Celé znění judikátu:
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
O d ů v o d n ě n í :
[1] Finanční ředitelství v Ústí nad Labem rozhodnutím ze dne 20. 12. 2012, č. j. 13867/12-1300-506002, zamítlo odvolání žalobkyně a potvrdilo rozhodnutí Finančního úřadu v Turnově ze dne 21. 12. 2011, č. j. 91126/11/260922604156, č. j. 91128/11/260922604156, č. j. 91159/11/260922604156 a č. j. 91195/11/260922604156, kterými byla žalobkyni dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období listopad 2008 ve výši 31.534 Kč, za zdaňovací období prosinec 2008 ve výši 42.289 Kč, za zdaňovací období červen 2009 ve výši 20.598 Kč a za zdaňovací období prosinec 2009 ve výši 54.462 Kč, a to včetně s tím souvisejícího penále.
[2] Nejvyšší správní soud v této souvislosti konstatuje, že s účinností od 1. 1. 2013 byla dle § 19 odst. 1 zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, zrušena dosavadní finanční ředitelství a jejich právním nástupcem je ve smyslu ustanovení § 7 písm. a) zákona č. 456/2011 Sb. Odvolací finanční ředitelství se sídlem v Brně, jež se tak stalo podle ustanovení § 69 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.), ve znění pozdějších předpisů, žalovaným.
[3] Žalobu, v níž se žalobkyně domáhala zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, zamítl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 27. 2. 2015, č. j. 31 Af 32/2013 – 60, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[4] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) včas kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., v níž závěry krajského soudu označila za nesprávné a neodůvodněné důkazy provedenými v řízení. Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud kasační stížností napadený rozsudek krajského soudu změnil a podané žalobě vyhověl.
[5] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 21. 4. 2015, č. j. 4 Afs 90/2015 – 16, stěžovatelku vyzval, aby ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení zaplatila soudní poplatek za kasační stížnost, který podle položky č. 19 Sazebníku soudních poplatků (příloha zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) činí 5.000 Kč. Zároveň stěžovatelku poučil, že nebude-li poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, řízení zastaví [§ 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s.]. Upozornil ji současně, že řízení nebude zastaveno, je-li tu nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, a poplatník ve výše stanovené lhůtě sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl poplatek zaplatit. Stěžovatelka byla dále poučena, že pokud má za to, že jsou u ní splněny předpoklady pro částečné či plné osvobození od soudních poplatků, může ve lhůtě pro zaplacení poplatku požádat o osvobození od soudních poplatků (§ 36 odst. 3 s. ř. s.).
[6] Výše uvedené usnesení Nejvyššího správního soudu bylo prostřednictvím datové schránky doručeno zástupci stěžovatelky dne 23. 4. 2015. Lhůta 7 dnů určená Nejvyšším správním soudem k zaplacení soudního poplatku tak počala běžet v pátek dne 24. 4. 2015 a uplynula ve čtvrtek dne 30. 4. 2015. Stěžovatelka však ve stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatila.
[7] Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.
[8] Podle § 47 písm. c) s. ř. s., soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon.
[9] Stěžovatelka byla řádně vyzvána k zaplacení soudního poplatku a poučena o následcích, které nastoupí v případě nezaplacení. Navzdory této výzvě a náležitému poučení však stěžovatelka ve stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatila, proto Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti zastavil podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s.
[10] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 3 věty prvé s. ř. s. za použití ustanovení § 120 téhož zákona. Jelikož bylo řízení zastaveno, žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. května 2015
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu
