Celé znění judikátu:
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
sídlem Poděbradova 279/102, Brno
zastoupen Mgr. Lenkou Piknovou, advokátkou
sídlem Veselá 237/37, Brno
proti
žalovanému: Odvolací finanční ředitelství
sídlem Masarykova 427/31, Brno
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 6. 2024, č. j. 18761/24/5300-21443-012952,
takto:
- Žaloba se zamítá.
- Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
- Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
- Finanční úřad pro Jihomoravský kraj („správce daně“) na základě provedené daňové kontroly doměřil žalobci dodatečnými platebními výměry ze dne 13. 12. 2023, č. j. 4847225/23/3003-52523-713005, č. j. 4847322/23/3003-52523-713005 a č. j. 4847367/23/3003-52523-713005, daň z přidané hodnoty („DPH“) za zdaňovací období měsíců října, listopadu a prosince 2020 ve výši celkem 232 159 Kč a povinnost uhradit penále celkem ve výši 46 433 Kč. Důvodem doměření daně bylo neuznání nároku na odpočet daně z plnění od dodavatele CREDITFOR s. r. o. (do 18. 3. 2022 Money for u s. r. o.) z důvodu, že žalobce neprokázal faktické přijetí deklarovaných zdanitelných plnění.
- Odvolání žalobce žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl a dodatečné platební výměry potvrdil.
II. Žaloba
- Žalobce namítá, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl žalobcem navržený výslech svědka O. K. Nesprávně aplikoval závěry Nejvyššího správního soudu ohledně neprovedení opakovaného výslechu svědka. Tím se dopustil nesprávného procesního postupu ve věci, čímž žalobci zamezil prokázat přijetí plnění od CREDITFOR. Opakovaným výslechem by nepochybně byla prokázána spolupráce mezi žalobcem a CREDITFOR. Pokud svědek při prvním výslechu nevypovídal, muselo jít o momentální indispozici. Opakovaný výslech byl pro žalobce stěžejním důkazem, jelikož se nachází v důkazní nouzi.
- Navrhuje proto napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení.
III. Vyjádření žalovaného
- Žalovaný považuje žalobu za nedůvodnou a setrvává na závěrech, na nichž je založeno napadené rozhodnutí. Výslech svědka K. byl proveden v souladu se zákonem za přítomnosti žalobcova zástupce. Nelze jej vyslýchat opakovaně ke stejným skutečnostem. Žalobce přitom v odvolání netvrdil, co by opakování svědecké výpovědi mělo přinést. Tvrzení žalobce, že odmítnutí výpovědi vycházelo z momentální indispozice vyslýchaného, nebylo nijak doloženo. Z průběhu svědecké výpovědi je zřejmé, že svědek věděl, čeho se jednání týká, nicméně odmítl ve věci vypovídat. Důkaz byl proto odmítnut v souladu se zákonem.
- Navrhuje žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Na svém procesním postoji setrval i při jednání, které ve věci proběhlo.
IV. Posouzení věci soudem
- Žaloba není důvodná.
- Jedinou námitkou podané žaloby je, že bylo nezákonně odmítnuto provedení opakované svědecké výpovědi.
- Ze správního spisu vyplývá, že dne 1. 6. 2023 provedl správce daně výslech svědka O. K., bývalého jednatele CREDITFOR, za přítomnosti zástupce žalobce a odborného konzultanta svědka. Předmětem výslechu měla být obchodní spolupráce žalobce s CREDITFOR ve zdaňovacím období říjen až prosinec 2020. Svědek po poučení uvedl, že chce využít svého práva a odmítá ve věci vypovídat. Totéž uvedl v odpovědi na 13 dotazů úřední osoby. Zástupce žalobce žádné dotazy na svědka nevznesl (viz protokol z 1. 6. 2023, č. j. 3054254/23/3003-60562-712697; č. A 76 spisu).
- Ve vyjádření k dosavadním výsledkům kontrolního zjištění ze dne 9. 11. 2023 žalobce navrhl, aby opakovaně pozval k výslechu O. K. Žádné vysvětlení odůvodňující opakování svědecké výpovědi žalobce neuvedl (č. A 96 spisu).
- Ve zprávě o daňové kontrole správce daně k požadavku na opakování svědecké výpovědi uvedl, že svědecká výpověď O. K. byla provedena již dne 1. 6. 2023, kdy svědek odmítl vypovídat. Nepotvrdil tak skutečnosti týkající se obchodní spolupráce žalobce s CREDITFOR. Zástupce žalobce, který byl výslechu přítomen, se k odmítnutí potvrzení obchodní spolupráce nijak nevyjádřil.
- V podaném odvolání žalobce trval na provedení opakovaného výslechu svědka K., který by prokázal průběh spolupráce žalobce s CREDITFOR. S odkazem na § 112 odst. 1 písm. e) zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, navrhl jeho provedení. Dále uvedl, že tento návrh nebyl správcem daně přijat ani nebyl odmítnut, pouze bylo konstatováno, že návrh k výslechu stejného svědka podával správce daně za účasti předchozího zástupce žalobce a svědek nevypovídal.
- Žalovaný v bodě 46 napadeného rozhodnutí měl za to, že z obsahu zprávy o daňové kontrole plyne, že správce daně návrh na opakovaný výslech svědka odmítl, byť to výslovně takto nespecifikoval. Žalovaný dovozoval, že žalobce požaduje opakování svědecké výpovědi patrně z důvodu, že svědek poprvé odmítl vypovídat a tehdejší zástupce žalobce mu nepoložil žádnou otázku. Odkázal však na judikaturu správních soudů, podle níž je klíčovou vlastností svědecké výpovědi její nezprostředkovatelnost. Žalobce v odvolání nepoukázal na nové skutečnosti ani informace, proto se žalovaný ztotožnil se správcem daně, že opakování svědecké výpovědi bylo bezpředmětné.
- Opakování výslechu svědka je zásadně možné pouze tehdy, pokud výslech nebyl proveden v souladu se zákonnými pravidly, pokud byl proveden v jiném daňovém řízení a jsou splněny podmínky § 93 odst. 3 daňového řádu, nebo pokud se má svědek vyjádřit k novým, dosud neprojednaným okolnostem věci (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2020, č. j. 8 Afs 304/2018‑42, bod 28 a tam citovaná judikatura). O takové situace však v projednávané věci nešlo. Žalobce v odvolání k důvodům opakování výslechu svědka uvedl pouze to, že při prvé výpovědi svědek nevypovídal. Žalovaný v napadeném rozhodnutí správně poukázal na to, že je nepřípustné opakovaně vyslýchat svědka k těm samým rozhodným skutečnostem s cílem přimět ho, aby v podstatě přizpůsobil své výpovědi představám účastníka řízení, případně výpovědi jiných svědků. To platí i v situaci, kdy svědek při svém prvním výslechu odmítl ve věci vypovídat. Stejně tak jde k tíži žalobce (resp. jeho předchozího zástupce), že nevyužil možnosti klást svědkovi při jeho výslechu otázky.
- V daňovém řízení je místo pro opětovné provedení důkazního prostředku, jestliže daňový subjekt při jeho návrhu specifikuje, k jakým novým zjištěním může vést a správce daně uzná potřebnost provedení takového důkazního prostředku nebo vyskytne-li se potřeba jeho opětovného provedení v rámci postupu správce daně a nutnosti osvětlit nové skutečnosti, které vyvstaly v daňovém řízení až poté, co již byl důkazní prostředek poprvé proveden (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2009, č. j. 5 Afs 43/2007-70, nebo ze dne 21. 7. 2016, č. j. 2 Afs 34/2016‑45). Neuvedl-li žalobce v návrhu na výslech svědka ze dne 11. 9. 2023 ani v doplnění podaného odvolání (a neuvádí ji ani nyní v podané žalobě) žádnou konkrétní skutečnost, z níž by bylo možné dovozovat, že by se opakovaná výpověď měla nějak odlišovat od výpovědi již provedené, např. že svědek již bude ochoten vypovídat, nebyly dány důvody k zopakování výslechu svědka O. K.
- Soud je tedy přesvědčen, že návrh na opakované provedení výslechu svědka byl správními orgány odmítnut v souladu se zákonem. Byť odůvodnění správce daně obsažené ve zprávě o daňové kontrole je kusé, lze z něj vyčíst, že správce daně tento návrh na doplnění dokazování reflektoval, nicméně nevyhověl mu. Žalovaný pak v napadeném rozhodnutí důvody neprovedení opakovaného výslechu svědka konkretizoval v bodech 46-49 napadeného rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že daňové řízení je ovládáno tzv. zásadou jednotnosti řízení, lze případné nedostatky odůvodnění obsažené ve zprávě o daňové kontrole doplnit v odvolacím řízení, tak jak učinil žalovaný v napadeném rozhodnutí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2016, č. j. 2 Afs 143/2016-29). I podle soudu důvody odepření opakovaného výslechu svědka obsažené v napadeném rozhodnutí obstojí, proto nelze souhlasit se žalobcem, že by žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav věci z důvodu nezopakování výslechu svědka K.
V. Závěr a náklady řízení
- Soud tak v mezích uplatněných žalobních bodů neshledal žalobu důvodnou a nad rámec uplatněných žalobních bodů nezjistil ani žádnou vadu, která by měla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí a k níž by musel přihlížet z úřední povinnosti. Soud proto žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.
- Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšný byl žalovaný, tomu však podle obsahu soudního spisu nevznikly žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti, navíc náhradu žádných nákladů řízení ani nepožadoval. Soud proto rozhodl, že se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Brno 12. února 2026
David Raus v.r.
předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L.
