V dané věci se soud zabýval otázkou jak postupovat při prokázání skutečnosti, že se plátce zapojil do daňových podvodů (případně o nich věděl měl a mohl).
Žalobce ARMOSTAV MÍSTEK a Krajský soud v Ostravě se domnívali, že měl být přednostně aplikován institut ručení dle § 109 zákona o dani z přidané hodnoty místo odepření nároku na odpočet (což učinil stěžovatel, tedy správce daně).
NSS dal za pravdu správci daně a rozsudek KS v Ostravě zrušil. Uvedl, že primárně je potřeba odepřít nárok na odpočet daně na vstupu, jelikož se jedná o institut nalézacího řízení. Teprve ve fázi placení daně, tedy po neúspěšném vymáhání na poskytovateli plnění, je namístě zvážit aplikaci ručení dle § 109.
Soud neshledal důvody pro položení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské Unie - blíže viz bod 48 rozhodnutí.
Kromě jiného se soud zabýval využitelností výslechu svědka z trestního řízení a aproboval postup správce daně, který jej využil a neopakoval. Odkázal při tom na ustanovení § 93 (3) Daňového řádu, dle něhož by na opakování musel podat návrh sám plátce, který tak v dané věci nevyužil.