Celé znění judikátu:
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 10. 2019, č. j. 46 Af 12/2017 – 97, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení exekučních příkazů žalovaného ze dne 8. 2. 2017, č. j. 540682/17/2103-00540-204524, č. j. 540533/17/2103-00540-204524, č. j. 540395/17/2103-00540-204524, č. j. 540941/17/2103-00540-204524, č. j. 540872/17/2103-00540-204524 a č. j. 540763/17/2103-00540-204524, jimiž byla nařízena daňová exekuce přikázáním pohledávek z bankovních účtů žalobce.
[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu v zákonné lhůtě kasační stížnost.
[3] V průběhu řízení vzal stěžovatel kasační stížnost v celém rozsahu zpět, a to podáním ze dne 13. 11. 2019, které bylo doručeno Nejvyššímu správnímu soudu dne 14. 11. 2019.
[4] Vzhledem k tomu, že stěžovatel vzal kasační stížnost zpět, Nejvyšší správní soud podle § 47 písm. a) ve spojení s § 120 s. ř. s. řízení zastavil.
[5] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. listopadu 2019
Mgr. David Hipšr
předseda senátu
