4 Afs 100/2026 - 33 – Úrok z prodlení nenahradí obranu proti platebnímu výměru

Číslo jednací: 4 Afs 100/2026 - 33
Soud: Nejvyšší správní soud
Datum rozhodnutí: 23. 10. 2026
Kategorie: Daň z přidané hodnoty
Stáhnout PDF
Účastníci řízení: Finanční úřad pro Olomoucký kraj, GRASO a.s.

Stručné shrnutí

Společnost napadla předepsání úroku z prodlení z DPH s argumentem, že samotný platební výměr byl nesprávný. Nejvyšší správní soud potvrdil, že v řízení o úroku nelze dodatečně otevírat otázku zákonnosti vyměřené daně. Daňový subjekt musí proti platebnímu výměru využít samostatné opravné prostředky a případně správní žalobu.

O co šlo

Finanční úřad vyměřil žalobkyni DPH za listopad 2023 ve výši 27 972 Kč. Žalobkyně daň uhradila, avšak správce daně jí následně předepsal úrok z prodlení 2 024 Kč. Námitku proti předepsání úroku zamítl.

Žalobkyně spojovala spor s neuhrazenými fakturami vůči svému odběrateli a tvrdila, že platební výměr na DPH byl věcně chybný. Dovozovala, že v žalobě proti rozhodnutí o námitce lze přezkoumat i zákonnost vyměření daně, z níž úrok vznikl.

NSS tento postup odmítl. Platební výměr a vyrozumění o předepsání úroku jsou samostatná rozhodnutí, proti nimž se lze samostatně bránit. V řízení o úroku proto nelze řešit, zda daň vůbec měla být vyměřena ani v jaké výši. Přezkum se soustředí zejména na to, zda byl úrok předepsán, zda byla jeho výše správná a zda odpovídá relevantní době prodlení. [10]

Namítala-li žalobkyně nezákonnost platebního výměru, měla ji uplatnit přímo proti tomuto výměru řádnými opravnými prostředky nebo ve správním soudnictví. Jestliže tak neučinila, nemůže tuto otázku přenést do sporu o úrok z prodlení. [11]

Proč je rozhodnutí důležité a praktický dopad

Rozhodnutí nepřináší nový právní názor, ale prakticky potvrzuje přísné oddělení jednotlivých daňových řízení. Daňový subjekt nemá spoléhat na to, že se k věcnému základu daně vrátí až při napadení jejího příslušenství. Při nesouhlasu s vyměřením daně je nutné včas zvolit obranu přímo proti platebnímu výměru; u úroku má smysl ověřovat zejména datum splatnosti, okamžik úhrady, délku prodlení a výpočet úroku.

Zajímavost / podnětná myšlenka

Nezaplacení faktur odběratelem samo o sobě nemohlo v tomto řízení zpochybnit úrok z prodlení. Soud se nezabýval věcnou správností DPH, protože tato otázka náležela do samostatného řízení o platebním výměru.

Tvrzení soudu

Rozhodnutí o vyměření daně a vyrozumění o předepsání úroku z prodlení jsou samostatnými rozhodnutími s vlastními prostředky obrany. [10]

V řízení o námitce proti předepsání úroku nelze přezkoumávat existenci ani výši daně, k níž se úrok vztahuje. [10]

Přezkum úroku se týká zejména jeho vzniku, správné výše a doby, za niž byl předepsán. [10]

Nezákonnost platebního výměru musí daňový subjekt uplatnit přímo proti platebnímu výměru; nelze ji později účinně vznést jen proti příslušenství daně. [11]

Při tvorbě rešerše a komentáře byla částečně využita umělá inteligence. Smyslem rešerše je vystihnout podstatu problému a  zjednodušit tak práci s judikáty. Uvedené závěry a tvrzení vyjadřují jen názor provozovatele stránek a nejsou radou ani doporučením jak v obdobných případech postupovat. Před využitím v konkrétních situacích si důkladně zanalyzujte originální text rozhodnutí či si vyžádejte radu profesionála.

Celé znění judikátu:

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D. v právní věci žalobkyně: GRASO a.s., IČ 25883127, se sídlem Šantova 656/6, Olomouc, zast. JUDr. Ladislavou Palatinovou, advokátkou, se sídlem Tovačovského 2784/24, Kroměříž, proti žalovanému: Finanční úřad pro Olomoucký kraj, se sídlem Lazecká 545/22, Olomouc, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 11. 2024, č. j. 1630605/24/3101-51526-806451, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 12. 5. 2026, č. j. 65 Af 2/2025-32,

takto:

  1. Kasační stížnost se zamítá.
  2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I. Shrnutí předcházejícího řízení

[1]  Žalovaný platebním výměrem ze dne 21. 6. 2024, č. j. 1159424/24/3101-51526-809785, vyměřil žalobkyni daň z přidané hodnoty za zdaňovací období listopad 2023 ve výši 27.972 Kč. Tuto daň žalobkyně uhradila dne 26. 6. 2024. Následně vyrozuměním ze dne 9. 9. 2024, č. j. 1415115/24/3101-51526-806451, žalovaný vyrozuměl žalobkyni o předepsání úroku z prodlení ve výši 2.024 Kč na osobní daňový účet žalobkyně z důvodu prodlení s úhradou zmíněné daňové povinnosti. Proti tomuto vyrozumění podala žalobkyně námitku, kterou žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 19. 11. 2024, č. j. 1630605/24/3101-51526-806451.

[2]  Proti rozhodnutí žalovaného o námitce se žalobkyně bránila žalobou, kterou Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 12. 5. 2026, č. j. 65 Af 2/2025-32, zamítl jako nedůvodnou.

II. Obsah kasační stížnosti a dalších podání účastníků řízení

[3]  Proti tomuto rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včasnou kasační stížnost. V ní stěžovatelka detailně vylíčila spor, který vedla se společností Miele technika s.r.o. u civilních soudů o nezaplacení jí vystavených faktur. Podle stěžovatelky nebyly faktury ze strany zmíněné společnosti uhrazeny, avšak stěžovatelka z nich uhradila daň z přidané hodnoty.

[4]  Stěžovatelka dále namítla, že platební výměr, kterým jí žalovaný stanovil daňovou povinnost, byl nesprávný. Z tohoto důvodu bylo chybné také vyrozumění o předepsání úroku z prodlení, které je nyní předmětem přezkumu. Podle stěžovatelky je přitom možné v rámci přezkumu postupu správce daně při předepsání úroku z prodlení přezkoumat i postup správce daně při samotném stanovení daně.

[5]  Stěžovatelka proto navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

[6]  Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti zcela ztotožnil se závěry vyjádřenými v napadeném rozsudku krajského soudu.

[7]  Stěžovatelka v replice k tomuto vyjádření žalovaného mimo jiné setrvala na své argumentaci, že prostřednictvím správní žaloby proti předepsání úroku z prodlení lze přezkoumat i rozhodnutí o stanovení daně.

III. Posouzení kasační stížnosti

[8]  Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, jež stěžovatelka uplatnila v kasační stížnosti. Přitom neshledal vady uvedené v § 109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Kasační námitky stěžovatelky lze podřadit pod ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle něhož kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.

[9]  Podstatou kasační stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s právním závěrem krajského soudu, podle kterého při přezkumu předepsání úroku z prodlení za pozdě zaplacenou daň nelze přezkoumávat zákonnost rozhodnutí o vyměření daně samotné.

[10]  Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu však nelze v rámci řízení o přezkumu předepsání úroku z prodlení a penále přezkoumávat samotnou daňovou povinnost (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2008, č. j. 8 Afs 161/2006-93; ze dne 25. 1. 2012, č. j. 1 Afs 77/2011-91; či ze dne 4. 10. 2018, č. j. 10 Afs 115/2017-37, bod 16). Nejvyšší správní soud přitom nemá důvod se od této judikatury v nynějším řízení odchýlit. Rozhodnutí o vyměření daně a vyrozumění o předepsání úroku z prodlení jsou totiž samostatnými rozhodnutími, proti nimž lze brojit samostatnými opravnými prostředky a správními žalobami, příp. kasačními stížnostmi. Tato samostatnost obou rozhodnutí má za následek, že daňový subjekt nemůže do řízení o námitce proti vyrozumění o předepsání úroku z prodlení přenášet námitky vztahující se k posouzení, zda vůbec a v jakém rozsahu měla být v jeho případě vyměřena daň, k níž se úrok vztahuje. Rozsah přezkumu rozhodnutí o námitce proti vyrozumění o předepsání úroku z prodlení je tedy oproti přezkumu platebního výměru na daň limitován a je zaměřen zejména na posouzení, zda úrok měl být vůbec předepsán, zda byl předepsán ve správné výši a za relevantní dobu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 11. 2022, č. j. 10 Afs 126/2021-81).

[11]  Dospěl-li tedy krajský soud k závěru, že prostřednictvím správní žaloby podané vůči rozhodnutí o námitce proti vyrozumění o předepsání úroku z prodlení nelze přezkoumávat, zda byla daňovému subjektu daň vyměřena zákonně, má takový závěr oporu ve výše citované konstantní judikatuře Nejvyššího správního soudu. Měla-li stěžovatelka za to, že stanovení daně prostřednictvím platebního výměru bylo nezákonné, mohla se proti němu bránit prostřednictvím řádných opravných prostředků či případně pomocí prostředků, které jí nabízí správní soudnictví. Jelikož tak neučinila, nebylo možné se v nyní posuzované věci zabývat jejími žalobními ani zbývajícími kasačními námitkami o nezákonnosti platebního výměru.

[12]  Krajský soud tedy posoudil stěžejní právní otázku správně, jeho rozsudek je zákonný a důvod kasační stížnosti uvedený v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. nebyl naplněn.

IV. Závěr a náklady řízení

[13]  S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle § 110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl. Současně podle § 60 odst. 1 věty první a § 120 s. ř. s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť stěžovatelka v něm neměla úspěch a žalovanému v něm nevznikly žádné náklady přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 23. října 2026

JUDr. Jiří Palla

předseda senátu

Zpět na judikáty vstoupit do diskuze 0

NEJNOVĚJŠÍ PŘÍSPĚVKY V DISKUZI

Přidat komentář

Pro tuto funkci je nutné být přihlášen/a.

Registrace

Mohlo by Vás zajímat