V dané věci vedl stěžovatel spor s Celním úřadem o možnosti doměřit mu spotřební daň z minerálních paliv v situaci, kdy oprávněný příjemce dodávku nezdanil. Celní úřad měl za to, že v daném případě vznikla povinnost zdanit dodávku italskému odesílateli.
Řízení však zatížil celou řadou procesních vad:
- nesprávně doručil výzvy k podání přiznání - doručoval dvakrát a teprve druhá výzva byla prokazatelně doručena příjemci neboť na první byl jen nejasný podpis bez razítka a daň vyměřil dříve než uplynulo 30 dní od doručení druhé výzvy
- nedal v řízení stěžovateli prokázat, že o nezdanění nemohl vědět ve smyslu § 28 (8) zákona o spotřebních daních
- daň byla formálně doměřena dle pomůcek ačkoliv fakticky byla vyměřena dokazováním
- neumožnil stěžovateli účastnit se výslechu svědků - jednatele a řidičů příjemce - k tomu soud uvedl, že výslech svědka je možný až při vyměřování, nikoliv při vyhledávací činnosti jak učinil celní úřad
NSS rozhodnutí KS v Českých Budějovicích zrušil.
Kauza byla velmi zajímavá tím, že v jejím průběhu vznikla celá řada otázek, jejichž zodpovězení by bylo zajímavé pro další kauzy. Správce daně bohužel zatížil řízení tolika vadami, že nebylo možné se jimi zabývat. Viz komentář soudu v bodě 44
[44] S ohledem na právě uvedené se Nejvyšší správní soud nemohl zabývat zbylými námitkami směřujícími k nesprávnému právnímu posouzení věci krajským soudem [§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Jednalo se o námitky, podle nichž krajský soud nesprávně posoudil: - otázku porušení zásady dvojinstančnosti ze strany správních orgánů; - otázku nemožnosti vymáhat u stěžovatelky spotřební daň, pokud již celní úřad odesílajícího daňového skladu (tj. stěžovatelky) vrátil poskytnutou jistotu na tuto daň; - zda je třeba přihlížet k zásadě dobré víry a právní jistoty ve vztahu k odpovědnosti provozovatele daňového skladu podle zákona o spotřebních daních a k přijetí vybraných výrobků oprávněným příjemcem; - otázku případných nesrovnalostí v průvodních dokladech AAD ohledně jejich podpisu osobami jednajícími za EKOL GAS PB, ohledně odlišného místa přijetí od místa uvedeného na průvodních dokladech AAD a ohledně použití razítek Celního úřadu Cheb, resp. společnosti EKOL GAS PB na těchto dokladech; - otázku případné prekluze vyplývající podle stěžovatelky z čl. 20 bod 4. směrnice 92/12/EHS; - potřebu položení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie k provedení „interpretace shora citovaných ustanovení Směrnice č. 92/12/EHS, anebo zásad právní jistoty a zásady proporcionality, resp. ohledně souladu shora citovaných ustanovení zákona o spotřebních daních s těmito prameny práva EU (…).“ Vyřešení těchto dalších právních otázek s ohledem na zásadní procesní pochybení správních orgánů v průběhu řízení před nimi bylo bezpředmětné.
