Celé znění judikátu:
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Praze (dále jen „krajský soud“) se žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného označeného v návětí, ve věci doměření daně z přidané hodnoty za zdaňovací období od 13. do 31. března 2014, duben až prosinec 2014 a leden až červen 2015. Usnesením uvedeným v návětí krajský soud žalobu odmítl pro opožděnost. Proti tomuto rozhodnutí krajského soudu podala stěžovatelka dne 21. prosince 2020 kasační stížnost.
[2] Nejvyšší správní soud stěžovatelku přípisem ze dne 7. ledna 2021 č. j. 6 Afs 402/2020 - 7 vyzval k zaplacení soudního poplatku. K zaplacení soudního poplatku byla stěžovatelce stanovena lhůta patnácti dnů.
[3] Uvedená výzva byla právnímu zástupci stěžovatelky doručena dne 7. ledna 2021. Patnáctidenní lhůta k zaplacení soudního poplatku tedy uplynula v pátek 22. ledna 2021, aniž by stěžovatelka soudní poplatek zaplatila.
[4] Podle § 9 odst. 1 věty druhé zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soud po marném uplynutí lhůty určené k zaplacení soudního poplatku řízení zastaví. Z uvedených skutečností je zřejmé, že předpoklady pro postup podle citovaného ustanovení jsou v této věci splněny. Nejvyšší správní soud proto řízení o kasační stížnosti stěžovatelky podle § 47 písm. c), aplikovaného na základě § 120 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), ve spojení s § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích zastavil.
[5] Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.
Poučení: | Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. |
V Brně dne 2. února 2021
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu
