Celé znění judikátu:
- Řízení o kasační stížnosti žalovaného se zastavuje.
- Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[2] Podle § 37 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) může navrhovatel vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl. Podle § 47 písm. a) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět.
[3] Stěžovatelova vůle vzít podanou kasační stížnost zpět, kterou ve svém podání výslovně projevil, je jednoznačná a nevzbuzuje žádné pochybnosti. Nejvyšší správní soud proto v souladu s § 47 písm. a) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. řízení o kasační stížnosti žalovaného zastavil.
[4] Rozsudek krajského soudu napadla kasační stížností rovněž žalobkyně. Nejvyšší správní soud proto nadále povede řízení o její kasační stížnosti, přičemž stěžovatel v něm bude mít již pouze postavení žalovaného.
[5] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 16. září 2021
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu
