Celé znění judikátu:
- Návrh žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá.
- Žalobkyni se ukládá povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
[1] Finanční úřad pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) vydal podle § 167 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, dne 8. 11. 2024 zajišťovací příkaz č. j. 8146619/24/2001-80541-108870 (dále jen „zajišťovací příkaz“), kterým žalobkyni uložil, aby zajistila úhradu daně z příjmů právnických osob, která nebyla dosud stanovena, ve výši 5 384 626 Kč. Důvodem bylo její zapojení do podvodného řetězce obchodních transakcí a obava o budoucí úhradu daně. Žalobkyně proti němu podala odvolání, které žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 9. 1. 2025. Následně se žalobkyně bránila žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který její žalobu zamítl. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále „stěžovatelka“) dne 2. 6. 2025 kasační stížnost.
[2] Dne 3. 6. 2025 stěžovatelka podala návrh na přiznání odkladného účinku. Odůvodnila jej konstatováním, že mohou nastat nezvratné skutečnosti, které ji ekonomicky zlikvidují, a navíc ji vystaví řadě sporů v postavení dlužníka, čímž jí znemožní budoucí obchodní činnost. Tvrdí, že správce daně jedná bezdůvodně urychleně. Na den 9. 6. 2025 byla nařízena dražba movitého majetku k uspokojení dosud nestanovené daně, přestože jde o mobilní telefony, tedy o zboží, které nepodléhá rychlé zkáze. Z těchto důvodů hrozí nevratné následky ještě před rozhodnutím soudu o kasační stížnosti.
[3] Žalovaný ve svém vyjádření s návrhem na přiznání odkladného účinku nesouhlasí. Připomněl, že odkladný účinek kasační stížnosti by měl být přiznán jen v mimořádných případech, a proto návrh na jeho přiznání musí být dostatečně individualizován a podepřen konkrétními důkazy. Zajišťovací příkaz je pouze dočasné opatření a stěžovatelčiny obavy se týkají až případné exekuce, nikoli samotného příkazu. Argumenty o hrozící likvidaci společnosti a ztrátě obchodních vztahů považuje za nepodložené. Navíc upozorňuje, že mobilní telefony, jakožto zajištěné zboží stěžovatelky, rychle ztrácejí na hodnotě vzhledem k rychlému vývoji a novým modelům, a proto je nutno postupovat analogicky jako u zpeněžování věcí podléhajících rychlé zkáze. Jejich rychlý prodej je tedy oprávněný.
[4] Podle § 107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek. Soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom se užije přiměřeně § 73 odst. 2 s. ř. s., podle kterého lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[5] Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je mimořádným institutem, kterým soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není případně jako celek zákonným postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce vyjádřil v § 73 odst. 2 s. ř. s.
[6] Vedle formální podmínky, kterou je existence návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, musí být splněny další tři materiální předpoklady, aby bylo možné takovému návrhu vyhovět: a) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatele znamenat újmu, b) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, c) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem (usnesení rozšířeného senátu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 – 58, č. 3270/2015 Sb. NSS). Břemeno tvrzení i břemeno důkazní leží na stěžovateli. Zákon neukládá soudu zjišťovat splnění těchto podmínek z úřední povinnosti.
[7] Stěžovatelčin návrh na přiznání odkladného účinku není důvodný, neboť tvrzení o hrozící ekonomické likvidaci a znemožnění její budoucí obchodní činnosti nejsou podložena konkrétními důkazy o bezprostředních a nevratných dopadech. Uváděná dražba zajištěného movitého majetku k uspokojení dosud nestanovené daně se vztahuje až k následkům exekučního řízení, nikoliv přímo k napadenému zajišťovacímu příkazu. Bez doložení konkrétní ekonomické situace, dopadů na smluvní vztahy a dalších relevantních skutečností nelze považovat tvrzenou újmu za dostatečně závažnou, ve smyslu zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku.
[8] Požadavek na přesvědčivé odůvodnění závažnosti údajně hrozící újmy je v projednávané věci umocněn i problematičností použití odkladného účinku v soudním řízení, jehož předmětem je přezkum zajišťovacích příkazů, jejichž podstata tkví v dočasném zajištění prostředků daňového subjektu. Případné přiznání odkladného účinku by v tomto případě naráželo na samotnou podstatu zajišťovacích prostředků a jejich účel (usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 10. 2014, č. j. 62 Af 75/2014–108), neboť by došlo k (mnohdy nevratnému) navrácení prostředků, přestože zákonnost jejich zajištění bude teprve věcně zkoumána. Vhodnějším nástrojem se v takovém případě spíše jeví předběžné opatření (§ 38 s. ř. s.), které mohla stěžovatelka zaměřit konkrétně proti jí zmiňované exekuci, která podle jejích informací měla proběhnout již týden po podání kasační stížnosti (a šest dní po podání návrhu na přiznání odkladného účinku). Oproti odkladnému účinku nepůsobí předběžné opatření „paušálně“, ale umožnuje lépe reagovat na poměry daňového subjektu, čímž lze dosáhnout optimálního poměru mezi zajištěním prostředků na případnou úhradu daně ve prospěch správce daně a zachováním podnikatelské činnosti subjektu postiženého zajišťovacími příkazy (blíže srov. usnesení NSS ze dne 27. 9. 2022, č. j. 8 Afs 92/2022-141, nebo ze dne 20. 10. 2016, č. j. 2 Afs 108/2016–96).
[9] Nejvyšší správní soud z důvodů výše uvedených vyhodnotil, že nebyly naplněny požadavky § 73 odst. 2 s. ř. s., ve spojení s § 107 s. ř. s., a proto kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznal.
[10] Rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá soudnímu poplatku ve výši 1 000 Kč, a to podle položky 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Povinnost zaplatit soudní poplatek za rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit [§ 4 odst. 1 písm. h) zákona o soudních poplatcích, per analogiam; usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 4. 6. 2024, č. j. 9 As 270/2023-21, č. 4616/2024 Sb. NSS, body 21 a násl.]. Poplatek je v takovém případě splatný do 3 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým byla povinnost poplatek zaplatit uložena (§ 7 odst. 1 citovaného zákona). Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení.
[11] Soudní poplatek je třeba zaplatit bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703–46127621/0710, vedený u České národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol, který byl přidělen pro identifikaci platby, je: 1080310225.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í opravný prostředek přípustný.
V Brně 25. června 2025
Pavel Molek
předseda senátu
