Celé znění judikátu:
žalobkyně: EVEREST servis s.r.o.
sídlem Běchovická 555, 250 92 Šestajovice
zastoupená JUDr. Zdeňkem Koschinem, advokátem
sídlem Štefánikova 75, 150 00 Praha
proti
žalovanému: Finanční úřad pro Středočeský kraj
sídlem Na Pankráci 1685, 140 21 Praha
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 5. 2021, č. j. 1821022/21/2101-50521-209676
takto:
- Žaloba se zamítá.
- Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Shrnutí žaloby
- Žalobkyně v žalobě uvedla, že proti jejímu jednateli bylo zahájeno trestní stíhání pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 trestního zákoníku, kterého se měl – zjednodušeně řešeno – dopustit tím, že jako její jednatel v úmyslu zkrátit svoji daňovou povinnost a získat nadměrný odpočet zahrnoval do daňových přiznání fiktivní faktury. Bezprostředně po zahájení trestního stíhání žalobkyně podala dodatečná daňová přiznání, jimiž přiznala vyšší daň oproti původním daňovým přiznáním. Tuto dodatečně přiznanou daň ihned uhradila.
- Nicméně v prosinci 2020 byl v rámci trestního stíhání vypracován znalecký posudek, z kterého podle žalobkyně vyplynulo, že státu v dané věci žádná majetková újma nevznikla.
- Proto žalobkyně dopisem ze dne 4. 1. 2021 požádala žalovaného o zahájení řízení o vrácení přeplatku na dani ve výši 433 641 Kč. Vyrozuměním o přeplatku ze dne 12. 4. 2021, č. j. 157038821/21/2101-50521-2096976, byla žalobkyně vyrozuměna, že se jí podle § 155 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále „daňový řád“), vrací přeplatek pouze ve výši 9 667 Kč.
- Podle žalobkyně toto vyrozumění nepředstavuje řádné rozhodnutí o její žádosti, které byl žalovaný povinen vydat. Žalovaný tedy zůstal v řízení o její žádosti nečinný. Proto podala námitku dle § 159 daňového řádu. Ta byla zamítnuta v záhlaví uvedeným rozhodnutím ze dne 28. 5. 2021.
- Žalobkyně tvrdí, že dodatečná daňová přiznání podala pod tlakem zahájeného trestního stíhání a s ohledem na závěry znaleckého posudku by k nim žalovaný neměl přihlížet. Žalovaný by měl dále pokračovat v řízení o přeplatku.
- Soud usneseními ze dne 15. 7. 2021 a ze dne 9. 8. 2021 vyzval žalobkyni ke konkretizaci napadeného úkonu či úkonů a k upřesnění zvoleného žalobního typu.
- Žalobkyně v reakci na tato usnesení specifikovala, že podává žalobu podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“), proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí žalovaného o námitce a domáhá se jeho zrušení. Nesouhlasí se zamítnutím jí podané námitky, neboť má za to, že žalovaný nevydal žádné rozhodnutí o její žádosti v řízení o vrácení přeplatku.
Vyjádření žalovaného
- Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobkyně podala v březnu 2018 dodatečná daňová přiznání a dodatečně zvýšenou daňovou povinnost uhradila. Žalovaný dodatečně vyměřenou daň doměřil podle § 144 odst. 1 daňového řádu ve výši uvedené v dodatečných daňových tvrzeních.
- K podstatě sporu žalovaný uvedl, že oproti § 155 daňového řádu ve znění účinném do 31. 12. 2020, správce daně od 1. 1. 2021 již nemusí dle § 155 daňového řádu vydávat rozhodnutí o vrácení přeplatku. Pokud žádosti není vyhověno, postačí o tom daňový subjekt vyrozumět, což žalovaný v této věci učinil. Pro vyčíslení přeplatku na dani je rozhodující evidence správce daně, nikoliv předložený znalecký posudek. Dodatečně přiznaná daň byla pravomocně vyměřena a změnit ji lze pouze kvalifikovaným právním úkonem, kterým je podání dodatečných daňových přiznání, či mimořádnými opravnými prostředky. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.
Replika žalobkyně
- Žalobkyně podala dne 28. 11. 2021 repliku, v níž v zásadě jen kopíruje části samotné žaloby (aniž by reagovala na vyjádření žalovaného a jeho argumentaci).
Posouzení věci soudem
- Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a po úpravách k výzvám soudu obsahuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Dle soudu napadené rozhodnutí o zamítnutí námitek představuje rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. (k tomu viz usnesení soudu ze dne 9. 8. 2021, č. j. 51 Af 18/2021-35, odst. 14–18). Soud při přezkumu napadeného rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.).
- Dle § 159 odst. 6 daňového řádu ve znění účinném od 1. 1. 2021 se lze ochrany před nečinností správce daně při placení daní (kam se řadí nyní projednávaná věc) domáhat prostřednictvím námitky namísto podnětu na nečinnost. Žalobkyně tedy postupovala procesně správně, když nejprve podala námitku a poté žalobu proti rozhodnutí žalovaného o zamítnutí této námitky. Řešit nečinnost při placení daní tímto způsobem bylo ostatně úmyslem zákonodárce, jak vyplývá z důvodové zprávy k zákonu č. 283/2020 Sb.: „Navrhuje se proto v odstavci 6 explicitně vyjádřit (…), že proti nečinnosti týkající se platební roviny má osoba zúčastněná na správě daní přednostně brojit prostřednictvím námitky. Důvodem je skutečnost, že nečinnost v rovině platební může mít významný dopad do majetkové sféry dotyčného. Je proto namístě využít formálnější prostředek ochrany, který vyústí ve vydání rozhodnutí. Tato skutečnost je pak důležitá z pohledu následného soudního přezkumu, neboť proti rozhodnutí lze v souladu s § 65 a násl. soudního řádu správního brojit žalobou proti rozhodnutí správního orgánu.“
- Skutkové okolnosti jsou mezi stranami nesporné. Podstata sporu spočívá v rozdílných odpovědích účastníků řízení na otázku, zda žalovaný byl či nebyl povinen vydat rozhodnutí o žádosti žalobkyně o vrácení přeplatku ze dne 4. 1. 2021.
- Podle § 155 odst. 2 věty první daňového řádu ve znění účinném do 31. 12. 2020 platilo, že správce daně vrátí daňovému subjektu vratitelný přeplatek na základě žádosti daňového subjektu o vrácení vratitelného přeplatku, nebo pokud tak stanoví zákon.
- Podle § 155 odst. 4 věty první daňového řádu ve znění účinném do 31. 12. 2020 platilo, že proti rozhodnutí správce daně o žádosti podle odstavců 1 a 2 se lze odvolat do 15 dnů ode dne jeho doručení.
- Podle § 155 odst. 1 písm. a) daňového řádu ve znění účinném od 1. 1. 2021 platí, že daňový subjekt je oprávněn správce daně požádat o vrácení vratitelného přeplatku.
- Podle § 155 odst. 5 daňového řádu ve znění účinném od 1. 1. 2021 platí, že nelze-li žádosti o vrácení, použití nebo převod vratitelného přeplatku vyhovět, správce daně o tom daňový subjekt vhodným způsobem vyrozumí.
- Již ze samotné citované právní úpravy je zřejmé, že oproti úpravě účinné do 31. 12. 2020 se od 1. 1. 2021 o žádosti o vrácení přeplatku žádné rozhodnutí nevydává. Tuto změnu vysvětluje (a potvrzuje) důvodová zpráva k zákonu č. 283/2020 Sb. takto: „Je navrženo zjednodušení v podobě opuštění institutu rozhodnutí, který se v případě institutu žádosti o vrácení, použití nebo převedení vratitelného přeplatku jeví jako zbytečně formální úkon prodlužující celý proces a vytvářející zbytečnou administrativu a náklady spojené s formálním doručováním rozhodnutí.“.
- Dle § 155 odst. 5 daňového řádu účinného od 1. 1. 2021 postačí, že správce daně o nevrácení přeplatku dle žádosti daňový subjekt vhodným způsobem vyrozumí. V nyní posuzované věci tak žalovaný učinil vyrozuměním o přeplatku ze dne 12. 4. 2021, které bylo zástupci žalobkyně doručeno dne 14. 4. 2021. Tím žalovaný splnil svoji zákonnou povinnost dle citovaného ustanovení. Nebyl tedy nečinný, když o žádosti ze dne 4. 1. 2021 nevydal rozhodnutí s náležitostmi dle § 102 daňového řádu, jak žalobkyně namítala v podané námitce a následně v nyní projednávané žalobě.
- Závěrem soud uvádí, že byť se žalobkyně nynější žalobou domáhala vydání rozhodnutí o její žádosti o vrácení přeplatku, zjevně je jejím cílem dosažení navrácení dodatečně přiznané, doměřené a zaplacené daně. Jak však již soud upozornil v usnesení ze dne 15. 7. 2021, č. j. 51 Af 18/2021-30 (odst. 8), správní soudy při přezkumu postupu při vrácení přeplatku správcem daně nemohou posuzovat otázku správnosti vyměření daně, kam zjevně žalobkyně mířila svojí argumentací opírající se o jí odkazovaný znalecký posudek (viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2021, č. j. 5 Af 44/2018-78, odst. 24–28, a tam odkazovanou judikaturu Nejvyššího správního soudu; srov. též str. 3 odst. 5 napadeného rozhodnutí o námitce).
- S ohledem na výše uvedené soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
- O nákladech řízení účastníků soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť nebyla procesně úspěšná. Procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 15. srpna 2022
JUDr. Věra Šimůnková, v. r.
předsedkyně senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje: J. N.
