Celé znění judikátu:
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 29. 10. 2019 kasační stížnost žalovaného (dále jen „stěžovatel“) směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2019, č. j. 3 Af 39/2016 – 98.
[2] Podáním ze dne 5. 6. 2020, které bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno téhož dne, vzal stěžovatel svou kasační stížnost v plném rozsahu zpět.
[3] Podle § 37 odst. 4 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), za použití § 120 téhož zákona, může navrhovatel vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, a to dokud o něm soud nerozhodl.
[4] Podle § 47 písm. a) věty před středníkem s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., soud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět.
[5] S ohledem na zpětvzetí návrhu – kasační stížnosti – Nejvyšší správní soud v souladu s výše citovanými ustanoveními s. ř. s. řízení o kasační stížnosti zastavil.
[6] O nákladech řízení o kasační stížnosti soud rozhodl na základě § 60 odst. 3 věty první s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., dle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 10. června 2020
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu
