V daném případě podalo OFŘ kasační stížnost v níž se domáhalo zrušení rozhodnutí MS v Praze, který zrušil jeho rozhodnutí o zastavení řízení o odvolání z důvodu nepřípustnosti podání dle ustanovení § 106 odst. (1) b) Daňového řádu.
OFŘ se domnívalo, že je k tomuto oprávněno proto, že majetek dle jeho názoru nebyl předmětem exekuce a nebylo tak možné rozhodnout o jeho vyloučení.
NSS tento závěr odmítl a sdělil, že správce daně a OFŘ měli o návrhu standardně rozhodnout a pokud by dospěli, že mohli řízení zastavit podle jiného ustanovení (například právě kvůli nepostižení majetku exekucí dle písm. d) zmíněného ustanovení), měli tak učinit s odkazem na správné ustanovení.
Jelikož soudy přezkoumávají správnost rozhodnutí, nepřísluší jim napravovat takové chyby, byť by mohl být závěr (tedy zastavení řízení) stejný.
