Celé znění judikátu:
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 28. 5. 2020 blanketní kasační stížnost žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2020, č. j. 14 Af 28/2018 – 31.
[2] Podáním ze dne 7. 7. 2020, které bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno téhož dne, stěžovatel tento soud informoval o tom, že svou kasační stížnost vzal zpět, avšak dané zpětvzetí omylem zaslal Městskému soudu v Praze.
[3] Podle § 37 odst. 4 soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), aplikovaného za použití § 120 téhož zákona, platí, že „[n]avrhovatel může vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl“. Podle § 47 písm. a) části věty před středníkem s. ř. s., uplatněného za použití § 120 téhož zákona, dále platí, že „[s]oud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět“.
[4] S ohledem na obsah sdělení ze dne 7. 7. 2020 nemá Nejvyšší správní soud jakoukoliv pochybnost o stěžovatelově vůli vzít zpět svůj návrh – kasační stížnost ze dne 28. 5. 2020. Nejvyšší správní soud proto v souladu s výše citovanými ustanoveními soudního řádu správního řízení o kasační stížnosti zastavil.
[5] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl zdejší soud na základě § 60 odst. 3 věty první s. ř. s., ve spojení s § 120 téhož zákona, dle něhož platí, že „[ž]ádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta“.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 15. července 2020
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu
