 Kč). Totožné nedoplatky (penále) jsou uvedeny i v potvrzeních o stavu osobního daňového účtu ze dne 14. 9. 2018 a 23. 7. 2019.
- Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá s. ř. s.), vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). V souladu s § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. rozhodl městský soud bez jednání, které žalobkyně ani nepožadovala. Exekuční příkaz soud shledal nepřezkoumatelným.
- Podle § 152 odst. 1 daňového řádu úhrada daně se na osobním daňovém účtu použije na úhradu splatných daňových pohledávek postupně podle těchto skupin:
a) nedoplatky na dani a splatná daň,
b) nedoplatky na příslušenství daně,
c) vymáhané nedoplatky na dani,
d) vymáhané nedoplatky na příslušenství daně
- Podle § 152 odst. 2 daňového řádu úhrada daně vymožené jednotlivými způsoby vymáhání podle § 175 se použije na úhradu nedoplatků evidovaných u daného správce daně postupně podle těchto skupin:
a) nedoplatky na dani vymáhané daným způsobem vymáhání,
b) nedoplatky na příslušenství daně vymáhané daným způsobem vymáhání.
- Podle § 152 odst. 3 daňového řádu úhrada daně hrazené jako pohledávka za majetkovou podstatou se na osobním daňovém účtu použije na úhradu splatných daňových pohledávek postupně podle těchto skupin:
a) nedoplatky na dani a splatná daň z daňových povinností, které vznikly v době ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku,
b) nedoplatky na příslušenství daně z daňových povinností, které vznikly v době ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku.
- Podle § 152 odst. 4 daňového řádu v jednotlivých skupinách podle odstavců 1 až 3 se úhrada daně použije nejdříve na splatné daňové pohledávky s dřívějším datem splatnosti.
- Podle § 176 odst. 1 daňového řádu exekučním titulem je
a) výkaz nedoplatků sestavený z údajů evidence daní,
b) vykonatelné rozhodnutí, kterým je stanoveno peněžité plnění, nebo
c) vykonatelný zajišťovací příkaz.
- Podle § 176 odst. 2 daňového řádu výkaz nedoplatků obsahuje
a) označení správce daně, který výkaz nedoplatků vydal,
b) číslo jednací,
c) označení daňového subjektu, který neuhradil nedoplatek (dále jen „dlužník“),
d) údaje o jednotlivých nedoplatcích,
e) podpis úřední osoby s uvedením jména a pracovního zařazení a otisk úředního razítka; tuto náležitost lze nahradit kvalifikovaným elektronickým podpisem úřední osoby,
f) potvrzení o vykonatelnosti,
g) den, k němuž je výkaz nedoplatků sestaven.
- Předně se soud zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti vydaného exekučního příkazu. Žalobkyně v podané žalobě namítá, že z exekučního příkazu není zřejmé, jak žalovaný dospěl k výpočtu dlužné částky. Žalobkyně namítá, že část daňových nedoplatků již uhradila, což dokládá výpisy z bankovních účtů za období let 2009-2012, a to výpisy ze dnů: 7. 4. 2009, 7. 5. 2009, 7. 7. 2009, 7. 9. 2009, 5. 2. 2010, 7. 4. 2010, 7. 5. 2010, 7. 7. 2010, 6. 8. 2010, 7. 9. 2010, 5. 11. 2010, 7. 12. 2010, 7. 1. 2011, 7. 2. 2011, 7. 3. 2011, 7. 4. 2011, 6. 5. 2011, 7. 6. 2011, 7. 7. 2011, 5. 8. 2011, 7. 9. 2011, 7. 10. 2011, 7. 11. 2011, 6. 1. 2012, 6. 4. 2012, 7. 5. 2012, 7. 6. 2012, 6. 7. 2012, 7. 8. 2012, 7. 9. 2012, 5. 10. 2012, 7. 12. 2012 (které soud zaslal k dispozici žalovanému před jeho vyjádřením, pozn. soudu). Z napadeného rozhodnutí podle ní není zřejmé, na jaké nedoplatky byly platby použity, zda nebyly správcem daně poukázány na daňové povinnosti již uhrazené či případně prekludované, stejně tak není zřejmé, jaké daňové povinnosti byly uhrazeny exekucí peněžního účtu žalobkyně v průběhu let 2016 až 2020.
- K napadenému exekučnímu příkazu (ze dne 10. 1. 2020 č. j. 70589/20/2002-00540-105668) soud uvádí, že jím žalovaný nařídil v neprospěch žalobkyně daňovou exekuci přikázáním pohledávky z účtu (u Equa bank a.s.) k vymožení nedoplatku v celkové výši 749 871,19 Kč (z toho k vymožení nedoplatku v částce 570 945,66 Kč, příslušejícího úroku z prodlení ke dni 8. 1. 2020 v částce 178 425,53 Kč a exekučních nákladů ke dni nařízení exekuce v částce 500 Kč). V exekučním příkazu je uvedeno, že „[u]vedený dlužník nezaplatil ke dni 08.01.2020 shora uvedenému správci daně podle 1) vykonatelného výkazu nedoplatků pod položkou: 0001 číslo jednací: 70590/20/2002-00540-105667 sestaveného ke dni: 08.01.2020“ jednotlivé dlužné částky daně, s úroky z prodlení a příslušenstvím celkem na 313 řádcích. Každý řádek obsahuje pořadí, druh daně (DPH, či daň z příjmů fyzických osob podávajících přiznání, či úrok z prodlení, či exekuční náklady), č. j. rozhodnutí, datum jeho vydání, splatnou částku a den splatnosti. To vše na 19 stranách exekučního příkazu, jehož odůvodnění zní: „[u]vedený dlužník nezaplatil ke dni 8. 1. 2020 shora uvedenému správci daně vykonatelné nedoplatky uvedené ve výroku rozhodnutí v zákonné lhůtě.“.
- Podle výkazu nedoplatků sestaveného ke dni 8. 1. 2020 (č. j. 70590/20/2002-00540-105668) „[p]ři kontrole údajů v evidenci daní shora uvedený správce daně zjistil, že shora uvedený dlužník je v prodlení s úhradami splatných daní. Nedoplatky, které správce daně u dlužníka eviduje v částce Kč: 749371,19 slovy SEDMSETČTYŘICETDEVĚTTISÍCTŘISTASEDMDESÁTJEDNA Kč, 19 h, jsou vykázány na následujících stranách tohoto výkazu nedoplatků. Potvrzuje se, že vykázané nedoplatky jsou vykonatelné.“ a následují jednotlivé dlužné částky daně, s úroky z prodlení a příslušenstvím celkem na 313 řádcích. Každý řádek obsahuje pořadí, druh daně (DPH, či daň z příjmů fyzických osob podávajících přiznání, či úrok z prodlení, či exekuční náklady), č. j. rozhodnutí, datum jeho vydání, splatnou částku a den splatnosti. To vše na 19 stranách výkazu nedoplatků.
- Součástí spisového materiálu jsou jednotlivé platební výměry, přiznání k dani z přidané hodnoty a exekuční příkazy, které byly podkladem pro sestavení výkazu nedoplatků. Součástí spisu je také rozhodnutí o zastavení daňové exekuce ze dne 1. 7. 2020, č. j. 5387841/20/2002-00540-107227, jímž byla částečně zastavena v částce 18 531 Kč daňová exekuce přikázáním pohledávky z účtu nařízená napadeným exekučním příkazem ze dne 10. 1. 2020.
- Městský soud připomíná, že ustanovení § 176 daňového řádu obsahuje výčet exekučních titulů, mezi nimiž je i výkaz nedoplatků, který je exekučním titulem v právě posuzované věci. Výkaz nedoplatků je veřejnou listinou, kterou sestavuje správce daně na základě údajů evidence daní, není rozhodnutím, ale pouze vnitřním dokladem správce daně. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 15. 11. 2018 č. j. 5 Afs 342/2017-40, judikoval, že „[j]akkoli je vykonatelný výkaz nedoplatků ve smyslu judikatury chápán jakožto pouhý interní podklad, je především zákonem stanoveným exekučním titulem [§ 176 odst. 1 písm. a) zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu]. Představuje stejně jako např. vykonatelný platební výměr zákonný podklad pro nařízení exekuce, tedy zásah státu do majetkové sféry daňového dlužníka. Fakt, že je aktem ‚interní‘ povahy, nikterak nesnižuje požadavek na jeho přezkoumatelnost. Musí být proto zjistitelné, jak správce daně k výši vymáhané dlužné daně dospěl.“ V souladu s citovaným závěrem Nejvyššího správního soudu soud konstatuje, že v daném případě výkaz nedoplatků sestavený ke dni 8. 1. 2020 jakožto exekuční titul, který lze podrobit přezkumu z hlediska jeho správnosti, má obsahovat rozhodné údaje ke stanovení výše vymáhané daně. Jinými slovy, z jeho údajů musí být zjistitelné, jak správce daně k výši vymáhané daně dospěl. V daném případě tomu tak však není.
- Nejvyšší správní soud ve shora specifikovaném rozsudku ze dne 15. 11. 2018 č. j. 5 Afs 342/2017-40 dále konstatoval, že „[n]áležitosti výkazu nedoplatků vymezuje § 176 odst. 2 daňového řádu. Ten stanoví, že výkaz nedoplatků musí obsahovat: označení správce daně, který výkaz nedoplatků vydal; číslo jednací; označení daňového subjektu, který neuhradil nedoplatek; údaje o jednotlivých nedoplatcích; podpis úřední osoby s uvedením jména a pracovního zařazení a otisk úředního razítka; potvrzení o vykonatelnosti; den, k němuž je výkaz nedoplatků sestaven. (…) Neobsahuje-li již samotný výkaz nedoplatků veškeré náležitosti dle § 176 odst. 2 daňového řádu, stěží lze dospět k závěru, že tyto náležitosti může obsahovat poté samotný exekuční příkaz na takový výkaz nedoplatků odkazující. Není-li zřejmé, jaký konkrétní nedoplatek existuje, resp. jakou cestou (byť zákonem stanovenou) provedených úhrad plateb ten který nedoplatek vznikl, nelze než konstatovat, že výkaz nedoplatků je nejasný a neurčitý a ve svém důsledku nepřezkoumatelný.“
- V souzené věci žalobkyně namítala, že některé daňové pohledávky ve výkazu nedoplatků byly již uhrazeny. Žalobkyně k tomuto tvrzení doložila provedení konkrétních plateb s tím, že není zřejmé, na úhradu jakých daňových nedoplatků byly správcem daně tyto použity, zda se nejednalo o nedoplatky již uhrazené či prekludované. Podle žalobkyně musely být některé nedoplatky uvedené ve výkazu nedoplatků uhrazeny již na základě exekucí peněžního účtu z let 2016-2020. Žalovaný naproti tomu tvrdí, že těmito platbami nebyly uhrazeny žádné nedoplatky uvedené v napadeném exekučním příkazu. Městský soud proto přistoupil k posouzení správnosti údajů uvedených ve výkazu nedoplatků, a v souladu se shora připomenutou judikaturou dospěl k závěru, že obsah výkazu nedoplatků ze dne 8. 1. 2020, ani na něj navazující napadený exekuční příkaz, neobsahují žádné údaje, z nichž by mohlo být 313 položek v nich uvedených podrobeno přezkumu.
- Soud k předmětné věci uvádí, že pokud správce daně přistoupí k exekuci na úhradu daňových nedoplatků, je oprávněn použít jako exekuční titul výkaz nedoplatků, avšak musí zajistit, aby z výkazu nedoplatků bylo zřejmé, jak konkrétní nedoplatek daně vznikl. Současně musí správce daně doložit, že pokud byly nějaké platby použity na úhrady dřívějších nedoplatků, pak musí být zřejmé, na které konkrétní nedoplatky byla konkrétní platba použita (přiřazena). Není-li z výkazu nedoplatků zjistitelné, z jakého důvodu konkrétní nedoplatek vznikl, či jakou cestou se tak stalo, je pak takový výkaz nedoplatků nezpůsobilý být přezkoumatelným podkladem pro exekuci. Správce daně je povinen prokázat, že nedoplatek, na který byla nějaká platba směrována, skutečně existoval, jakož i to, že provedená platba byla poukázána na nedoplatek, který je vymahatelný. Jinými slovy, zda např. nebyla použita na úhradu nedoplatku, který s ohledem na lhůtu stanovenou v § 160 daňového řádu již nelze vymáhat.
Výkaz nedoplatků ze dne 8. 1. 2020, který byl podkladem napadeného exekučního příkazu, však žádné informace k původu jednotlivých 313 nedoplatků neobsahuje, toliko jsou v něm částky jednotlivých nedoplatků bez jakéhokoli odůvodnění. Z výkazu nedoplatků, jenž byl v daném případě exekučním titulem, rovněž nelze pro jeho nepřezkoumatelnost zjistit, z jakých konkrétních podkladů při jeho sestavování žalovaný vycházel. S ohledem na uplatněné námitky proto nelze posoudit, zda některé z plateb byly poukázány na daňové povinnosti již uhrazené, či případně prekludované. Vadu nedostatečného odůvodnění, resp. v daném případě žádné odůvodnění přezkoumávaného napadeného exekučního příkazu s výkazem nedoplatků nelze zhojit ve vyjádření k žalobě (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2008 č. j. 8 Afs 66/2008-71). Jelikož soud shledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, nemohl z povahy věci vypořádat žalobní námitky.
- Soud z uvedeného důvodu shledal napadený exekuční příkaz nepřezkoumatelným, proto jej pod výrokem I. tohoto rozsudku podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). V novém řízení se žalovaný bude zabývat jednotlivými daňovými povinnostmi žalobkyně (DPH, daň z příjmů fyzických osob, popř. jiné daně) přezkoumatelným způsobem, zejména otázkou, kdy byly splatné jaké daňové povinnosti žalobkyně, jaké má nedoplatky na nich, jaká byla splatnost, jaké má daňové penále, úroky z prodlení, či z posečkání, pokuty za opožděné tvrzení daně, exekuční náklady, a další, a současně se bude v napadeném rozhodnutí zabývat i námitkami uplatněnými v žalobě (např. otázkou promlčení, příp. prekluze, či přiřazení plateb žalobkyně k daňovým povinnostem, aj.).
- Právním názorem, který vyslovil městský soud v tomto zrušujícím rozsudku, je v dalším řízení žalovaný vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).
- Výrok II. o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně měla ve věci úspěch, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení. Náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč a náklady na zastoupení advokátem za dva úkony právní služby [příprava a převzetí zastoupení, a podání žaloby § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu] po 3 100 Kč [§ 7 bod 5 ve vazbě na § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu] a dále režijní paušál ve výši 2 x 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Náklady na právní zastoupení tak činí 6 800 Kč + DPH ve výši 1 428 Kč. Žalobkyni tak bude na náhradě nákladů zaplacena žalovaným celková částka 11 228 Kč, a to do rukou jejího zástupce JUDr. Ing. Radana Tesaře, advokáta.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 26. ledna 2023
JUDr. Ludmila Sandnerová, v. r.
předsedkyně senát
