Celé znění judikátu:
- Řízení o kasační stížnosti se zastavuje.
- Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
[1] Finanční úřad pro Ústecký kraj (dále jen „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutím ze dne 17. 4. 2015, č. j. 1160165/15/2514-50523-507833, dodatečným platebním výměrem, doměřil žalobkyni daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 3. čtvrtletí roku 2011 ve výši 229.275 Kč a současně jí uložil zákonnou povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 45.855 Kč.
[2] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím změnil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně v úvodní výrokové části tak, že doměřil žalobkyni podle pomůcek daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 3. čtvrtletí roku 2011 ve výši 173.666 Kč (namísto částky 229.275 Kč) a stanovil jí povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 34.733 Kč (namísto částky 45.855 Kč). Učinil rovněž změny v části I. a v části VI. a rovněž v části týkající se bankovního spojení. Ve zbytku ponechal výrok rozhodnutí správního orgánu prvního stupně beze změny.
[3] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“), který ji shora specifikovaným rozsudkem zamítl.
[4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) nyní proti tomuto rozsudku brojí kasační stížností. Jelikož spolu s kasační stížností stěžovatelka nezaplatila soudní poplatek za její podání, vyzval ji Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 4. 11. 2019, č. j. 4 Afs 389/2019 - 12, k jeho uhrazení ve stanovené lhůtě 15 dnů a poučil ji o následcích nevyhovění této výzvě.
[5] Uvedené usnesení bylo doručeno do datové schránky zástupce stěžovatelky dne 6. 11. 2019. Kasačním soudem stanovená patnáctidenní lhůta k úhradě soudního poplatku tedy počala stěžovatelce plynout dne 7. 11. 2019 (čtvrtek) a uplynula dne 21. 11. 2019 (čtvrtek). Stěžovatelka však ve stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatila.
[6] Podle § 47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. Tímto zvláštním zákonem je v nyní posuzované věci zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), který v § 9 odst. 1 stanoví, že: „[n]ebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.“
[7] Jelikož stěžovatelka ve stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatila, Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s. zastavil.
[8] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 3 věty prvé s. ř. s. za použití ustanovení § 120 téhož zákona. Jelikož bylo řízení zastaveno, žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. listopadu 2019
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu
