Stěžovatel navrhoval vyloučení majetku v podobě zásob z daňové exekuce u původního vlastníka. Argumentoval tím, že majetek nabyl před zahájením exekuce nicméně z provedeného dokazování vyplynulo, že se dost možná jedná o účelové tvrzení.
Kromě rozporných tvrzení (původní vlastník například uvedl při exekuci, že se jedná o jeho majetek a teprve následně si vzpomněl, že se jedná o majetek stěžovatele, navíc osoby spojené) byla předmětem posouzení, zda mohl stěžovatel vlastnické právo nabýt s ohledem na to, že se jednalo o druhově určené věci a nedlošlo k jejich odlišení od ostatních jak požaduje § 1101 občanského zákoníku
„Vlastnické právo k movité věci určené podle druhu se nabývá nejdříve okamžikem, kdy lze věc určit dostatečným odlišením od jiných věcí téhož druhu"
Tak tomu v daném případě nebylo ačkoliv technicky to možné bylo a například v případě jiného zákazníka tak subjekt postižený exekucí postupoval (držel jeho majetek odděleně od ostatních zásob) a při exekuci to uvedl.
