Celé znění judikátu:
II. Žalobkyni se ukládá zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný exekučním příkazem z 12. 2. 2018 nařídil daňovou exekuci přikázáním pohledávky z účtu žalobkyně, aby vymohl nedoplatek daňového penále ve výši 7 049 662 Kč a exekučních nákladů ve výši 140 992 Kč, celkem tedy částku 7 190 654 Kč. Učinil tak na základě vykonatelného výkazu nedoplatků, v němž jsou uvedeny platební výměry, jimiž tehdejší správce daně z přidané hodnoty sdělil žalobkyni penále na této dani za zdaňovací období únor až listopad roku 2006.
[2] Žalobu proti tomuto rozhodnutí Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) zamítl.
II. Návrh na přiznání odkladného účinku a vyjádření žalovaného
[3] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) současně s podáním kasační stížnosti proti tomuto rozsudku navrhla, aby Nejvyšší správní soud přiznal její kasační stížnosti odkladný účinek.
[4] Svůj návrh odůvodnila tak, že možné pokračování daňové exekuce vedené žalovaným ohledně částky 7 190 654 Kč by pro ni představovalo faktickou ekonomickou likvidaci. Pro doložení tohoto tvrzení přikládá účetní závěrku, z níž podle ní plyne, že by tato výše penále a exekučních nákladů negativně zasáhla do financování chodu stěžovatelky, neboť je závislá na cizích finančních zdrojích. Navíc nesouhlasí s rozhodnutím krajského soudu ve věci samé, což obsáhle zdůvodňuje.
[5] Žalovaný k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedl, že návrh stěžovatelky z důvodu případného pokračování daňové exekuce nařízené vydáním exekučního příkazu na přikázání pohledávky z účtu je zcela nepřípadný, neboť žalovaný tuto daňovou exekuci 29. 5. 2018, rozhodnutím čj. 1201148/18/2701-80541-608353, zastavil. Poskytovatel platebních služeb totiž coby poddlužník žalovanému 25. 5. 2018 sdělil, že účet, na nějž byl exekuční příkaz vydán, byl předcházejícího dne zrušen.
[6] Nejvyšší správní soud dále stěžovatelku přípisem vyzval, aby se ke skutečnostem, které uvádí žalovaný, vyjádřila, zejména pak k tomu, že žalovaný posuzovanou daňovou exekuci zastavil. Stěžovatelka uvedla, že v návrhu na přiznání odkladného účinku vyjádřila obavu z možného pokračování daňové exekuce, neboť žalovaný „nadmíru ‚zneužívá‘ institutu správnosti svých rozhodnutí“. O tom, že má žalovaný v úmyslu v exekuci pokračovat, svědčí, že učinil výzvu k prohlášení o majetku, již dokládá v příloze. Stěžovatelka současně přikládá i toto prohlášení o majetku. Dále se pak znovu vyjadřuje k nesprávnosti rozhodnutí žalovaného i krajského soudu.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud k návrhu předně podotýká, že kasační stížnost nemá odkladný účinek (§ 107 odst. 1 s. ř. s.), soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat za přiměřeného užití § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Kromě formálního předpokladu, jež představuje vznesení příslušného návrhu, je pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nutné kumulativní splnění tří podmínek: (1) výkon nebo jiné právní následky musejí pro stěžovatele znamenat újmu, (2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a (3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 1. 7. 2015, čj. 10 Ads 99/2014-58, č. 3270/2015 Sb. NSS). Povinnost tvrdit a osvědčit hrozbu újmy přitom tíží stěžovatele (viz usnesení NSS ze dne 29. 2. 2012, čj. 1 As 27/2012-32, nebo ze dne 24. 9. 2015, čj. 2 As 218/2015-50). Žádost o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být proto dostatečně individualizovaná a podepřená konkrétními důkazy (srov. usnesení NSS ze dne 30. 1. 2012, čj. 8 As 65/2011-74), přičemž stěžovatelem tvrzená a prokazovaná újma musí být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická a bagatelní (srov. usnesení NSS ze dne 3. 10. 2017, čj. 9 Afs 275/2017-20).
[8] Nejvyšší správní soud dále předesílá, že přestože je návrh stěžovatelky poměrně obsáhlý, splnění podmínek pro přiznání návrhu na odkladný účinek se týká jen pár vět. V posuzované exekuci stěžovatelka spatřuje újmu ústící v její faktickou ekonomickou likvidaci, což má vyplývat z účetní závěrky. Výše penále zasahuje do jejího hospodaření, neboť je závislá na cizích finančních zdrojích.
[9] Pro posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti má nicméně význam především to, že žalovaný již 29. 5. 2018 daňovou exekuci, který byla nařízena přezkoumávaným exekučním příkazem, zastavil. Učinil tak na základě sdělení, že účet, o nějž se jedná, byl zrušen. Tuto skutečnost stěžovatelka nepopírá a vyjadřuje pouze obavu z možného pokračování exekuce.
[10] Stěžovatelka pomíjí, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti by mělo vliv pouze na odložení účinků napadeného exekučního příkazu, který však již žádné účinky nevyvolává, neboť byl zrušen. Návrh stěžovatelky na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je proto zcela bezpředmětný. Na věci nic nemění to, že žalovaný stěžovatelku 23. 1. 2023 vyzval k podání prohlášení o majetku. Bude-li nařízena nová exekuce, stane se tak vydáním nového exekučního příkazu, který bude stěžovatelka moci napadnout samostatnou žalobou. Nejvyšší správní soud proto nemohl shledat, že by případné přiznání odkladného účinku kasační stížnosti na její situaci cokoliv změnilo.
[11] Vzhledem k tomu, že stěžovatelka neprokázala, že právě výkon či účinky napadeného rozsudku by vedly ke vzniku výše definované újmy, nezabýval se již Nejvyšší správní soud tím, zda by přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebylo v rozporu s veřejným zájmem, a návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl.
[12] Nejvyšší správní soud závěrem připomíná, že rozhodnutí o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy. Nelze z něj proto dovozovat jakékoliv závěry ohledně toho, jak bude rozhodnuto o věci samé (k tomu srov. usnesení ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005-76, č. 1072/2007 Sb. NSS).
[13] Podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá soudnímu poplatku ve výši 1 000 Kč, a to podle položky 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích. Podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích je poplatek splatný vznikem poplatkové povinnosti. Povinnost zaplatit soudní poplatek za podání návrhu na přiznání odkladného účinku vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit [§ 4 odst. 1 písm. h) zákona o soudních poplatcích, per analogiam; srov. k tomu též usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, čj. 1 As 27/2012-32, či ze dne 18. 1. 2021, čj. 8 Afs 301/2020-44].
[14] Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení. Podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích je poplatek splatný do 3 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým byla povinnost poplatek zaplatit uložena.
[15] Poplatek lze zaplatit buď vylepením kolků na příslušném tiskopisu (viz níže), nebo bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703-46127621/0710, vedený u České národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je 1080300523. Nebude‑li soudní poplatek včas dobrovolně zaplacen, bude vymáhán.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 2. února 2023
Jitka Zavřelová
předsedkyně senátu
Vyhovuji výzvě a zasílám Nejvyššímu správnímu soudu v kolkových známkách určený soudní poplatek.
podpis .................................................
↓ místo pro nalepení kolkových známek ↓
