Celé znění judikátu:
USNESENÍ
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2024, č. j. 35791/24/5100-10612-713127,
takto:
- Žaloba se odmítá.
- Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
1. Finanční úřad pro Středočeský kraj rozhodnutím ze dne 25. 10. 2022 zrušil rozhodnutí o registraci žalobkyně jako plátkyně daně z přidané hodnoty. Proti tomuto rozhodnutí se žalobkyně neodvolala. Dne 8. 2. 2024 žalobkyně podala návrh na obnovu řízení ve věci rozhodnutí o zrušení registrace a ve stejném podání požádala o navrácení lhůty v předešlý stav podle § 37 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád.
2. Finanční úřad rozhodnutím ze dne 27. 2. 2024, č. j. 634060/24/2110-00510-203317 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), ve smyslu § 37 odst. 4 a § 106 odst. 1 písm. e) řízení o této žádosti zastavil, neboť shledal, že ode dne skončení lhůty pro podání odvolání uplynula ke dni podání žádosti o navrácení lhůty doba delší než jeden rok. Žalobkyně se proti prvostupňovému rozhodnutí odvolala. Žalovaný její odvolání v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Žalovaný nepovažoval prvostupňové rozhodnutí za nepřezkoumatelné a neztotožnil se ani s žalobkyninými námitkami, které se týkaly účinnosti doručování rozhodnutí o zrušení registrace. Dle žalovaného nebyly relevantní z hlediska předpokladů pro navrácení lhůty, neboť v této věci se neřeší důvody pro případné nařízení obnovy řízení ani neúčinnost doručení, nýbrž toliko žádost o navrácení lhůty. Žalovaný tyto námitky ani nepokládal za opodstatněné.
3. Žalobkyně se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení napadeného i prvostupňového rozhodnutí. Uvádí mj., že o rozhodnutí o zrušení registrace nebyla zpravena. Dne 8. 4. 2024 podala žádost o navrácení lhůty ve věci nezákonného zrušení registrace, kterou finanční úřad zamítl. Namítá, že veškeré úkony správce daně počínaje zahájením řízení o zrušení registrace a konče vydáním rozhodnutí o zrušení ze dne 25. 10. 2022 byly neúčinné, neboť žalobkyni nebylo řádně doručováno. Jelikož nebyla zpravena o rozhodnutí o zrušení registrace, nemohla ani začít plynout jednoletá lhůta podle § 37 odst. 4 daňového řádu.
4. Soud se nejprve zabýval přípustností žaloby.
5. Podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný.
6. Podle § 68 písm. e) s. ř. s. žaloba je nepřípustná také tehdy, domáhá-li se přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle tohoto nebo zvláštního zákona vyloučeno.
7. Podle § 70 písm. b) s. ř. s. ze soudního přezkoumání jsou vyloučeny úkony správního orgánu předběžné povahy.
8. Z výše citovaných ustanovení vyplývá, že žaloba proti rozhodnutí podle § 65 a násl. s. ř. s. je nepřípustná v případě, kdy směřuje proti úkonu správního orgánu předběžné povahy [§ 68 písm. e) ve spojení s § 70 písm. b) s. ř. s.]. Výkladem této kompetenční výluky se zabýval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) v rozsudku ze dne 27. 10. 2009, č. j. 2 Afs 186/2006 – 54, č. 1982/2010 Sb. NSS. Rozšířený senát dospěl k závěru, že rozhodnutí předběžné povahy musí splňovat tři podmínky: časovou, věcnou a osobní. Musí tedy být vydáno v již zahájeném řízení o vydání rozhodnutí konečného nebo je zákonem stanovena přiměřená lhůta pro zahájení takového řízení a účinky předběžného rozhodnutí musí být omezeny do vykonatelnosti rozhodnutí konečného. Rozhodnutí konečné pak v sobě musí věcně zahrnout vztahy upravené rozhodnutím předběžné povahy a musí být adresováno mj. i subjektu, jemuž bylo určeno rozhodnutí předběžné.
9. Navazující judikatura NSS dovodila, že rozhodnutí o žádosti o navrácení lhůty v předešlý stav podle § 37 daňového řádu, týká-li se navrácení lhůty k podání odvolání proti rozhodnutí správce daně, proti němuž je přípustné, splňuje všechny tři výše uvedené podmínky. Je proto vyloučeno ze soudního přezkumu podle § 70 písm. b) s. ř. s. Konečným rozhodnutím je rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí správce daně podle § 113 odst. 1 písm. c) daňového řádu. Až v rámci žaloby proti tomuto finálnímu rozhodnutí lze soudně přezkoumat otázku, zda bylo namístě povolit navrácení lhůty v předešlý stav, resp. zda odvolání proti rozhodnutí správce daně bylo vskutku podáno po lhůtě (viz např. rozsudek ze dne 18. 10. 2019, č. j. 4 Afs 244/2019 – 85, rozsudek ze dne 18. 3. 2022, č. j. 8 Afs 207/2020 – 49, body 15 a 16, či rozsudek ze dne 22. 2. 2021, č. j. 6Afs 246/2020 – 27, bod 10, a celá řada judikatury zde citované).
10. Na předběžné povaze rozhodnutí o žádosti o navrácení lhůty nic nemění ani skutečnost, že rozhodnutí o odvolání ve věci žádosti o navrácení lhůty fakticky časově nepředchází rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí správce daně, ve vztahu k němuž žalobce požádal o navrácení lhůty (viz rozsudek NSS ze dne 26. 10. 2021, č. j. 7 Afs 226/2020 – 35, bod 12). Závěr o předběžné povaze se uplatní i v případě, že žalobce odvolání proti posledně uvedenému rozhodnutí správce daně vůbec nepodal (viz rozsudek NSS č. j. 8 Afs 207/2020 – 49, bod 16, a tam citovaná judikatura).
11. Žalobkyně se domáhá přezkumu rozhodnutí o žádosti o navrácení lhůty v předešlý stav podle § 37 daňového řádu ve vztahu k odvolací lhůtě proti rozhodnutí finančního úřadu o zrušení registrace plátce daně z přidané hodnoty. Proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání (resp. zákon je nevylučuje, § 109 odst. 2 daňového řádu). Plně se tedy uplatní závěry výše citované judikatury, dle které je napadené rozhodnutí úkonem předběžné povahy ve smyslu § 70 písm. b) s. ř. s. Soudního přezkumu otázky, zda bylo namístě povolit navrácení lhůty v předešlý stav, může žalobkyně dosáhnout v rámci žaloby proti rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí finančního úřadu podle § 113 odst. 1 písm. c) daňového řádu ve vztahu k rozhodnutí o zrušení registrace. Sama skutečnost, že žalobkyně odvolání nepodala, popř. že by rozhodnutí o něm bylo vydáno až po napadeném rozhodnutí, nic nemění na předběžné povaze napadeného rozhodnutí.
12. Soudu tak nezbylo, než žalobu odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 68 písm. e) a § 70 písm. b) s. ř. s.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 3 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut.
14. S ohledem na to, že soud žalobu odmítl, nerozhodoval již o návrhu žalobkyně na osvobození od soudních poplatků (viz rozsudek NSS ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Ans 6/2008 – 48, č. 1741/2009 Sb. NSS).
Poučení:
Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 19. prosince 2024
Lenka Oulíková, v. r.
předsedkyně senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje: Mgr. E. M.
