Celé znění judikátu:
O d ů v o d n ě n í :
[1] Podanou kasační stížností se žalovaný (dále „stěžovatel“) domáhal zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Tímto rozsudkem bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného označené v záhlaví.
[2] Dne 18. 3. 2019 bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno podání žalovaného označené jako „Zpětvzetí kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.03.2018, č. j. 22 Af 10/2016 - 28“, ve kterém bylo uvedeno, že „[o]dvolací finanční ředitelství vzhledem k vydání rozsudku týkající se předmětné problematiky u stejného daňového subjektu, bere tímto uvedenou kasační stížnost zpět“.
[3] Z doručeného podání je zjevná vůle stěžovatele vzít kasační stížnost zpět a je i zřejmá identifikace řízení, ve kterém tak chce učinit.
[4] V souladu s dispoziční zásadou, jíž je správní soudnictví ovládáno, navrhovatel (zde stěžovatel) disponuje řízením nebo jeho předmětem, a tedy může vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl [srov. § 37 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)]. Podle § 47 písm. a) s. ř. s. vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět, soud usnesením řízení zastaví.
[5] Vzhledem k tomu, že projev vůle, jímž došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti, je jednoznačný a nevzbuzuje žádné pochybnosti, Nejvyšší správní soud v souladu s § 47 písm. a) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. řízení o kasační stížnosti zastavil.
[6] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně 21. března 2019
JUDr. Petr Mikeš, Ph.D.
předseda senátu
